Bradavice a Já

Vánoce A Šťastný Nový Rok

Menší oznámení ohledně vydávání kapitol na konci. Přečtěte si to prosím.

Od toho dne, co se událo tolik věcí, že tomu skoro nejde věřit, uplynulo pár dní a nás čekají Vánoce, mé narozeniny a Nový rok. Bohužel je moje mysl pořád trochu zmatená, z toho co se stalo naposledy.

Tím myslím to, jak jsem viděla sama sebe se vdávat. Sice nevím jak je to možné, ale myslím si, že jsem viděla budoucnost. Jenže pořád nevím, co v tom má co dělat Fawkes. Vždyť je to ředitelův Fénix, takže to jako na mé svatbě bude Brumbál nebo co?

No to je prozatím jedno. Nechme budoucnost budoucnosti a začněme se věnovat přítomnosti. Mimochodem aby jste věděli, tak se Seamusem už se bavíme jako předtím a možná aji trochu víc.

Celkově mám pocit, že naše přátelství je na dobré cestě, což se ovšem nedá říct o Nevillovi. Od naší poslední schůzky se mi ozval jen s tím, že si budeme Lilia ex elementis co měsíc střídat a já ji mám mít tenhle měsíc.

Takže absolutně nevím, jestli budeme vůbec dodělávat ten zápisník o Lilia ex elementis, ale když jsme zrovna teď objevili něco tak velkého, tak to přece nemůžeme nechat jen tak že ne?

No, doufám, že to bude v pohodě. Každopádně jelikož se blíží Vánoce, tak nám učitelé dali volno. Naposledy jsme se učili včera a prázdniny nám právě dnes začínají. Bohužel hodně lidí odjíždí domů kvůli té tajemné komnatě a mezi nimi je i Verča a Kate.

Kate sice není mudlorozená, ale taky není čistokrevná, a tak se obáváme o její zdraví, protože pořád nevíme jestli ta nestvůra jde jen po mudlovských šmejdech nebo ne.

Sice je nám líto, že odjíždí a nebude s námi slavit svátky, ale bude to tak lepší. Nicméně společně s holkama a Liamem jsme se rozhodli si zamluvit astronomickou bez na 22, 23,24 a 25 prosince.

Jenže jak to tak vypadalo i ostatní měli stejný nápad a tak se stalo, že se všichni rozběhli k astronomce. S kámoši jsme taky utíkali ke stejnému cíli, ale už předem jsme věděli, že to nestihnem.

Vsichni už to pomalu vzdávali a po chvíli jsem běžela už jen já. Za běhu jsem na ně odhodlaně křikla: ,, Já nám to zamluvím" a hned nato jsem použila svou superrychlost.

Rychle jsem všechny předehnala, nikdo si mě nevšiml a já jsem nahoře v klidu na nástěnku napsala naši skupinu na vybrané dny. Po pár minutách jsem se rozhodla sejít dolů, protože stále nikdo nepřicházel.

Avšak když jsem šla po schodech dolů, běžel přímo naproti mě nějaký kluk. Justin! Ten se na chvíli zastavil a zmateně se na mě zadíval, ale naštěstí se zase otočil a běžel dál, jelikož uslyšel dupot.

To jak se ostatní snažili dostat do popředí. Za chvíli zjistí, že se nemuseli za ničím hnát, jelikož už je to zabrané. Hah. Já vím jsem trochu zlomyslná a neměla bych používat své schopnosti pro svoje potěšení, ale když já na ty věží fakt být chci.

A to se mi povedlo! V mé mysli jsem si zatančila taneček radosti a když jsem sešla dolů, kde na mě čekali kámoši, myslela jsem, že oni si ten taneček zatančí i ve skutečnosti a ne jen ve svých snech.

Jelikož ale očekáváme, že zanedlouho dolů seběhnou i ostatní a zřejmě nebudou rádi, že jim někdo astronomku sebral před nosem, tak jsme se rozhodli pro strategický útěk do společenky a pak rovnou do ložnice.