Včera se stala ta krásná věc s Ondrou. Konečně jsme opravdu spolu. Jsem s toho nejvíc nadšená. Všechno se nakonec vysvětlilo. A to jsem si myslela, že Simona nemá srdce. Dneska opět prší, takže lyžovat nejdeme. Tak jsme se s holkama rozhodly, že se začneme chystat na ten večírek, abysme si pak rovnou jen oblékly šaty a učesaly se. Holky chtějí, abych se i nakreslila, nebo jako si na obličej naplácala ty barvy.
,,Aničko, začneme u tebe a u tvých šatů... '' řekla Emm zamýšleně a koukala na její šaty. Mně osobně se moc nelíbily, ale na Annie budou jistojistě krásný.
,,Budeš do zelena...růžový lesk a...'' začala ale do jejího přemýšlecího ticha vlítla Anička a doplnila ji
,, a rozcuchaný cop! ''
,, Jo!'' Luskla Emma a začala ji chystat kupičku těch malovátek a tak.
,,A teď ty Emmí'' vytáhla Anička Emmy růžové šaty.
,,Půjdeš celá do růžova, můžeš mít možná šedé stíny...ne, budeš mít jen linky! '' řekla Anička a začala rovnat i Emmy hromádku.
,,Vlasy pak nějak vyřešíme, ale ty Aničko si ten cop vezmi jo? '' řekla Emma.
,,To máš pravdu, až jak to bude vypadat s tím '' souhlasila Anička. My s Adél jsme jen seděli na mojí posteli a poslouchali. Radši.
,,Adél! Teď ty...'' zakoukala se na Adél Anička.
,,Modré šaty... Tak budeš mít čočky a tak tě nalíčíme do modra a budeš mít červenou rtěnku, dobře? '' řekla Emm.
,,A vlasy? Já jen, že bych chtěla mít sepnutý dva prameny touhle sponkou''řekla a ukázala elegantní sponku, kterou celou dobu držela v ruce.
,,Jo,to by šlo, je moc hezká'' usoudila Emma a Anička přikývla.
,, A nakonec Niky... Ty máš jako vždy ty černé šaty viď? ''
,, Ne Aničko, představ si, teď mám nové '' řekla jsem s pobavením v hlase.
,, Fakt? Jakou mají barvu?! '' divila se Anička.
,,Černou'' řekla jsem a vytáhla je ze skříně. Holky jen znuzeně protočily očima.
,,Ale jsou hezký'' usoudila Adél.
,,No dobře, vzala jsem si s sebou kulmu, tak ti uděláme kudrlinky'' zašklebyla se Emma.
,, Ale já chci svý vlasy'' vykulila jsem oči.
V tu chvilku se ozvalo zaklepání.
,,Jdu tam! '' vylítla jsem ke dveřím. Když jsem je otevřela, v mých očích bylo zklamání. Učitelka.
,,Ahoj Niky. Přišla jsem vám jen oznámit, že po obědě pujdeme naposledy lyžovat. Nezapomeňte si skipasy, ano? ''
,, dobře, na schledanou... '' řekla jsem a zavřela dveře.
,, Po obědě jdeme lyžovat! '' začala jsem skákat po pokoji. Ohromně jsem se těšila.
,, Poslední lyžování... To znamená, že za chvíli jedeme domů, už jen dva dny... '' dodala jsem ještě smutně a sedla jsem si na postel. Smutně jsem koukala na Ondrův podpis na mé sádře.
,, Nebuď smutná Niky. Ondra je z Liberce'' sedla si vedle mě Emma.
,,Jo, já vím, ale bude mi to tu chybět, lyžovat v Alpách byl vždycky můj sen...''
,, Určitě tu nejsi naposledy '' usmála se na mě Anička.
,, Nejdeme za klukama? Zlepšit náladu? "podívala se na nás Adél.
,,Tak jo" řekly jsme sborově, zvedly jsme a vyrazili. Poskakovala jsem s Adél chodbou, zatím co Emma s Annie šly pomalu za náma. Začala jsem si uvědomovat všechny hezké a špatné vzpomínky, všechny moje úrazy. Zlomenou ruku, rozkouslý ret, modřinu od Simony, která už nebyla ani tolik vidět a odřené dlaně. Všechny krásné vzpomínky. Třeba vzpomínky s kamarády a s Ondrou. Už jsem pomalu přestala pohupkávat. Dorazila jsem totiž ke dveřím od klučičího pokoje, které byly otevřené, protože tam už byla Adél.
,, Ahoj Niky" pozdravili mě kluci.
,,Čau" řekla jsem sklesle a sedla si vedle Ondry. Ten se na mě podíval jeho krásnýma zelenýma očima. Bylo v nich možné rozeznat starost.
,,Děje se něco? " zeptal se a chytil mě za ruku.
,,Nic...konec lyžáku..." podívala jsem se na něj, přesněji do jeho očí a pokusila se o rádoby úsměv.
,,Ale to budr dobrý...vzpomínáš, budeš s námi jezdit tramvají...i když, vlastně jsi říkala, že nebudeš...pamatuješ si na to?" podíval se na mě. Teď už jsem se na něj opravdu usmála a opřela si hlavu o jeho rameno.
,,Jste spolu tak hezký" řekl Kuba. Zčervenala jsem, tohle se mi opravdu líbilo.
,,Co teď budeme dělat?" zeptal se po chvíli Miky. Ten mi bude taky chybět.
,,Měl bych nápad" usmál se Oliver.
,,Počkat... " začala Emma a zamyslela se.
,,Kde je Anička!?" rozhlédla jsem se.
,,Myslím, že nevím, kde je, ale s kým je vím " řeka Adél.
,,S Alexem!" řekli sborově tři kluci - Oliver, Kuba a Jonáš.
,, Tak a co budeme dělat mi?" podíval se Jonáš na Olivera.
,,Mohli bysme, dokud nepůjdeme lyžovat... "
![](https://img.wattpad.com/cover/172649463-288-k736815.jpg)
ČTEŠ
Lyžařský výcvik
RandomNiky je v kvintě a proto jedou se školou do rakouských alp. 1. den si neskutečně užívá, dokud...dokud nepotká Ondru a jeho ztřeštěné kamarády. Po nehodě, kterou zavinil Ondra se pomalu začínají bavit, až se z nich stávají dobří přátelé. Celý lyžař...