náct.✔

TOMMY

Další den seděla sama na lavičce v parku a sledovala prázdnou fontánu. V napadaném listí šoupala nohama nasoukanýma do hnědých kozaček. Tlustý kabát jí sahal skoro až po kolena. Na rukou měla natažené huňaté palčáky, pod krkem ji hřála růžová šála a celý outfit doplňovala pletená čepice s bambulí na vrchu. Z vlasů si tentokrát spletla copánky, které jí bezvládně ležely na ramenou.

Na okolní lavičky se snášely nevinné vločky sněhu a postupně proměňovaly park z hnědočerného na čistě bílý. Sofi si tu podívanou s klidným dechem vychutnávala.

Trvalo to chvíli, než zaregistrovala zvuky za sebou. Intuitivně se otočila a spatřila líbající se pár v jejím věku. Jeden z dvojice byl Simon. Světlé vlasy se mu třepotaly v mírném větru, jeho oči byly zavřené a ruce obtočené kolem neznámé dívky.

Seděl s ní na stejné lavičce, na jaké byl předtím se Sofi. Osahával ji na stejných místech, jako předtím Sofi. Líbal ji stejně, jako předtím Sofi.

Cosi někde uvnitř ji zabolelo. Ale zhluboka se nadechla a s výdechem si přiznala pravdu - nebyla pro Simona nijak důležitá. Stejně jako tahle dívka. Přála si přijít za ní, poklepat jí na rameno a říct jí, ať si nic neslibuje. Jinak skončí se zlomeným srdcem.

Přemýšlela, jak daleko blonďák se všemi těmi holkami zachází. Spí s nimi? Rozhodně spí. Chtěl by časem spát i se Sofi, kdyby se mezi nimi nic nepokazilo? Nepochybovala o tom.

A dovolila bys mu to?

„Čurák," ozvalo se vedle ní. Otočila hlavu a shledala, že vedle ní v zimní bundě sedí Tommy se zamračeným pohledem namířeným na Simona.

Roztáhla přirozeně růžové rty do pobaveného úsměvu, překvapená tím, že vždy slušný Tommy vypustil z pusy sprosté slovo. Natočila se znovu čelem k fontáně a Asiat ji napodobil.

„Je trochu... povolnější."

Teď přišla řada na Tommym, aby se uchechtl. „Povolnější," zopakoval po ní, a pak si smutně povzdychl. „Jak to, že jsi to neviděla už předtím?"

Věnovala mu zvláštně vyrovnaný pohled. „Nemám ponětí."

Několik sekund pak sledovali padající sníh. Možná minut - Sofi ztratila pojem o čase. Potom se zadívala na Tommyho levou ruku, kterou před mrazem kryla modrá rukavice. „Tommy?" oslovila ho.

„Hm?" Špitali potichu, jako by mluvili na malé dítě těsně před spaním.

„Ptaly se po mě Emily a Caren?" Do školy teď nechodila. Čas trávila doma, než bude připravená znovu čelit spolužákům. Účet na Instagramu už měla pro jistotu pár dní kompletně zrušený.

Smutně se na ni usmál. „Ne."

Blondýnka navenek nijak nezareagovala, ale uvnitř se jí sevřel žaludek zklamáním.

„Nestojí ti za to."

„Za co?" hlesla Sofi a dál hypnotizovala Tommyho prsty.

„Abys kvůli nim byla smutná."

Pokusila se o úsměv a přikývla. Měl pravdu.

„Je mi líto, že jsem tě odstrčila. A co se ti pak stalo," přiznala a na vteřinu stiskla víčka k sobě.

„Mně je líto, že jsem ti nepomohl, když jsi to potřebovala. Dal bych si facku."

„Myslela jsem... Myslela jsem, že se potřebuju změnit."

„Nepotřebuješ."

Chvíli zůstali potichu.

„Víš, Sofi," Tommy se nadechl, „já tě mám fakt rád."

Zvedla zrak k jeho upřímnému pohledu. „Vím." A svou dlaní vyhledala jeho.

Klidný nádech, klidný výdech. Sníh dál pomalu a jistě pokrýval všechno kolem nich. Vzduch byl čistý, nebe bílé a čas plynul pomaleji než jindy. Klidný nádech, klidný výdech. A malý Asiat držel Sofi za ruku a ona se na staré oprýskané lavičce cítila lépe než na světélkujícím ruském kole.