Můj první rok v Bradavicích... Ahoj jsem Caroline Perenela Flamel a jedu do Bradavické školy čar a kouzel. Jedu tam s mými třemi kamarádkami. Ale při rozřazeni se vše změní.... Mimochodem moje kamarádky mají také příběhy určitě je zkoukněte : Můj ži...
Další den ráno jsem se probudila velice brzy. Rodiče mě totiž vytáhli z postele s tím, že mě chtějí seznámit s mou kmotrou.,, Proč jste mě s ní neseznámili už dříve? " zeptala jsem se jich nechápavě s ještě nechápavějším pohledem v očích. Matka se na mě s jiskrou v oku otočila, a vysvětlila mi, že nevěděli jestli budu čarodějkou, tak mi ji radši nepředstavovali. Pokročilá jsem rameny a šla jsem se připravit. Náš dům je opravdu obrovský a já mám jak svůj pokoj, tak i svou vlastní koupelnu a šatnu. Ano mám vlastní šatnu. Žádnou skříň, ale místnost plnou od podlahy až po strop oblečení. V jednom rohu jsem měla i make-up s kosmetickým stolečkem, které ale skoro vůbec nepoužívám. Jako třeba na svatbu, rande, ples a další takové slavnostnější události si beru třeba jen řasenku a korektor, ale jinak to vůbec nepoužívám. Teď jsem zmateně pobíhala od jedné strany místnosti ke druhé, a nebyla jsem schopna si vybrat, byť jen jediný kousek oblečení. Nakonec jsem se rozhodla, že začnu s make-upem, jelikož je to zvláštní příležitost. Chtěla jsem na sebe dát jen řasenku a korektor na kruhy pod očima a jiné nedokonalosti,ale neodolala jsem a použila jsem i zbrusu nový zlatý oční stín s třešňovým podkladem a lehce načervenalou rtěnku. No dobře, tak hodně červenou rtěnku. Nakonec to skončilo nějak takhle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
D
ivím se že se mi to vůbec povedlo, jak jsem byla rozrušená náhlým výskytem kmotry. Nakonec jsem se i uklidnila a snažila jsem se vybrat nějaké simple šaty. Pět minut před příchodem jsme si přece jen nějaké ty šaty vybrala. Ano šaty. Nemám totiž skoro vůbec žádné normální oblečení, poskládané z kalhot a trika zastrčeného do kalhot. Tenhle trend totiž nesnáším z celého srdce. Přijde mi to jako by se všichni co to takhle nosí stávali stejnými. A navíc já šaty miluji. Což jde mimochodem poznat na tom, že si je beru při každé příležitosti, která se kdy naskytla. V mé sbírce jsou jak ty nejvíce simple šaty, tak i ty princeznovské. Mám jich asi 150. Od obyčejných jednobarevných přes krajkové vícebarevné až po ty nejvíce nadýchané a princeznovské. Každopádně jsem se rozhodla pro něco mezi. Tady to je:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
