Bradavice a Já

Příčná Ulice

Prázdniny utekly jako voda a už je tu poslední týden. Zrovna dnes jsem obdržela dopis s věcmi, které budeme potřebovat do dalšího školního roku a docela dost mě zarazilo, že máme mít docela dost knih od Zlatoslava Lockharta. Tím pádem už vím kdo bude naším novým učitelem a vůbec se mi to nelíbí. Já Lockharta nesnáším. Vím totiž, že on si to všechno sice nevymyslel, ale sebral ty příběhy těm opravdovým hrdinům, kteří to vše dokázali, a jako by to nestačilo, jim ještě vymazal paměť, aby si na to nevzpomínali. Zjistila jsem to, když jsem se jednou proplížila do obchodu, kde měl zrovna autogramiádu. Před tím zjištěním jsem ho opravdu obdivovala, ale pak..... No nic, abych to dopověděla, po jeho autogramiádě jsem se ještě vplížila do jeho soukromého kanclu a on se tam zrovna s někým bavil.,, Děkuji, že jste mi tak krásně povyprávěl svůj příběh, bude z toho krásná kniha. A jelikož vás už k ničemu nepotřebuji....... ZAPOMEŇTE!!! Za dveřmi se zablesklo a já jsem v tu chvíli zjistila co je Lockhart doopravdy zač. Od té doby ho nesnáším a pohrdám jím. Každopádně zítra jdeme na příčnou ulici nakoupit vše potřebné a jelikož ještě zdaleka není čas na spaní, rozhodla jsem se, že si udělám nové tapety. Chtěla bych něco zajímavého a fantaskního, jelikož jsem blázen do fantazy a sci-fi. Rozhodovala jsem se mezi třemi možnostmi. Buď to galaxie, sluneční soustava, nebo kouzelné bytosti. Vypadaly by asi nějak takhle:
Galaxy (myšleno jako barvy)

Sluneční soustava

Kouzelné bytosti

Nakonec jsem se rozhodla pro Galaxy. Protože mám tyhle témata strašně ráda a líbí se mi ten nadpozemský nádech. Samozřejmě, že tu tapetu nebudu kupovat, ale pomocí kouzla očaruji pár štětců tak, aby malovaly to, po čem poprvé přejeli. Takže, teď mi tu po pokoji litá několik štětců a pomalu se rýsují obrysy měsíce, lišky a i všeho ostatního.

Po dvou hodinách to bylo konečně hotovo a já jsem si mohla odpočinout. I když se to nezdá, je celkem těžké udržet dvě hodiny kouzlo, i když je tak jednoduché. Po tomhle velice náročném zákroku jsem okamžitě letěla dolů do kuchyňe, kde jsem se pořádně nadlábla a pak už jsem jen stihla dojít do pokoje a lehnout si na postel, než jsem usnula.

Probudila jsem se do krásného slunečného dne a měla jsem strašnou chuť jen ležet a nic nedělat. Bohužel jsem musela jít na příčnou ulici. To mi však náladu nezkazilo, naopak jsem se ještě více těšila na setkání s kamarádkami. Mám se tam setkat s Cho a Hermiono. Bohužel obávám se, že tam bude asi i Ron,kterého popravdě moc ráda nemám. Ale to je stejně jedno. Pro dnešek jsem se rozhodla pro tenhle outfit:

Za chvíli jsem tedy vyrazila, jelikož s Cho jsem měla sraz u madam Malkine, aby jsme měly nové hábity. Přišla jsem tam jako první a když přišla Cho, mohly jsme konečně vejít. Mezitím co nám madam Malkine měřila míry, mi Cho pochválila šaty. Zanedlouho jsme i s novými hábity v taškách vyšly z obchodu a vydaly jsme se do knihkupectví. Tam se ode mě Cho na chvíli odpojila a tak jsem se vydala za Hermionou. Ta zrovna stála proti Kaje a te její kamarádce. Teď si nemůžu vzpomenout jak se jmenuje... No to je jedno. Bohužel jsem neslyšela o čem se bavily, ale když jsem přišla blíž zaslechla jsem jak ta... Jo už vím Delfi, říkala doslova ,, O tebe nikdo neotře ani koště. " Díky této větě jsem se dost nasrala a trochu drsně jsem ji odsekla:,, Hlavně, že o tebe všichni stojí" ona se otočila a chtěla říct něco jako:,, Tak hele Flamelová.... ", jenže ji přerušil fotograf denního věštce.,, Pan Zlatoslav Lockhart!" oznámil a dovnitř vešel ten infantilní ,,fešák,,. Na nic jsem nečekala a šla jsem si pro ty knihy, které potřebuji. Zaslechla jsem ale ještě, že se Lockhart fotí s Harrym a dává mu své knihy zadarmo i s podpisem. Odfrkla jsem si. Jak já Lockharta nesnáším. Každopádně když jsem našla všechny knihy, odnesla jsem je k prodavači, zaplatila jsem a okamžitě jsem vystřelila z obchodu. Pak jsem šla ještě do Krucánků a Kaňourů pro nějaké ta brka a pergameny. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem si chtěla koupit ještě nějaké knížky jen pro radost. Vrátila jsem se tedy zpátky do obchodu a koupila jsem si dvě naučné knihy a jednu, která se jmenuje Bajky barda Beedleho, které mi četli rodiče když jsem byla malá. Bohužel se venku už začalo zatahovat, tak jsem už šla domů. Ani jsem nezjišťovala nic ohledně Cho a Hermiony, které jsem nemohla celé odpoledne najít. Každopádně jsem se ještě necítila unavená a tak jsem si začala číst něco z učebnic. Pozdě večer jsem toho už nechala a šla jsem spát. Bohužel byl můj plán překažen uvědoměním. Zapomněla jsem si zabalit. Najednou se do mě vlila energie a tak jsem vytáhla dva kufry. Do jednoho jsem dala pergameny, kotlík, brka, učebnice, sešity a další potřebné věci do školy. Samozřejmě, že jsou oba kufry magicky zvětšené, takže se tam vleze opravdu všechno. Naneštěstí mi už moc energie nezbývalo a tak jsem se tak trochu vyprdla na vybírání si oblečení a prostě jsem tam uložila všechno že šatny i skříně. Už jsem si myslela, že mám všechno, ale zapomněla jsem na kosmetiku a hygienické potřeby. Takže jsem letěla do koupelny, tam jsem vzala pastu, kartáček, mýdlo, ručníky, osušky, šampony a sprchové gely plus nějaké ty krémy a masti a šla jsem zpátky ke kufru. Samozřejmě jsem tam narvala ještě asi další milion věcí, až můj pokoj vypadal jako by jsem se stěhovala. Naštěstí jsem měla ještě zítřek dopoledne na to abych vše dokončila, a tak jsem pro dnešek skončila a tentokrát už jsem šla spát doopravdy.

Ahoj, vítám vás po delší době u další kapči. Omlouvám se, že tak dlouho nevyšla žádná kapitola, ale jak jsem říkala, byla jsem pryč a když jsem se vrátila, tak jsem bohužel onemocněla. Takže tímto by jsem se vám chtěla omluvit a taky by jsem chtěla oznámit, že by jsem chtěla tenhle týden vydat ještě další tři kapitoly, aby jsem vynahradila chybějící kapitoly. Každopádně doufám, že se vám kapča líbila, budu ráda když dáte hvězdičku, nějaký ten komentář a popřípadě i sdílení. Příběhy kamarádek máte v popisku a na tellonym nám prosím napište otázky na ask, který by měl být už brzy. No nic, tady se s vámi rozloučím a uvidíme se u další kapitoly. Čao.