náct.✔

°6°

Sofi pomalu otevřela vchodové dveře, proklouzla dovnitř a neslyšně za sebou zavřela. Třeba se jí podaří vytratit se do pokoje, zavřít se tam a vylézt zase až další ráno.

Naneštěstí ale celá rodina seděla kolem malého stolku v obývacím pokoji a popíjela kávu. Jedna z nich byla netknutá a Sofi věděla, že čeká na ni.

Její mamka se s novým prstýnkem na prsteníčku nadšeně usmívala a Greg ji napodoboval. Oba se navzájem drželi za ruce. Gregova dospělá dcera Madison seděla v křesle, tak akorát hubené nohy jí visely přes postranní opěrátko a smála se do obrazovky mobilu. Když si všichni tři všimli Sofi, máma jí pokynula, aby si sedla.

Nechtělo se jí. Nebylo příjemné vědět, co přijde. Ale i tak poslechla.

„Chtěli bychom vám s tátou něco oznámit,“ začala vzrušeně máma a Sofi si přitáhla kolena k bradě, když ji uslyšela Grega označit za tátu. Ten chlap rozhodně nebyl její táta. Táta je sice opustil před čtyřmi lety, ale i tak ho měla radši. Protože to byl její táta.

Greg navázal na úvodní větu. Začal rozvádět, jak dlouho se se Sofiinou mámou znají, co spolu prožili a co k sobě cítí. Kdyby to nebylo neslušné, Sofi by si zacpala uši. Místo toho vzala do rukou kafe a začala ho hltat.

„...rozhodli jsme se, že se vezmeme.“

Sofi položila prázdný hrnek na stůl. Madison přestala zírat do mobilu. Máma s Gregem usměvavě přecházeli pohledem z jedné na druhou a čekali na reakci.

Káva v Sofiině břiše ztěžkla a rusovláska zalitovala, že ji do sebe tak kopla. Slyšet to jako hotové prohlášení přímo pro ni bylo drsnější, než čekala. Nedokázala se podívat do očí ani jednomu z páru.

Madison se nadechla, jako by něco chtěla říct, ale hned nato zase vydechla a zaryla pohled do svého klína. Ticho v místnosti se stalo nepříjemným, Sofi se zvedla na nohy a odběhla do svého pokoje. Jinak to nešlo.

Existoval důvod, proč Grega a Madison neměla ráda. Brali jí její mámu. Pamatuje si, jak mamka chodila do jejího pokoje, než se s Gregem poznali. Trávily tam celé hodiny společně, koukaly na seriály a předvídaly, co se v nich stane. Teď už v pokoji byla jenom sama, seriály sledovat úplně přestala. A ani když sešla dolů, nedokázala upoutat její pozornost natolik, aby spolu prohodily víc než několik slov. Při obědě se máma ptá Madison, jestli jí jídlo chutná, ale Sofi ne. Ptá se Madison, jak se měla ve škole, ale Sofi ne.

Připadala si, jako by si vystačili sami ve třech. Často přemýšlela, jestli mámě chybí jejich společné chvíle tolik jako jí. Ale vypadala s Gregem a Madison tak šťastně, že pochybovala.

A to, že se budou brát, znamenalo, že už se to nikdy nezmění. Už pro mámu nikdy nebude znovu osoba číslo jedna, sledovat s ní seriály, smát se s ní vtipům a péct s ní sladké zákusky. Po všem se jí stýskalo, i když věděla, že by měla být šťastná, protože máma byla.

Zavrtala se pod peřinu a obejmula cíp.