Lyžařský výcvik

Poslední lyžování

,, Alespoň už nám nestihne dát trest" řekla jsem,když jsme čekali frontu na vlek.
,, Co ty víš, u ní je možný všechno " odpověděl Oliver.
,, Jasně, ale zas takový průšvih jsme neudělali ne?!" podívala se na nás Adell.
,, Když opomeneš to žalování, tak ne.."

Flashback
Když nám Oliver vyklopil jeho návrh, rozhodli jsme se ho uskutečnit. Rozběhli jsme se ke klukům na pokoj, tedy na pokoj, kde byl Míra, který se líbí těm našim třídním fiflenám. Cestou na chodbě jsme potkali Míšu.
,, Kam se zase ženete?" ptala se hned.
,, Jdeme si pro průšvih" usmála se na ni Emma.
,, Tak vám držím palce, já si jdu číst novou knížku... Jo jinak děkuju za ní Niky, Harryho Pottera a relikvii smrti v originále nemám"
,, Jo to nemáš za co" usmála jsem se a rozhodla se chvíli počkat na Ondru. Byl už jen pár kroků za mnou. Ten se na mě usmál, a řekl ať jdu. Tak jsem pozdravila Míšu a běžela dál. Snažila jsem se dohnat holky, když jsem je předběhla tak se mi to vymklo kontrole a hodila jsem sebou zase na zem. Nojo, ale kdyby jen já. Těsně za mnou běžela Anička a ta o mě zakopla a spadla ještě za mě.
,, Aničko! Žiješ? Promiň! "začala jsem se hned omlouvat.
,, Jen jsem se trošku spálila, ale jinak dobrý" usmála se.
,, Aničko! " zakřičel Alex a hned běžel k ní. Za chvíli u nás byli nasáčkovaní všichni. Dokonce i Ondra. My jsme ale byly v pohodě. A Anička asi i víc jak v pohodě, protože hned, co jí Alex pomohl stoupnout, objal ji. Všichni na ně koukali jak vosy do flašky. Když se k nám připojili na chodbě, bylo to divný a teď je to ještě divnější. Ale tak, Anička je šťastná. My se tím ale moc dlouho nezabývali. Protože koukat na to, jak se Anník červená a Alex kření nebylo moc záživný. Když jsme doběhli ke dveřím, kluci se rozhlédli po nás holkách. Všechny jsme měli kluka. Tak z Jonáše nakonec vypadlo
,, Niky, běž ty, ty jsi dobrá herečka a Ondra to pochopí " já jen vykulila oči.
,,Co? Proč já?"
,, No Míra žádnému klukovi mobil nepůjčí " vylezlo z Kuby.
,,Pro Merlina a všechny svatý! Tak tedy ano. Nevadí ne?" podívala jsem se ještě na Ondru, který mě držel za ruku.
,, Nevadí..." usmál se.
,, Nesnáším vás, tak se schovejte, jdu na to" řekla jsem a zaklepala.
Po chvíli otevřel.
,, Niky? " podíval se na mě celkem zmateně.
,, Ahoj, hele, tak trošku jsem se zase vsadila... Nemohla bych si půjčit na chvíli tvůj telefon? Ja jen, kvůli tomu, že je to Iphone... Potřebovala bych jen vyfotit a upravit jednu fotku" vykoktala jsem a usmála se.
,, Jo asi jo, ale pak mi ho přineseš!" uff tak tohle šlo lehce. Podal mi jeho telefon a otiskem ho odemkl.
,, Děkuju moc, pokusím se ho vrátit co nejdřív" řekla jsem a znovu se usmála. Odešla jsem za roh, kde byli všichni schovaní.
,, Na a po pro mě skončilo! " podala jsem telefon Oliverovi a sedla si pryč. Kluci hned začali psát. Chvíle ticha a odpověď. Najednou se začali smát.
,, Co?" chtěla jsem vědět.
,, Ona fakt věří, že ji chce vidět " řekl vytlemený Jonáš.
,, Hej na! Jde sem!" řekl už beze smíchu Alex podal mi mobil a já automaticky pochopila, že mám mobil vrátit. Zaklepala jsem, Míra naštěstí otevřel rychle.
,, Na a díky" usmála jsem se a utíkala za ostatníma.
Konec flashbacku

No, opravdu by to bylo dobré, kdyby pak nešla žalovat. No ale tak co, s tím už nic nenaděláme. Stejně nám trest nedá. Pak už jsme konečně vyčkali tu frontu na lanovku a jeli jsme. S učitelkou jsme se domluvili, že zůstaneme do západu slunce. Miluju západy. A miluju lyžování. Poslední lyžování bylo úžasné. Večer, při západu slunce mě Emma vyfotila, tahle fotka bude mít na mém instagramu velký úspěch. Už takhle jsem mega úspěšná... No nahoře jsme pak počkali do konce, nebo spíš polokonce a pak jsme jeli do hotelu. Miluju to tady. Po lyžování jsem se těšila na hotel za Ondrou...