Lyžařský výcvik

1. den

...Adél na nic nečekala a šla telefonovat.

,,Pojďte nám pomoct! Nejde ji odepnout lyže" volal Kuba na kluky. Asi jsem musela být slepá a úplně bez bolesti, protože jsem si až teď všimla, že je kolem mě krev. Hned jsem zjistila odkud mi teče. Prokousla jsem si ret. Konečně se klukům povedla sundat moje lyže a já mohla narovnat nohu. Zápěstí mi začalo otékat. Když Adél dotelefonovala, přišla ke mně, z kapsy vytáhla balení kapesníků a jeden mi přiložila k rozkousnutému rtu.

,,Kámo, ty jsi fakt úplně blbej! Proč ses o to snažil?!" slyšela jsem Mikyho reakci, když jim Ondra konečně řekl, co se stalo. To už se ale ozýval zvuk horské služby.

,,Hello! What heppened?" ptala se nějaká paní záchranářka. Naštěstí to vysvětlila Adél. Já jsem taky dobrá v ájině, ale teď se mi fakt nechtělo...

no, mě dali ruku do takového toho nafukovacího vaku a Ondrovi zas nohu. Seděla jsem za tou panía koukala na Ondru, který právě ležel v těch saních. Mohla s námi jet jen jedna osoba a tak se všichni dohodli, že bude nejlepší, aby jela Adél, když jí tak jde anglina. Ta seděla za záchranářem a ustaraně na mě koukla. No, dovezli nás do nějaké budovy pod kopcem, nejspíš to byla nějaká podprůměrná nemocnice. Ondru odvezli do nějaké místnosti, nejspíš s rentgenem, zatím co mě do nějakých dveří a to na vozíku. Áďa říkala prej kdyby náhodou jsem měla otřes mozku. Naštěstí po chvíli přišla sestřička a řekla něco v tom smyslu, že za chvíli přijde doktor a zašijou mi to. To mě jako zděsilo, já to nechtěla sešít! No ale po chvíli přišel doktor s takovou věcí a jen to secvaknul. Trochu to štíplo, ale mohlo to být horší, zas tak rozkousnutý to nebylo. Zalepili mi to náplastí a pak mě vyvezli ven, kde už stála učitelka a neměla výraz, že by mě chtěla umačkat.

,,Co jste to zas vyváděli?!" koukala na mě. Naštěstí ji to Adél vysvětlila za mě a učitelka už mě jen litovala, takže dobrý, Po chvíli vyvezli Ondru, na noze měl sádru a musím říct, že mi ho bylo i trochu líto, ale tak co, mohl si za to sám.

Pak jsem přišla na řadu já, zavezli mě tam, odkud před chvílí odvezli Ondru. Ano čekal mě rentgen teď už docela oteklé ruky. Po rentgenu jsem dostala nějaký bonbón, zatím co učitelka něco domlouvala s doktorem.

,,Tak hele, je to takhle, zápěstí máš zlomené, takže to znamená, že nemůžeš lyžovat" řekla učitelka a mě steklo pár slz po tvářích.

,,Ale jelikož mi tě bylo líto, tak jsem se doktora ptala na sportovní sádru, je to taková normální sádra ale z plasty a to by jsi lyžovat mohla" řekla a já zajásala radostí, teda jako jen v duchu, ale opravdově. Po chvíli přišla setra a ptala se mě, jestli jsem v pohodě, jestli mi není špatně, nebo tak něco. Když zjistila, že mi nic není, dostala jsem tu plastovou sádru. Dokonce jsem si mohla vybrat barvu. Jasně, chtěla jsem černou, ale tu neměli, tak jsem si vybrala zelenou. Prý bude tvrdnout jen půl hodiny a můžu se s ní normálně koupat, takže opravdu skvělý a to mi to všechno zaplatí pojistka.

No vyšla sem z té místnosti a hned ke mně nalítla Adél a obejmula mě.

,,Je mi moc líto, že nebudeš moct lyžovat" řekla smutně.

,,A to řekl kdo?" zeptala jsem se.

,,No máš sádru"

,,Ano, ale sportovní, můžu s ní lyžovat!" vypískla jsem a obejmula Adél, která jen tak zaraženě a šťastně koukala. No, s učitelkou jsme se vydaly do hotelu.

,,A co je s Ondrou?" zeptala jsem se Áďi.

,,Už si pro něj přišel učitel, do hotelu ho odvezla horská"

,,Aha, stejně mi ho je líto...chudák" řekla jsem, ale to chudák už víc potichu...

Tak dnes trochu kratší, snad se líbí. Budu ráda za každé přečtení