Bradavice a Já

Znovu V Bradavicích

Ráno jsem se probudila docela pozdě, ale pořád jsem měla dostatek času na vše, co ještě potřebuji dodělat. Z kufru jsem si vyndala oblečení na dnešek a hábit. Pak jsem dobalila poslední věci, které jsem včera nestihla zabalit. Když jsem měla vše hotovo, byl akorát tak čas na odchod. Mamka a taťka se mnou vyšli ven a chytili mě za lokty. Své kufry jsem měla v obou rukách, takže jsem měla pocit, že mi za chvíli odemřou. Naštěstí jsem se rychle přemístili a tak mám ruce pořád ještě živé a zdravé. Na nádraží jsme se bez povšimnutí mudlů rozběhli proti sloupu a vstoupili jsme tak na nástupiště devět a tři čtvrtě. Po chvíli jsme uviděli Cho a Hermionu s Lenkou a jejich rodiči. Přidali jsme se k nim a rodiče se zapovídali. Taky jsem si chtěla povídat, ale holky byly nějak podivné zamlklé a když jsem se jich na něco zeptala, tak neodpovídaly. Pak už jsem se o konverzaci nepokoušela. Jak jsem se tak rozhlížela kolem, jelikož jsem neměla co dělat, spatřila jsem opodál stojící Terku s její kamarádkou Riley a Cedrikem, se kterým se zrovna objímala. Trošku dál jsem zahlédla i Verču, vedle které stála Brownová. Káju jsem nikde neviděla, ale když jsem se po chvíli jukla ke sloupu, kterým se vstupuje na nástupiště, spatřila jsem ji jak zrovna s rodiči vstupuje. Všimla jsem si, že nás taky spatřila, ale jelikož se vydala na cestu za jejími kamarádkami, tak se naše pohledy naštěstí nestřetly. Po nějaké době jsem si šla hledat kupé, a jelikož jsem byla mezi prvními, mohla jsem si dokonce vybrat. Sedla jsem si tedy do toho nejblíže, který ještě nebyl obsazený. Kolem mě prošly Hermiona s Cho a absolutně mě ignorovaly. Snažila jsem se upoutat jejich pozornost a když se na mě konečně podívaly, myslela jsem, že si sednou ke mě. Ale nesedly. Tím se rozplynuly mé naděje, které obsahovaly myšlenku, že si mě možná jen nevšimly. Zmateně jsem se tedy převlékla do nového hábitu a sedla jsem si k oknu. Pořád jsem nemohla pochopit co se děje. Až když kolem mého kupé procházel Justin. Doslova jsem vtrhla na chodbu, kde jsem Justina zastavila. Na tváři se mu objevil menší ruměnec, ale to jsem nevnímala.,, Justine, nevíš proč se se mnou holky přestaly bavit? " zeptala jsem se ho a on mi s trochu překvapený výrazem, který jako by říkal: Ty si pamatuješ mé jméno?, odpověděl :,, Ty to nevíš? Skoro každý už přece ví, že jsi je prý pomlouvala. Cho a Hermionu kvůli původu a Lenku, že je střelená. Říkají to Zmijozelky Isabella Slorková, Delfina Rhampsonová a Pansy Parkinson. Ale já tomu nevěřím. Vážně jsi to udělala? ". Nevěřícně jsem na něj zírala a vykoktala jsem:,, Nn... Ne.." On se spokojeně usmál a já jsem si velmi zmateně a i trochu smutně zalezla zpátky do svého kupé. Tam jsem si stále ještě zmatená kecla na sedačku a pomalu jsem se smiřovala se skutečností, ve které budu sama. Všechno to ve mě vyvolalo vzpomínky na mé ranné dětství. Dříve než jsem totiž poznala holky, byla jsem úplně sama.

Flashback
Sedím na židli v čele obrovského stolu. Na hlavě mám narozeninovou čapku a přede mnou je hotová hostina s dortem uprostřed. Čekám na pozvané vrstevníky, kteří měli přijít na tři hodiny odpoledne. Teď už je půl čtvrté. Nikdo nepřišel. Zase jsem sama. Zoufám si nad tím množstvím jídla. To nikdy nemůžu sníst! Nechci ale aby byla maminka smutná, že to jídlo přišlo nazmar. A to měl přijít ještě klaun. Tak jsem tam tak seděla a koukala jsem se na stůl. Bylo mi hrozně. V očích mě štípaly slzy, ale nechtěla jsem si dovolit být slabá, jenže to nešlo. Rozbrečela jsem se. Nebyl to pláč jako každý jiný den večer po škole. Tenhle byl jiný. Srdceryvnější. Nikdo nepřišel ani na mé Narozeniny. A pak přišly holky Verča, Terka a Kája a pomohly mi zpátky na nohy. Společně jsme snědly vše a pobavily jsme se na účet klauna. A takhle vzniklo naše převeliké přátelství.

Z mých nepříliš šťastných vzpomínek mě vytrhl až příchod......... Káji. Koukala jsem na ni jak vyoraná myš,ale dříve než jsem stihla cokoliv udělat, se mě zeptala:,, Tak co se děje? ". Vypadala trochu překvapená sama sebou, ale nekomentoval jsem to. Místo toho jsem se na ni zaskočeně podívala a rozpovídal jsem se:,, Někdo o mě roznáší pomluvy. Prý pomlouvám své kamarádky a ty tomu věří." Hned se mě optala na další věc:,, A proč si s nimi stála na nástupišti?".,, Bylo to jen jako před rodiči. Už tam se mi zdály odtažité a teď si sedly jinam. " povzdechla jsem si. Kája se mě zeptala ještě na jednu věc:,, Kdo to roznáší?" na to jsem znala odpověď jen díky Justinovi.,, Isabella Slorková, Delfina Rhampsonová a Pansy Parkinson. ". Vypadalo to jako by jí má slova vyrazila dech. Pak se náhle zvedla a beze slov vyšla z kupé. A to jsem měla naděje na znovuusmíření. Tak asi nic. Chvíli jsem tam ještě jen tak seděla, ale pak se mě zmocnil chladný vztek. Když ony můžou pomlouvat mě, já můžu taky. A začnu u Pansy. A pustím se do toho hned. Zatáhla jsem všude závěsy a sedla jsem si ke stěně kupé. Použila jsem odposlouchávací kouzlo a zaměřila jsem ho na Pansy. Povedlo se mi ho udělat dokonce tak silné, že jsem je slyšela, jakoby seděly přímo vedle mě. Slyšela jsem Isabellu šeptat Pansy, že nechápe proč se Kája tam moc naštvala, když jenom pomlouvaly mě. Tak to je hustý. Ona se mě zastala. No nic, musím se soustředit na svou pomstu, tohle vyřeším později. Slyšela jsem jak si šeptaly o nějakých VB'skách. Z toho jsem pochopila, že takhle se jmenuje jejich skupina. Co mě ale zaskočilo, je to, že ten název vznikl zkrácením slov Vládkyně Bradavic. Cccccc. To určitě. Vládkyně Bradavic? Některé členky by se měly jmenovat spíš Vele Buzny. Ha. Tak jo, tohle by mi prozatím stačilo. Zrušila jsem kouzlo a začala jsem spřádat plán na znemožnění Pansy, Belly a Delfi. Použiji k tomu jejich název, který trošičku poupravím. Šla jsem proto za Justinem a řekla jsem mu:,, Justine, neuvěřís co jsem zjistila. Prý na škole existuje skupina holek co si říkají Vele Buzny. Zkráceně VB'sky. Ten se nejdřív smál a pak mi slíbil, že to rozšíří dál. Po tomto jeho slibu jsem se vrátila k sobě do kupé a začala jsem přemýšlet nad Kájou. Když se mě zastala, musí pořád ještě cítit kamarádství mezi námi. To znamená, že je naděje na usmíření. Pak už jsem si uvolněně koupila nějaké ty sladkosti a počkala jsem až vlak zastaví. Když se tak stalo, vylezla jsem z vlaku a sedla jsem si do kočáru. Loďky mají jen první ročníky. Přede mnou jsem viděla odjíždějící kočár s Vébeskami. Pro sebe jsem se usmála. Jen se těšte. Každopádně, rozhodla jsem se si jízdu kočárem pořádně užít. Jak jsem předpokládala nikdo si ke mě nesedl a to mi teď pro změnu ani trochu nevadilo. Aspoň si budu moct vše prohlédnou bez zbytečného blábolení dětí. Když se můj kočár rozjel, bylo to v pohodě. Po chvíli jsem se však začala cítit nepříjemně. Už tak bylo docela strašidelné jet sama kočárem bez čehokoliv, co by jej táhlo tmavým lesem, ale já jsem ještě k tomu měla divný pocit jako by se něco mělo stát. Taky jsem měla pocit, že mi někdo chce něco říct. Něco strašného, ale nemohla jsem rozpoznat co. Pak to náhle přestalo. Po chvíli jsem to pustila z hlavy, ale pořád jsem se nemohla zbavit dojmu, že to bylo něco velmi důležitého. Za chvíli však odezněl i ten dojem, takže mi nic nebránilo v užívání si noční jízdy kočárem. U brány jsem z kočáru slezla a vydala jsem se do Velké síně. Tam jsem si sedla ke svému kolejnímu stolu hned na kraji, co nejblíže učitelskému stolu. Doufala jsem, že si mezi prvňáky najdu přátele. Za pět minut dovnitř vešel zástup prvňáčků, užasle civících na vše v síni. Nejvíce však na strop. Profesorka McGonagallová je dovedla ke stoličce, na které byl moudrý klobouk a začala vyvolávat jména. Mezi nervózními prvňáky jsem zahlédla zářivé oranžovou kštici vlasů. Další Weasley. Moc jsem rozřazování nevěnovala pozornost jen jsem vždy tleskala. Když rozřazování skončili, Brumbál pronesl pár slov a začala hostina. Začala jsem se seznamovat s prvňáky. Docela mě zaujala Kate a Sally. Přišly mi moc fajn. Tak jsme se spolu začaly bavit. (pozn. autora : tady jsou obrázky mě a mých kamarádek.)

Já

Cho

Kate

Sally

Na pokoji jsem měla být s Cho, ale jelikož se se mnou nechtěla bavit tak se odstěhovala k jiným holkám. Já jsem si k sobě vzala Kate a Sally a jelikož už bylo docela pozdě rozhodly jsme se jít spát. Těsně před spaním jsem se ale ještě podívala na rozvrh a zjistila jsem, že zítra máme první hodinu s přeměňování s Mrzimorem. To mi ale bylo momentálně úplně jedno, protože jsem už byla zahrabaná v dece a přemáhal mě spánek po chvilce vrtění, jsem konečně usla.

Ahoj vítejte u nové kapitoly. Já vím.. Já vím. Včera jsem nevydala kapitolu z jednoho jediného důvodu. Neměla jsem inspiraci. Každopádně teď už ji mám a pokud to dobře vyjde, za chvíli možná vydám i další slíbenou kapitolu. S tou třetí nevím, ale pokusím se jí tenhle týden vydat. Doufám, že se vám kapitola líbila, byla bych ráda za hvězdičku, koment a hlavně za otázky na tellonymu. Za pár kapitol by totiž měl být ten slibovaný ask a potřebujeme otázky. No nic, zatím ahoj a uvidíme se u další kapitoly. Čao.