Můj první rok v Bradavicích... Ahoj jsem Caroline Perenela Flamel a jedu do Bradavické školy čar a kouzel. Jedu tam s mými třemi kamarádkami. Ale při rozřazeni se vše změní.... Mimochodem moje kamarádky mají také příběhy určitě je zkoukněte : Můj ži...
Po dvou nudných týdnech, kdy jsme se nemuseli učit a měli jsme volno je tady konečně konec školního roku a já se už těším na prázdniny. Na co se ale ne těším je předávání školního poháru. Vím totiž, že ho vyhrál Zmijozel. Samozřejmě proti Zmijozelu nic nemám, ale vím, že se to neobejde bez posměšných pohledů a občasných narážek na to, že jsou nejlepší a my jsme nuly, jelikož oni vyhráli školní pohár a my ne. Ještě že to bude poslední den tady. Už chci vidět rodiče, navíc s Cho a Hermionou jsme se dohodly, že u sebe budeme přespávat. Strašně se na to těším. Jako každé jiné ráno jsem si udělala ranní hygienu a šla si připravit tašku. Vyučování dnes sice nemáme, ale já jsem se rozhodla, že si půjdu trochu zaběhat a že si rovnou udělám piknik u Černého jezera. Převlékla jsme se do mého sportovního oblečení, které se skládalo z :
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V tašce jsme měla vše potřebné na piknik. Deku, košík, pití atd... K jezeru jsem došla asi za pět minut,odložila jsem si tašku a vydala se svou obvyklou stezkou. Nejprve jsem běžela kolem vrby mlátičky, pak kolem skleníků a nakonec jsem si zaběhala i na famfrpálovém hřišti. Dala jsem si pár koleček, ale pak jsem musela jít, jelikož Nebelvír měl zrovna trénink famfrpálu. Když jsem ale běžela kolem nich,jejich kapitán Oliver Wood mě zastavil a řekl mi že klidně můžu ještě běhat, že jim to rozhodně nevadí. Usmála jsme se na něj a znovu jsem začala běhat kolečka. Chvíli to bylo v klidu a občas jsem koukla nade mě, kde trénovali nové taktiky. Najednou jsem uslyšela svist. Ohlédl jsem se a přímo na mě mířil potlouk. Než jsme se nadála, přede mě přiletěl Harry, připraven být zasažen místo mě. Předtím než se ho však potlouk mohl vůbec dotknout,přihnal se jeden z těch dvojčat a jednou dobře mírnou ránou, ho odpálil daleko od nás. Pak se otočil na mě a představil se mi jako Fred. Kolem se sešli i ostatní hráči a byli pořádně naštvaní. Myslela jsem, že jsou naštvaní na mě, ale to je se mýlila. Vysvětlili mi, že vždy trénují bez potlouku, takže si ze mě někdo chtěl udělat legraci. Rozdělili jsme se a začali jsme hledat toho vtipálka. Mě dali do dvojice s Harrym. Chvíli mezi námi panovalo trapné ticho, ale pak jsem ho objala a poděkovala jsme mu za to, že by se klidně nechal zasáhnout místo mě. Trochu se začervenal, ale to už se k nám připojil i Fred. Tomu jsem poděkovala za záchranu mě i Harryho a když jsme ho chtěla obejmout, ozvalo se prudké zasyčení. Podívala jsem se za roh a tam byl ten vtipálek z lektvarů! A samozřejmě to byl on, kdo vypustil ten potlouk. Akorát pořád nevím, proč to všechno dělá.,,Jak se vůbec jmenuješ " zeptala jsem se jej, zatímco ho Fred s Harrym odváděli k Oliverovi. Prudce se na mě otočil a vyhrkl:,, Justin!" Co jsem už ale neviděla je to že se blaženě usmál. Byla jsme totiž zaneprázdněná loučení se s ostatními. Viděl to ale Harry, který se zamračil a pošeptal něco Justinovi do ucha. To už jsem ale běžela zpátky k jezeru a cítila jsem na sobě pohledy všech přítomných. Trošku jsem se pro sebe pousmála a ještě jsem zrychlila. K jezeru jsem dorazila bezmála za minutu. Jenže co jsem tam neviděla u mé tašky někdo seděl a vytahoval z ní věci! Okamžitě jsem k němu jako rozzuřená lvice přiběhla a sebrala mu všechno z rukou. Daný chlapec se na mě otočil s nevinným pohledem. Poznala jsem ho. Je to Seamus.,,Ehmmm... Ahoj... Seamusi. Ehmm... Co tady děláš? Hhhh." vykoktala jsem. Seamus na mě pobaveně zahlížel, ale odpověděl mi:,, No co asi? Čekám na tebe ne?" S posledními slovy vytáhl z tašky deku a rozprostřel ji. Pak jako správný gentleman, počkal až si sednu a teprve potom se posadil on sám. Společně jsme strávili zbytek dne pletení věnečků, což mě naučil on jelikož je polo. Chvíli jsme se i honili kolem jezera, a nakonec jsme si šli zaplavat. Voda byla krásně studená a vůbec nám nevadilo že nemáme plavky. Prostě jsme tam skočili tak jak jsme byli, akorát jsme svlékli vrchní vrstvu oblečení. Cákali jsme na sebe vodu a Seamusovi se dokonce povedlo vyvolat menší vlnu, když skočil bezchybnou bombu do vody přímo vedle mě. Já zase umím špičkovou šipku,takže to nakonec skončilo tak, že já jsem skákala šipky a Seamus bomby. Když jsme se vynořil asi tak po páté šipce a bombě nad hladinu,uviděli jsme postávat na břehu nějakou holku. Podle toho jak se Seamus zatvářil, to nebude jen tak nějaká holka.,, Ta holka na břehu mě miluje a pořád dělá naschvály všem ostatním holkám, které se ke mně přiblíží. Takže si dávej pozor. " vysvětlil mi Seamus, zatímco já na ni řvala :,, Nechceš se přidat?" Ta holka se jen ušklíbla, sebrala mé oblečení a utekla. Zalapala jsem po dechu, zatímco Seamusovi reakce byla zcela jiná. Celý zbrunátněl a vylezl z vody za doprovodu vzteklých urážek. Vydala jsem se za ním, ale když jsem vylezla z vody, uvědomila jsem si, že jsem vlastně jen ve spodním prádle. Seamus však naštěstí rychle zareagoval a přehodil přeze mně jeho sako, které mi bylo nad kolena. On sám si oblékl kalhoty a košili a šel se mnou a s mými věcmi, zpátky do hradu. Před vchodem ležely mě věci, které ale byly zašpiněné, takže jsem si je nemohla obléct. Seamus mě celou cestu do společenské místnosti kryl svým tělem a držel mě za ramena. Došli jsme ale před vchod do Nebelvírské společenské místnosti a ne k té naší Havraspárské. Bez reptani jsem ho ale následovala až do jeho ložnice, kterou sdílel s Deanem, Harrym, Ronem a Nevillem. Tam mě donutil použít jejich koupelnu a pak mi dal nějaké své tričko a tepláky. Poděkovala jsem mu zrovna v tu dobu, kdy dovnitř vrazil Harry s Ronem. Ron hned vycouval z místnosti, zatímco Harry tam stál s pusou dokořán. Za chvíli se přihnal i Neville a zatímco Seamus to vysvětloval Harrymu s Ronem, mě zaujala kytka, kterou měl Neville v ruce.,, Je to.. " zeptala jsem se uchváceně a Neville s úsměvem přikývl.,, Páni, kde jsi ji sehnal?" optala jsem se se zájmem.,, Našel jsem ji. " zněla pyšná odpověď.,, Můžeme se někdy sejít, abych ji mohla prozkoumat? Prosím?" požádala jsem ho a všichni v místnosti na mě udiveně čuměli. Nevill otevřel ústa a z nich vypadlo:,, J-jasně.",, Super, tak dneska večer po vyhlášení školního poháru v knihovně. Tak zatím čau. A Seamusi. Moc děkuji za super den a to oblečení. " oznámila jsme Nevillovi a zároveň jsem poděkovala Seamusovi. S tímto jsem opustila společenskou místnost Nebelvíru a šla jsme do té své. Vypadla jsme do pokoje, kde už byla Cho a pověděla jsem ji všechno co se stalo. Mezitím jsem se převlékla do něčeho slavnostnějšího, jelikož u večeře se bude vyhlašovat školní pohár. S Cho jsme se rozhodly, že budeme vypadat skoro stejně. Tím myslím, že si vybereme podobné šaty a účes. Já jsme si vybrala tohle:
