Bradavice a Já

Zajímavé Novinky

Nadešel den, kdy se mám vrátit zpátky do Bradavic. Vstala jsem opravdu brzo, aby jsem si stihla ještě zabalit kufr, jelikož jsem na to včera zapomněla. Naštěstí jsem to stihla včas a tak jsme se mohli přemístit na nádraží Kings Cross.

Tradičně jsme všichni již po třetí prošli sloupem a ocitli jsme se na nástupišti 9¾. Překvapivě jsme tam byli úplně první a já měla ničím krytý pohled na celé nástupiště a Bradavický expres.

Ale jelikož tady ještě nikdo nebyl, musela jsem toho využít a najít nejlepší kupé. Opustila jsem tedy rodiče a vlezla jsem do vlaku. Chvíli jsem přemýšlela a nakonec jsem vybrala to úplně první kupé. Přece jenom je to ta nejlepší volba.

Pak už jsem jen čekala. Z okna jsem sledovala jak se za chvíli začalo nástupiště přeplňovat a jak se poté všichni hrnuli do vlaku. Hodně lidí nakouklo do mého kupé, ale nebyl to nikdo z mých kamarádů.

Konečně po několika minutách do dveří strčila hlavu Sally. Hned jsem vyskočila a nadšeně jsem ji objala. Samozřejmě ji následovala i Kate, jelikož ty dvě jsou vždy spolu. I s tou jsem se objala a všechny tři jsme se posadily.

Musím říct že holky se teda moc nezměnily. Ani jedna z nich nemá jiné vlasy a ani nic jiného. Jenom já mám vlasy o hodně delší než předtím a jde to poznat, protože když si ke mně sedla Kate, zasedala mi vlasy, takže jsem ji musela poprosit, aby se nadzvedla.

Kupém se rozlehl smích a já si uvědomila, že to nebude tak lehké, jak jsem si myslela. Dlouhé vlasy jsou tak trochu i problémové. To jsem ale pro teď odmítala řešit a tak jsem si prostě díky mé schopnosti předělala vlasy na boxerské copy dlouhé až po pas. Teď už s nimi takový problém nebude.

Jakmile jsem udělala toto, rozletěly se dveře a dovnitř vpadla Nan společně s Liamem, Robim a Seamusem. Se všemi se přivítám a nejde si nevšimnout jak se třeba Nan a Seamus změnili. Seamus vyrostl do výšky a celkově se změnil jeho vzhled, ale jen trochu. Zato Nan byla úplně k nerozpoznání.

Když už jsme si všichni sedali, otevřely se dveře ještě jednou otevřely a hádejte kdo v nich stál? Samozřejmě že Justin. A ještě hnusnější než kdy dřív.

Bohužel se vlak už rozjel, takže nám nezbylo nic jiného než ho nechat v našem kupé. Naštěstí si ale nemohl sednou vedle mně, protože jsem seděla u okna a z mé druhé strany seděl Seamus.

Po chvilce trapného ticha se konverzace rozjela a už jsme si všichni sdělovali naše zážitky z prázdnin. Ke konci jízdy se ale vlak najednou začal zastavovat.

,, Ještě nejsme v Bradavicích ne? " zeptal se Liam. Ujistila jsem ho že ne. Najednou se udělala hrozná zima. Všichni jsme ji cítili. Okamžitě jsem si sundala mikinu a podala jsem ji Nan, která se úplně třásla. Vděčné se na mě usmála a zabalila se do ní.

Teď byla hrozná zima zase mě, ale vydržím to. Už kvůli Nan. Ale i tak jsem se přitiskla trochu více k Seamusovi. Překvapeně se na mě podíval, ale když viděl mou mikinu na Nan, došlo mu to a usmál se.

Zčistajasna se začala otáček klika od dveří do našeho kupé. Všichni jsme se podívali na dveře. Jakmile se totiž trochu pootevřely, objevily se kostnaté prsty, které je otevřely dokořán. A ne nepřeháním, byly to doslova kosti, ale ne bílé. Byly černé.

A tu ve dveřích stal mozkomor. Zaplaví mě pocit smutku a před očima se mi objevily vzpomínky na mě osamnělé dětství a nedávné odloučení od kamarádů.