Můj první rok v Bradavicích... Ahoj jsem Caroline Perenela Flamel a jedu do Bradavické školy čar a kouzel. Jedu tam s mými třemi kamarádkami. Ale při rozřazeni se vše změní.... Mimochodem moje kamarádky mají také příběhy určitě je zkoukněte : Můj ži...
Jakmile se Cho probudila okamžitě jsem se na ni vrhla. Připadalo mi to pomalu jako zázrak, že se konečně probudila ze spánku. Ovšem za chvíli se přiřítila mamka a odstrčila nás s tím, že se máme vyspat. Nakonec jsme tedy šly. Sice neochotně, ale přece jen jsme šly.
Po vydatném šlofíku jsme se rozhodli, že celý tenhle poslední týden u nás, strávíme klidněji, aby Chi měla čas se úplně uzdravit. Celá tahle dohoda trvala jen několik málo minut, jelikož jsme všichni souhlasili. Tedy až na Cho, ta se nás snažila přesvědčit, že je úplně v pořádku a chtěla udělat kotoul, jenže jelikož ještě není úplně v nejlepší formě, tak sebou sekla a stěžovala si na silnou bolest hlavy. Mamka ji okamžitě přenesla na lůžko a oznámila jí, že díky tomuto se opravdu tento týden namáhat nebude. Za dvě hodiny přijeli i Changovi, kterým táta volal hned jak se Cho probudila. Nechali jsme je samotné, aby měli soukromí, ale ti po pár minutách zase vyšli a vysvětlili nám, že by si ji nejradši vzali k sobě, ale Cho je přesvědčila, že se jí už nic nestane. Já a Hermiona jsme jim to i odpřísáhly, takže od dnešního dne chráníme Cho. Samozřejmě jsme jí to neřekly, jelikož by šílela a snažila by se nám dokázat, že ona se o sebe umí postarat a skončilo by to hůř než jen otřesem mozku. Když už jsme u těch otřesů, doslechla jsem se, že Evropou zmítá zemětřesení, což mě docela zneklidnilo, jelikož tam mám babičku. Babička žije v České republice a já tedy umím mluvit plynule česky. Celkově umím mluvit čtyřmi jazyky: rusky, česky, italsky a samozřejmě anglicky. Na dovolené ve Francii jsem se sice moc neukázala se svým uměním jazyka, ale to bylo jen kvůli toho, že ve Francii jsme jakoby skoro jen přespávaly a furt jsme se camrali všude jen ne po Francii. Navíc prababička a pradědeček zrovna nebyli doma, takže mě nemohli vyzkoušet. Každopádně dnešní den jsme strávily opravdu klidně a i když jsme se hrozně snažily neusnout, za chvíli jsme jedna po druhé padly do náruče sladkého a mírumilovného spánku.
O dva dny později už bylo Cho o mnoho lépe a jelikož nám zbývaly už jen tři dny, rozhodla jsem, že se projdeme. Vyšly jsme tedy z domu a rozešly jsme se ulicí. Když jsme minuli dům Káji, která bydlí naproti mě, Verči, která bydlí do kříže, a Terky, která bydlí vedle mě, mě zabolelo u srdce. Sice mám skvěle kamarádky, ale s holkama jsem se bavila od malička a to nejde jen tak přejít, jakoby se nic nestalo. Naštěstí mě z mého zamyšlení vytrhla Cho, která byla celá rozradostněná z jejího chvilkového osvobození. Ona totiž to, že nemůže jít ven brala jako vězení a tak se chovala jako kdyby to vězení opravdu bylo. Právě teď dělá jakože podkopává imaginární plot. Naštěstí se neodhodlala k jeho podlezení, jelikož na to má, podle jejího tvrzení, až moc krásné oblečení. I mě se její oblečení líbilo, vypadala v něm totiž jako rebel:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já a Hermiona jsme si pro změnu vybraly něco, co máme obě a teď jsme vypadaly skoro stejně. Samozřejmě teď myslím stejně jako ve stylu oblečení. Obě jsme totiž měly tohle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
