Bradavice a Já

Temná Historie

(pozn. autora: vyprávění je z pohledu vypravěče, nikoliv z pohledu nějaké z postav😁😊😉)

Bylo nebylo.....
Před padesáti lety, začalo něco ohrožovat životy žáků Bradavické školy čar a kouzel. Nikdo nevěděl proč se to děje ani jak. Začalo to krvavým nápisem na stěně, který pojednával o tajemné komnatě.

Do té doby o nějaké ukryté komnatě nikdo nevěděl. Ale když se nynější ředitel Bradavic, ponořil do dávných spisů, zjistil něco málo. Ale v té době byl rád i za to málo.

V jedné z obrovských bichlích totiž našel psanou poznámku jednoho ze zakladatelů. Nejpravděpodobnější je, že to napsala zakladatelka koleje Havraspáru, Rowena z Havraspáru.

Ale nebyla to jen tak ledajaká poznámka. Bylo to varování. Varování, které donutilo ředitele se zamyslet, jestli opravdu může existovat nějaká komnata na hradě, o které by ještě nevěděl. Varování tak strašlivé, že ho nikomu jinému neprozradil. A bylo to tohle:

Jestliže objeví se, krvavý to nápis. Utíkej človíčku utíkej pro spis. Starodávný jako had sám, jako jediný pomůže ti. Zvládnout to, můžeš však jedině ty. Mečem chrabrosti, proraz skořápku bídné smrti. A zachraň nevinné před roztaženými spáry smrtky. S každým to nástupcem, komnata otevře se. A hrozba vražedných oči, znovu rozmůže se. Stvoření pavoučí najednou rozplynou se a systém vodovodní přeplní se. Rozluštíš-li hádanku mou. Má slova povedou tě hlubokou tmou. A nezapomeneš-li, že v hlubinách číhá nebezpečí. Zlo někoho ovládne jen stěží.

Bohužel ředitel nebyl schopný rozluštit co znamenají slova natož věty a jelikož se zdráhal povědět o tom někomu jinému, nerozluštil to ani nikdo jiný po mnoho dalších let.

Jediné co ředitel věděl jistě bylo, že v Bradavicích už není bezpečno.

Po pár dalších dnech se objevil první zkamenělý žák. Byl to student, jehož rodiče byli mudlové. Výborně ve škole prosperoval, a proto to byla pro školu obrovská ztráta.

Naneštěstí nikdo nepokládal za důležité pěstovat mandragory, z nichž se vyrábí lektvar osvobozující zkamenělé a ředitel se proto rozhodl, že od této doby se budou mandragory pěstovat povinně dokud hrozba tajemné komnaty nepomine.

Ale pokračujeme. Po prvním útoku se rozhostila pauza. Nikdo jiný nezkameněl a všichni profesoři měli zato, ze už se není čeho bát. Tedy všichni až na jednoho.

Tehdejší profesor Brumbál věděl, že nic neskončí tak lehce, ale ostatní mu nevěřili a měli ho za zbytečné podezřívavého blázna.

Nedali tedy na jeho moudré rady a zrušili podle nich až moc přísná pravidla.Žáci znovu mohli chodit po chodbách hradu sami a ne po skupinkách. Večerka byla až pozdě večer a školní tresty byly zase zavedeny.

Ale jak už to tak bývá, profesor Brumbál se nepletl.

Po zrušení upřísněných pravidel se objevil další zkamenělý. Ředitel si naivně namlouval, že to byla oběť kterou předtím prostě jen nenašli, jelikož jeho spolužáci oznámili že pár dní nebyl na pokoji ani nikde jinde. Prostě jakoby zmizel.

Samozřejmě se zase spletl a za chvíli se objevili další zkamenělý. Tentokrát však byli dva. Jeden chlapec, který sice byl potížista ale za to byl velice nadaný na bylinky a jedna dívka, jež se stala již třetím rokem prefektkou, nutno říci tou nejlepší.