Bradavice a Já

Vánoce

Před Vánocemi flashback :
,, Hermiono počkej. "
,, Co je?"
,, Vím o té věci z trezoru. "
,, Pojď za mnou."
Pak mi Hermiona společně s Harrym vysvětlili o co jde a že jdou k Hagridovi. Ta věc je Kámen mudrců a my se jdem právě teď zeptat Hagrida jak to je se Snapeem. Došli jsme před chatku. Hagrid nám otevřel a začal nám připravovat čaj. Jakmile však Harry vyřkl větu, že víme o kamení mudrců a trojhlavém psovi, celý najednou ztuhl.
Hagrid: ,,Jak víte vo Chloupkovi? "
My: ,, Chloupek?!"
Hagrid: ,, Jo je to můj mazlík. Ale vy se do toho nemelte! "
My: ,, Proč?"
Hagrid: ,, Páč to je jen věc profesora Brumbála a Nicolase Flamela. Jejda. To jsem neměl říkat. "

Konec flashbacku.

Uběhl měsíc od poslední návštěvy Hagrida a my jsme stále nic o Nicolasi Flamelovi nenašli. Já a Hermiona jedeme na Vánoce domů, ale kluci zůstávají tady,takže můžou v hledání pokračovat sami. Nejdříve jedeme s Hermionou k jejím rodičům a na druhou polovinu prázdnin jedeme k nám. Právě si jdu zabalit věci, které si beru s sebou a jelikož moje spolubydlící také jedou pryč, asi se vezmu vše. Kufr mám docela malý, takže mi dělá nemalý problém to tam všechno nacpat, ale nakonec se mi to povedlo. Tak teď už jen sejít dolů a počkat na Hermionu. Jenže když jdu ze schodů dolů, tak najednou zakopnu a spadnu dolů. Těsně než si rozbiju čumák na podlaze mě zachytí dvě silné ruce, které patří, když zvednu hlavu, Harrymu. Poděkuju mu a už opatrně slezu posledních pár schodů. Tam už na mne čeká Hermiona a jen stěží zadržuje smích. Když opustíme společenskou místnost začne se smát na celé kolo. Lehce ji praštil přes rameno a řeknu ,, Hej!! ". Hermiona se proto rozesměje jeté více a já se začnu smát s ní. To už vyjdeme z Bradavic a míříme k nástupišti, kde už čeká krásný červený vlak. Nastoupily jsme a naposledy se podívaly na Bradavice. Pak jsme nastoupily do kupé a za chvilku se vlak rozjel. Do kupé si k nám sedla i Verča s Lenkou a celou cestu jsme se dobře bavily. Pak jsme vystoupily a šly jsme k Hermioniným rodičům, stejně tak jako šla Verča k rodičům svým. S rodiči Harmiony jsme se představili a já jsem zjistila,že se jmenují Clare a Jacob. Velmi mě potěšilo že mě Hermiona představila jako svou nejlepší kamarádku,kterou si kdy mohla přát. Objala jsem ji a pak jsme šli k jejich autu. Jejich auto bylo značky Mustang a bylo vážně hodně moderní, problém byl ale v tom že jsem nevěděla jak to funguje. Hermiona se zasmála a ukázala mi jak si zapnout pás a jak si posunout sedačku dopředu. Pak už jsme jeli jako po másle směrem k Hermiona domů. Cestou to hodně kodrcalo a já se pana Grangera zeptala jak to všechno funguje. Usmál se a vše mi začal vysvětlovat. Převodovku, řídící panel(Xd) i různé páky a páčky. Za chvíli jsem byla těmi informacemi úplně a doslova zasypaná, takže si toho paní Grangerová všimla a se smíchem svého manžela, který doteď nadšeně vypovídal vše o jejich autě, umlčela. Po zbytek cesty jsme si výborně popovídali a oni mi zatím stihli vysvětlit vše co by jsem podle nich tady potřebovala . A že toho bylo hodně, myslím si že tohle by zajímalo pana Weaslyho, Ronova otce, který se velmi zajímá o všechno, co se i vzdáleně týká mudlů. To jsem jim taky řekla a ke konci cesty jsem jim už jen vysvětlovala kdo to je společně s Hermionou. Dost jsme se přitom zasmály. Poté už jsem se uklidnily a jelikož už jsme zastavili,tak jsme i vystoupily. Jejich dům byl gigantický. Byl to obrovský komplex místnosti a pokojů, přičemž každý pokoj měl svou koupelnu Také měli dvě garáže, které byly plne různých krámu a tak tak se tam vlezlo jejich jediné auto. I když maji jen jedno auto mají i 6 motorek různých velikostí. Poté jsem vlezli do domu a já jsem otevřela ústa obdivem. Zvenku se to zdálo gigantické, ale zevnitř to bylo ještě větší. Jelikož už byl večer jen mi šli ukázat můj pokoj a pak jsem osaměla. S Hermionou jsme se dohodly, že pro dnešek budeme spát v jednom pokoji a uspořádáme menší piknik při koukání se na film. Večer jsme si pěkně užili a šly spát až po dvanácté hodině večer. Předtím jsme ale uspořádaly jistou polštářovou bitvu. Celé unavené, ale spokojeně, jsme si lehký na postel a dívaly se do stropu, na kterém zářily hvězdy. Hermiona si totiž začarovala strop tak, že přes něj byla vidět obloha. Poprosila jsem ji ze až budeme u nás, ať mi to udělá taky. Pak jsem šly spát. Zítra byl velký den.

Ráno jsem se probudila a už jsem makala. Museli jsme totiž připravit dům na zítřejší svátek Vánoční. Celý den jsem makala a ke konci jsem už byla pořádně utahaná, zbýval ale ještě stromeček. S Hermionou jsme ho z posledních sil ozdobily a pak, aniž bych jevila nějaký zájem o to že ještě není tak moc pozdě, jsem si šla lehnout. Stejně tak i Hermiona. Byl to perný den a s touto myšlenkou jsem usnula.

Další den jsem vstala brzo a šla jsem rychle probudit Hermionu. Společně jsme pak sešly dolů podívat se pod stromek. A opravdu byla tam kupa dárků. Hermiona se hned s nadšeným zavísknutím šla podívat co je pro ni. Za chvíli přišli i její rodiče a začalo rozbalování dárků. Zprvu jsem se držela stranou a čekala jsem až si dárky rozdají a my pojedeme ke mně domů. Najednou mně zavolali, abych přišla, protože poslední dárky co zbyly byly pro mně . Nemohla jsem tomu uvěřit, bylo to tak dojemné. Jako dárek jsem dostal různé oblečení a k mé velké radosti i jednu motorku. To celé se opakovalo znovu, akorát u mně doma. Tentokrát byla příjemně překvapená Hermiona. A za chvíli jsme se měly vrátit do  Bradavic.

Tak a další kapitola je na světě. Doufám že se vám líbila a u další kapitoly zase ahoj.  Jako vždy mám tady počítadlo slov, teď to je přesně 1002.