Lyžařský výcvik

Na pokoji 24 a plánování Adélky ,,biatlonu"

...Klepala jsem ohromě rychle. Uvnitř se ozvala rána, tlumené ,,kdo to zas..." a dupání ke dveřím. Otevřel Miky.

,,Niky?"

,,Ahoj, musím mluvit s Matym, něco jsem nepochopila..." řekla jsem. Miky protočil očima.

,,Co se stalo?" reagovala jsem na ten jeho výraz.

,,Trochu jsme se pohádali..." poodstoupil ze dveří, které následně zavřel.

,,prostě, Ondra je totálně blbej" vylezlo z něj najednou.

,,to jsi mi říkat nemusel...to už vím" řekla jsem a zvedla ruku se sádrou.

,,To, tohle je jiný..." odpověděl.

,,Co se stalo?"

,,Ale nic..."

,,No tak něco asi jo..."

,,No, něco jo,ale myslím, že kdybych ti to řekl, nebyl by na tom s náladou líp než je teď...vzhledem k tomu, že sedí na zemi a rozhazuje kolem sebe vším, co se mu dostane pod ruku a vzhledem k tomu, že jsem ho tady takhle už našel, myslím že víš, o co jde..." v tu chvíli mi v hlavě probleskla ta vzpomínka, kterou by jsem nejradši z hlavy úplně smazala.

,,Mám jít za ním?" ptala jsem se .

,,Jak myslíš" řekla a tak jsem opatrně sáhla na kliku a potichu otevřela. Vplížila jsem se k nim do pokoje jako myška. Když jsem byla kousek od Ondry, zakryla jsem mu oči. On úplně ztuhnul.

,,Mikuláši tohle není vtipný!" zakřičel najednou a chytil mé studené ruce.

,,Počkat, co to máš s prstama?!" zeptal se už opravdu naštvaně.

,,No já nic" ozval se od dveří Miky.

,,No na mě nic nehodíš zavolal z postele na druhé straně pokoje Mates, se kterým jsem si vzpomněla, že musím mluvit.

,,Tak cože?" řekl už celkem hodně naštvaně Ondra a tak mě probral z koukání do blba.

,,Hubené studené prsty...sádra...sádra!!?" vykřikl, když si sáhl na mou sádru.

,,N-Niky?" zeptal se tázavě a já dala pryč svoje ruce. On se bleskurychle otočil a vykulil oči.

,,Co, co tu děláš?" vykoktal ze sebe.

,,Zachraňuju váš pokoj" řekla jsem, vzala ze země knížku, sedla si na neustlanou Ondrovu postel do tureckého sedu a začetla se.

,,Proč?" koukal na mě pořád jak na zjev.

,,Slyšela jsem, že se tady někdo docela zcvoknul a hází kolem sebe věcma" řekla jsem, aniž by jsem odvrátila zrak od knížky, kterou jsem následně zaklapla, a položila na stolek, hned vedle lampičky a telefonu v nabíječce. Stoupla jsem si na zem, přišla k němu a stejně jako před tím, jsem ho zvedla a pomohla mu k posteli na kterou si sedl. Pořád na mě koukal jak na Anděla, co ztratil svatozář.

,,Jo jinak, zítra už jdu lyžovat, ale za trest budu učit sekundu..." řekla jsem, když jsem se podívala na Mikyho.

,,Oky, takže zítra na vás nemáme čekat..." optal se Mates.

,,Ne, jo a s tebou musím mluvit" koukla jsem na Matěje, zvedla se z postele a šla směr dveře. Mates pochopil a šel za mnou. Jen, co jsem byla za dveřma, začala jsem rozhovor.

,,Já vím, že je to těžké, ale musíš jí to říct sám..."

,,Ale jak..." zesmutněl.

,,Pokud vím, tak po večeři se poběží biatlon a běží i Johanes, takže přijdeš na recepci za ní a nějak hezky jí to povíš, jasan" řekla jsem a koukla na telefon, kolik je jako času.

,,Jaaaj, už je čas! Musím jít, za čtvrt hodiny je večeře!" řekla jsem, když jsem zjistila, že je třičtvrtě na šest.

Běžela jsem na náš pokoj. Až teď jsem si uvědomila, že mám na sobě modrý termoprádlo. No, musím se převlíknout! Jen co jsem za sebou zabouchla dveře jsem volala na Adél.

,,Hele, Áďo, běží se dneska ten biatlon, že jo?" ptala jsem se mezi tím, co jsem hledala v kufru něco na sebe.

,,Jojo, jede Johanes" odpověděla mi Adél.

No skončilo to tím, že jsem na sebe natáhla černé legíny a černé tričko s bílými proužky. No měla jsem ještě čas, holky si na pokoji bavili o věcech, co mě moc nebavily a tak jsem šla na recepci koukat na sport. Cestou jsem potkala kluky.

,,Tak co,byla tu nuda?" ptal se provokativním hlasem Alex.

,,Jo byla, jak jinak..." odpověděla jsem.

No a pak už jsem jen poslouchala kluky a jejich storky ze sjezdovky.

,,Jo, jinak už víte, že budeme učit sekundu na lyžích?" ptala jsem se kluků, když jsme koukali na krasobruslení.

,,Hmm, trest..." odpověděl Kuba.

,,Jsem slyšel, že je pět kluků a tři holky" řekl Oliver.

,,Ahoj" prošla kolem Míša. To je moc skvělá holčina, ale je taková tichá a vůbec nepřitahuje problémy. Kéž by...

,,Ahoj Miško" pozdravila jsem jí, když si sedla vedle mě.

,,To je záznam ne?" ptala se.

,,Asi jo" odpověděl jí Jonáš. Míša mi ohromně připomíná Lenku Láskorádovou, ani nevím proč.

,,Co ruka?" zeptala se po dlouhé době sledování Míša.

,,Jop, už je to lepší..." odpověděla jsem.

,,Zítra jdeme učit sekundu" řekl ještě Jonáš.

V tu chvíli přišli učitelé a i holky a my šli na večeři. Cestou jsem nenápadně promluvila s Aničkou a Emmou o tom biatlonu a Matesovi. Takže půjde sama se koukat na jejího biatlonovýho idola a narazí na žijícího, ne o několik let staršího, ne několik kilomentrů daleko a nevdanýho, který o ní ví a ještě jí chce. Večeře byla taky skvělá, dokonce jsem jí nemusela chtít nakrájet, protože byly hranolky s nějakou omáčkou, ve které bylo maso, ale už nakrájené na malé kousíčky a jako zákusek byl moc dobrý koláč, který jsem zvládla jednou rukou.

,,Hmm byla moc dobrá, ale teď se těším na biatlon!" poskočila si Adél a já se jen tak pousmála na holky.

,,Adél, já dneska nepůjdu, asi zase půjdu s klukama problémovat oky? Nevadí ti to?" zeptala jsem se Ádi.

,,Ne nevadí" řekla, ale pořád se usmívala.

,,Já taky nepůjdu, je mi nějak těžko, asi jsem se přejedla" vymluvila se taky Anička.

,,Taky jsem se přejedla" dodala Emma.

Adell bylo jasný, že půjde sama, ale pořád nevypadala, že by jí to nějak vadilo.

...Tak je tu další část, snad se vám líbí. Budu ráda za každé přečtení a hlas.