Lyžařský výcvik

Po úrazu

...,,A to tě to zápěstí už nebolí?" ptala se mě učitelka, když jsme jely lanovkou.

,,Jakoby bolí, ale už to není ani tak hrozný"

,,To je dobře"

-

Když jsme přijely do hotelu, naběhly na mě holky a kluci přišli po chviličce taky. Ptali se na sádru, na ret, jestli jsem jinak v pohodě a tak. No a pak jsem se už těšila na oběd. Dostali jsme kuřecí stehno s kaší. No jako bylo to dobrý, až na to, že se mi to celkem špatně jedlo.

Když jsme pak byly na pokoji, přišli kluci s klukama.

Když jsme se nějak uvelebili na postelích a zemi, všimla jsem si, že mezi námi není Ondra.

,,Kde je Ondra?" zeptala jsem se do debaty, které jsem se kupodivu neúčastnila.

,,Ten je v pokoji, že prej ti jen ubližuje nebo tě štve a tak radši prej zůstane v pokoji" já se jen zvadla.

,,Jaký číslo, v jakým je pokoji?" zeptala jsem se, i když nevím proč, říkala jsem si, protože to byl otravný Ondra a já ho neměla ráda.

,,24" uslyšela jsem a tak jsem se vydala na cestu. Do druhého patra k pokoji číslo 24.

,,Pojď dál, ať jsi kdo jsi" ozvalo se z pokoje po mém zaklepání. Tak jsem následovala jeho pokyny a otevřela. On úplně ztrnul. Koukal na mě jak na zjevení.

,,Čekal bych spousty lidí, ale tebe vůbec" posadil se na posteli a odložil knihu. Já si sedla na postel naproti té jeho.

,,Jak se máš? Bolí ta noha?" zeptala jsem se ho a on na mě jen nevěřícně koukal.

,,No co, je mi tě líto, že nebudeš moct lyžovat, minulý rok jsem měla zlomený kotník, tak jsem taky nemohla..."

,,Aha..." řekl a tak divně na mě koukal.

,,Nechceš něco podat?" zeptala jsem se.

,,Vlastně, v koupelně mám na umyvadle zelený hrnek, nalila by jsi mi prosím vodu?" já se ochotně zvedla, došla do koupelny, kde bylo kupodivu uklizeno a natočila mu vodu.

,,Děkuju" řekl, když vypil celý hrnek.

,,Ještě jednou se ti chci omluvit, slyšel jsem, že máš zlomený zápěstí a jak koukám, máš i něco s pusou a máš všude modřiny, víš, já jsem hroznej výtaha a tak jsem chtěl se předvést a nějak mi to nevyšlo" snažil se to vysvětlit.

,,Ale lyžovat můžu, ty to máš za to, co jsi provedl" snažila jsem se udělat naštvaný výraz. Když jsem sklopila pohled, všimla jsem si modřiny, co mám na ruce, byla opravdu velká a barvila se do zelena, takže mi ladila k sádře.

,,Měla by jsi jít, tam u vás bude určitě víc zábavy než tady se mnou"

,,to máš pravdu" řekla jsem upřímně.

,,Nechceš ještě něco?"

,,Ne nechci, děkuju" odpověděl a já odešla z pokoje 24. Měla jsem dobrý pocit. Když jsem přišla k nám na pokoj, už byl skoro konec poledního klidu.

,,Měli by jste jít, máme konec poledního klidu" řekla Anička.

,,Ok potkáme se na svahu, nebo pojedeme spolu lanovkou?" zeptal se Alex.

,,Lanovkou, počkejte na nás dole!" řekla Emma a začala hledat límec a suché rukavice.

,,Ok, zatím" řekl Oliver a zavřel za nimi dveře.

,,Co tvůj rozhovor s Ondřejem?" zeptala se Anička, když si na termoprádlo oblékala ještě šusťáky.

,,Nic"

,,Jak nic?" ptala se Adél.

,,On ti jako zlomí zápěstí a pak když za nim přijdeš, tak jako nic?" řekla už trochu rozčílenějším hlasem Emma.

,,No, jako asi je vpoho, omlouval se mi..." řekla jsem a zastrkovala si mikinu do šusťáků.

,,On je prostě hroznej, že holky?" dodala Anička.

,,To je no, už od první chvíle byl hroznej" odpověděla Emma.

,,Ego má až bůhvíkam" přidala se Adél.

,,Jono, kdybych chtěla spáchat sebevraždu, tak vylezu na jeho EGO a skočím na jeho IQ"

,,No jo Adél, to by jsi ale nedopadla"odpověděla Emma Ádě.

To už jsme byly všechny oblečené a obuté v přeskáčích a tak jsme se vydali ven s lyžema v ruce. Venku opravdu pršelo a tak naše nálada už nebyla taková, jako před tím, protože jsme věděli, že až se vrátíme na hotel, budeme mokrý jak slepice. Jen co jsme vylezli před hotel a nazuli si lyže, slyším volat učitelku a to zase na mě...

,,Veroniko! Ty ještě lyžovat nepůjdeš! Musíš si na sádru nejdřív zvyknout!" já jen obrátila oči v sloup. Věděla jsem, že se z toho budu muset nějak vymluvit, protože bylo půl druhé a lyžuje se do pěti. Co by jsem tam asi tak dělala?!

,,Paní učitelko, já už jsem si zvykla a jinak obyčejně nepadám a i kdyby, budu jezdit opatrně" odpověděla jsem tedy.

,,Mám za tebe zodpovědnost, takže zůstaneš tady!" a to už jsem nevěděla co.

,,Paní učitelko, ale to že se tu unudím a tak umřu vám nevadí?" zeptala jsem se už drzeji.

,,Jak jsem řekla Veroniko, zůstaneš tady!" řekla a já věděla, že už není cesty zpět. Tak sakra, tady už člověk nemůže ani jít lyžovat. Obrátila jsem oči v sloup, vzala si od Emmy klíče a uraženě odešla do pokoje.

...Tak snad se dneska líbí, budu ráda za každé přečtení

Niky