Bradavice a Já

Začarovaný Potlouk

Další týden ráno jsem se probudila hrůzou. Po dlouhé době se mi zdála noční můra stejná, jako v noci den po tom hrůzném setkání s profesorem Quirellem, minulý rok. Je to jakoby se něco mělo stát. Něco špatného.

Já sama doufám, že se nic nestane, ale když vyjdu ven do společenky, moje naděje pohasnou. Místo toho, aby tam nebyla ani noha, se tam všichni vzrušeně připravovali na první famfrpálový zápas vůbec. A jelikož proti sobě hráli Nebelvír a Zmijozel, rozhodli se všichni, že budou fandit Nebelvíru, jelikož ten podle nich určitě vyhraje.

Já si tím tak jistá nebyla, protože Zmijozel má nového chytače, a to Draca. Jako ne že by jsem si snad myslela, že je v chytání nějak moc dobrý, ale jelikož nesnáší Harryho, tak si myslím, že to bude tak trochu masakr.

Ale aspoň bude zase jednou sranda. Já vím jsem hnusná, že to říkám. Ale co? Je to snad něco špatného? Není.... no možná že je, ale teď je mi to úplně jedno. Potřebuju se zase jednou pořádně pobavit a k tomu mi poslouží dva naparující se kloučci.

Už úplně cítím jak se mě zmocňuje dobrá nálada, až jsem si začala poskakovat na místě. Mé předchozí starosti s noční můrou náhle zmizely z mé hlavy a já jsem se mohla konečně volně nadechnout.

Bohužel jsem si až pozdě uvědomila, že jsem vešla jen v noční košilce, takže na mě teď všichni zírali a já jsem se pomalu začínala cítit trapně. Nejistě jsem couvala směrem ke schodům a až když jsem byla dostatečně blízko odhodlala jsem se prchnout zpátky do pokoje.

Tam jsem za sebou zamkla a sesunula jsem se podél dveří, kde jsem si následně pořádně oddychla. Na chvíli jsem zavřela oči a když jsem je otevřela koukal se na mě ne tři ale čtyři páry očí.

Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu a znovu jsem oči přepočítala. Opravdu jich bylo osm. Poté jsem se přestala soustředit na oči a zaměřila jsem se na obličeje. Byla tu Kate, Sally, Nan a............ Kapitán našeho kolejního famfrpálového družstva! Roger Davies!

A ležel na Nanině posteli. Nebo bych spíše měla říct s Nan v její posteli! Okamžitě jsem svou pozornost stočila na Kate a Sally, přece jenom byly moc mladé. Ony se však zaraženě koukaly na výjev před sebou.

Najednou se Nan zasmála.,, Haha měly jste vidět vaše obličeje! Hahaha! Nebojte všechno to byla jenom sranda, nic jsme nedělali. Jen jsme chtěli vidět vaše reakce. Mimochodem tohle je Roger, jestli ho ještě neznáte a chodíme spolu. " řekla a my si oddechly.

Hned poté jsem se však okamžitě zvedla a ohromeně jsem se dožadovala vysvětlení. Vysvětlení ohledně toho, že spolu chodí a já o tom nevím. Což je katastrofa!

,, Jaktože o tom nevím?" zeptala jsem se asi více naštvaněji než jsem zamýšlela, jelikož hned na to se oba začali jako o překot omlouvat a občas mezi to přidali nějakou část příběhu jejich dání se dohromady. Jenže já jsem jim vůbec nerozuměla a tak jsem je zastavila pouhým mávnutím ruky.

,, Prosím vás " požádala jsem je ,, řekněte mi to ještě jednou a pomalu. Já mám času dost."  Nejdříve to vypadalo, že se na mě vykašlou, ale pak Roger spustil a Nan ho ani jednou nepřerušila, což jen svědčilo o pravdivosti jeho slov.

A řekl toto: ,, No začalo to tím, že jsme se srazili na chodbě a já jsem se do Nan na první pohled zamiloval. Pozval jsem ji tedy za týden ven za záminkou famfrpálového náboru, a ona souhlasila. No a tam jsme si spolu povídali nejdříve opravdu o náboru, ale pak jsem se rozhodl jí to říct. No a tak jsme se dali dohromady.