Bradavice a Já

Kámen Mudrců

V noci jsme se sešla s ostatními u těch dveří, které vedou do místnosti s Chloupkem. Když jsme vešli hrála tam harfa nějakou ukolébavku a Chloupek krásně chrupkal. Nejdříve jsme museli odsunout Chloupkovu tlapu a pak jsme si přičapli ke otvoru v podlaze. Harry nám zrovna vysvětloval svůj plán, který byl takový, že tam on vleze a my budeme hlídat a kdyby se dlouho nevracel zavoláme pomoc,když na Rona ukápla slina. Všichni jsme se podívali vzhůru a sborově jsme zaječeli. Nad námi se skláněl trojhlavý pes a vracel na nás. Harry okamžitě skočil dovnitř a Hermiona s Ronem ho v těsné blízkosti napodobili. Chtěla jsem tam skočit taky ale nestihla jsem to, jelikož si Chloupek stoupl přímo přede mne a výhružně na mne vrčel , přičemž se připravoval ke skoku. Urychleně jsem vycouvala z místnosti a zabouchla jsem mu dveře přímo před čumákem. Tedy spíše čumáky. Zmocnil se mně panika a strach o Hermionu, Rona a Harryho. Chvíli jsme tam jen tak pstávala, ale pak jsem si řekla, že se musím sebrat, protože mně nejspíš budou potřebovat. Rychle jsme si doběhla svou novou superrychlostí do pokoje pro nějaký nástroj. Naštěstí se učím na housle a vzala jsme si je s sebou. Popadla jsem je, zrovna když do místnosti vešla Cho. Nevšimla jsme si ji a i přesto, že se na mě koukala dost nechápavě jsme se vyřítila z pokoje zase svou běžnou rychlostí. Až když jsem vyběhla ze společenky, jsem se odvážila použít svou schopnost. Už jsem se ji docela naučila ovládat a tak jsem ji mohla kdykoli použít. Doběhla jsem k té místnosti a sevřela jsme kliku. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela jsem. Vevnitř mě čekal rozkošný pes se třemi hlavami. Jakmile jsme otevřela, upřel na mně svůj pohled. Najednou jsme pochopila, že je to vlastně jen zvíře a ta potřebují pozornost a jelikož tady asi zrovna moc lidí nechodí je pochopitelné, že je trochu nevrlý. Rozhodla jsme se proto přistupovat k němu jako ke pejskovi a ne jako k monstru. Přišla jsem k němu blíž i přes jeho vrčení a chňapání po mě ruce a podrbala jsem ho pod krkem. Chloupek zamával ocáskem a olízal mi tvář. Rozesmála jsem se na celé kolo a začala jsem si s ním hrát. Když mi začal více důvěřovat otevřela jsem poklop a nakoukla dovnitř. Nic. Jen tma. Zavolala jsem :,, Hermiono? Rone? Harry? "nikdo mi však neodpověděl a já jsme se rozklepala strachem a zimou, která vála z otvoru. Chloupek si toho všiml a přišel blíže ke mně. Tlapou mě přitáhl k sobě a jako se štěnětem si se mnou lehl, tak aby mi nebyla zima. Usmála jsem se a podrbala jsem ho za ušima. Zavrtěl ocáskem a pak uchlácholen mým hlazením spokojeně usnul. Přemysl jsem nad tím, že tam půjdu za nima, jenže tam bych jim asi nemohla pomoct tolik jako když jsme tady. Rozhodla jsme se. Budu se řídit Harryho plánem. Zůstanu tady a budu hlídat, aby tady nikdo nevešel a když tam budou moc dlouho zajdu pro ně. No jo jenže jak mám poznat jaká doba je dostatečně dlouhá na to, aby vše zvládli. Vždyť tam musí být tolik pastí a zákoří, že je téměř nemožné odhadnout dobu,po kterou budou uvnitř čelit nástrahám. S těmito myšlenkami jsem se ještě více přitulila ke Chloupkovu a usnula jsem.

O hodinu později
Probudil mě šramot z chodby přede dveřmi. Znělo to jako něčí kroky a hlasy. Ale ne... Nevýslovně jsem se lekla tak, až jsem probudila i Chaloupka, který také zaslechl kroky a zavrčel. A vrčel ještě více, když dveře otevřela profesorka McGonagallová. Dokonce se i zvedl a postavil se přede mně, takže mě profesorka nemohla vidět. Uklidnil se však, když zahlédl profesora Brumbála vstupovat. Otočil se a zase si se mnou lehl, tak jako předtím. Profesorka McGonagallová se na mě udiveně, nesouhlasně ale hlavně uznávavě dívala a sledovala Brumbálovu reakci,na kterou nemusela čekat dlouho. Před tím než Brumbál ale něco stihl říct jsme se mu začala o překot omlouvat a vysvětlovat mu jak to je:,, Moc se omlouvám profesore Brumbále, ale zjistili jsme to o tom kamení mudrců a taky to, že se někdo snaží ukrást, podle nás profesor Snape a když jsme zjistili, že nejste ve škole, rozhodli jsme se, že sem půjdeme zabránit profesoru Snapeovi v získání kamene pro Voldemorta. A...a...a...ehm",,Nic se nebojte slečno Flamelová, my o tom všem víme, ale jak jste prosím vás přišli na to, že je to profesor Snape? No nic, to je jedno. Hlevne mi řekni kde jsou ostatní. "uklidnil mně Brumbál a tak jsme mu pověděla vše co se stalo. Brumbál jen pokýval hlavou a poslal mě na svou kolej. Nezapomněl však, přičíst naší koleji 50 bodů za to, že jsem bravurně zvládla ochočit Chloupka. Pak poslal někoho i dolů pro Harryho, Hermionu a Rona. Jelikož jsem věděla, že o ně bude dobře postaráno, mohla jsme jít v klidu spát. Další den ráno jsem hned po snídani šla za Hermionou, která zase spěchala na ošetřovně, kvůli Ronovi a Harrymu s balíčkem čokoládových žabek. Beze slova jsme se od ní odpojila a zašla jsem si ve vší tichosti samozřejmě pro sladkosti pro Rona a Harryho. Pro Rona jsem vzala také čokoládové žabky a pro Harryho Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak plus ještě kytku, která je známá svými lečícími schopnostmi a svým vzácným výskytem. Pak jsem se rozešla směr ošetřovna. Když jsme dorazila Hermiona už seděla u Rona, který jak se zdá, ještě nebyl při vědomí. Položila jsme mu na stolek dárek a sedla si k Harrymu, kterému jsem dárek taktéž dala na stůl. Kytku jsem mu přiložila k nosu tak, aby vdechoval její vůni. Hermiona se jen pousmála a začala s vysvětlováním.,, Když jsme skočili dovnitř, přistáli jsme měkce přímo do ďáblova osidla, což mi došlo až po chvíli. Pořád jsme sebou škubali a já jsem pak přestala a dopadla do místnosti pod tím. Řvala jsem na ne ať se přestanou hýbat a ať mi věří. Harry mě poslechl atak tam dopadl za mnou, jenže Ron sebou pořád škubal a málem tam umřel. Naštěstí jsem si vzpomněla jak nás Pomfreyová učila, že ďáblovo osidlo nesnáší světlo a tak jsem použila kouzlo, které posvitilo přímo na Rona. Ďáblovo osidlo se stáhlo a Ron propadl se tím že si myslel, že nezačal panikařit. Když jsme byli všichni dole, mohli jsme pokračovat. Byly tam takové obrovské dveře a za nimi byla místnost plná klíčů s křídly a košťata, pak tam byly další dveře s klíčovou dírkou. Chvíli nám to trvalo, ale pochopili jsme,že si máme chytit správný klíč. Zatímco jsme povzbuzovali Harryho, ten nasedl na koště a všechny klíče se na něj hned vrhly. Harrymu trvalo dlouho než chytil tě správný klíč a ten nám hodil, zatímco on se snažil zbavit ostatních klíčů. Otevřeli jsme a když kolem nás proletěl Harry, okamžitě jsme zabouchli dveře. A ještě že tak, hned pak totiž do těch dveří narazily všechny zbylé klíče. Pak jsme se otočili a zjistili jsme že jsme na šachovnici a kolem se válejí trosky šachových figurek, které to už mají za sebou. Museli jsme hrát a tak nám Ron zvolil místa a velel nám. Už to trvalo dlouho a my měli jen jedinou šanci a to tu že se Ron obětuje, dá šach a Harry zas Mat a pak může Harry pokračovat dál. Udělali jsme to tedy tak jak říkal, a kvůli tomu je teď tady Ron. Já jsem zůstala s ním a pak přišel jeden profesor a doprovodil nás na ošetřovně a pak už jen mne na kolej, zatímco ten druhý šel pro Harryho. Nevím ale co se stalo jemu. To se ho budeš muset zeptat až se probudí. "celou dobu jsem ji ohromeně pozorovala občas jsem se zamračila, takže jsme is nevšimla že se už Ron probudil. Pop pár vyšetřeních ho pustili na kolej, ale Harry se pořád neprobouzel. Neprobouzel se ani zítra ani pozítří. Probudil se až příští týden. Nechali si ho tam ještě dva dny a pak ho pustili a jakmile to udělali, šla jsem za ním. Ten mi stejně jako Hermiona vyprávěl co se dělo po tom co odešel:,, Vešel jsem do místnosti s jediným zrcadlem uprostřed. Bylo to zrcadlo z Eresedu, ve kterém vidíš to po čem toužíš ze všeho nejvíc. Před tím zrcadlem stál profesor Quirell a snažil se zjistit jak získat kámen, přičemž to vypadalo jako by mluvil sám se sebou. Ale když jsem přišel blíž, uslyšel jsem hlas, který říkal, ať Quirell využije mně. Okamžitě se na mě otočil a razovala si to ke mně. Pak mě postavil před zrcadlo a zeptal se mě co vidím. Viděl jsem tam sebe jak si z kapsy vytahuju kámen mudrců a pak si ho tam dávám zpátky. Jemu jsem ale řekl že vidím jak mi Brumbál potřásá rukou, protože jsem vyhrál školní pohár. Ten cizí hlas mi ale nevěřil a řekl že lžu a že si se mnou chce promluvit sám. Pak následovala menší hádka a pak si Quirell sundal turban a tam byl ksicht Voldemorta. Ten se mě snažil přesvědčit, abych se k němu přidal, že mi oživí rodiče, ale já jsme řekl ne a tak řekl že mám kámen v kapse a ať mi ho Quirell sebere, jenže on se mne nemohl dotknout, jelikož se vždy spálil. Málem mi kámen vzal ale já ho pomocí toho, že se spálí při mém doteku zabil. Prostě se proměnil v prach a ten prach mě pak vstoupil a zase ze mě vyšel. A pak jsem omdlel. " poslouchala jsem ho se zatajeným dechem. Když skončil rozloučili jsme se a on mi ještě poděkoval za sladkosti. Pak jsme si ještě šla zaběhat, ale po chvíli jsem se vrátila zpátky do hradu, jelikož začalo pršet. Do pokoje jsme se vrátila až po večeři převlékla jsem se, dopřála jsem si dlouhou koupel a pak jsem šla za holkám do pokoje. Chvíli jsme se jen bavily o klucích a Cho se nás zeptala:,, Líbí se vám někdo a jestli jo tak kdo? " s Lenkou jsme rázem zrudly a zatímco Lenka vykoktala něco co znělo jako:,, Evil", ale mě došlo že to znamená Neville a myslím, že to došlo i Cho. Já jsem odpověděla normálně:,, Já ani nevím. Možná dva. Harry a Seamus. " Pak jsme se zeptaly Cho, která zrudla až za ušima a odpověděla tak tichým hláském, že jsem ji málem neslyšela, ale říkala, že se jí líbí Cedrik z Mrzimoru. Po tomhle Choině vylévání si srdíčka jsme se navzájem poštuchovaly až vypukla polštářová  bitva. Tu jsem vyhrála já a všechny jsme se složily na jednu hromadu, udýchané, ale hlavně usměvavé z hezky stráveného večera. Pak jsme si ještě chvíli četly, jenže po chvíli se nám chtělo strašně spát. Ještě jsme opatřily ložnici ochranným kouzlem proti vtipálkům jako je ten kluk z lektvarů a šly jsme spát. Chvíli jsem se převalovala v posteli a nemohla jsme usnout, když mi zavolala mamka přes naše rodinné zrcátko.,, Zlato,omlouvám se, že volám tak pozdě, ale je to věc, která nepočká. O prázdninách nás přijede navštívit tvá kmotra. Tak jen abys to věděla. Ale teď už jdi spát. Dobrou noc zlato. " popřála jsem jí dobrou noc a ohromeně jsem přemýšlela o tom, že mám kmotru. Rodiče mi to nikdy neřekli a ona přijede až teď. No každopádně se strašně těším. Budu muset připravit nějaký dárek. Hmmmmmmm. Co třeba.... Kouzelné ptáčky! Ano to je ono. Musím si najít kouzlo jak to udělat. Rozsvítil jsem tedy hůlku a podívala jsem se do své knihy zaklínadel. Tady to je. Avis. A jsou i útoční. Super. Tak jo teď už jsu ale spát. Zítra si to vyzkouším. Hned jak jsem schovala hůlku a položila si hlavu na polštář usnula jsem jako dřevo

Ahoj lidi. Je tu další kapitola. Dneska mám nějakou psací náladu. Doufám že se vám kapitola líbí, jestli jo můžete dát hvězdičku a komentář. Rozhodně si přečtěte i příběhy mých kamarádek, které jsou v náhledu knihy a nezapomeňte psát otázky na tellonym. Já to nebudu dál protahovat a uvidíme se u další kapitoly ahoj. Mimochodem dnešek je to přesně, opravdu přesně 2000 slov. 😃