Bradavice a Já

Velké hledání

Další den jsme se s Harrym a Hermionou rozhodli ,že začneme hledat něco ,o tom Nicolasi Flamelovi.zacali jsme v knihovně. Já jsem společně s Harrym začala prolézat poličky nahoře,protože jsem uměla kouzlo Wingardium Leviosa,tak jsem je pomalu sundávala dolů a Harry kontroloval názvy. Hledali jsme pod názvem Kámen mudrců i pod názvem Nicolas Flamel,ale nic jsme nenašli. Ani po hodině usilovného hledání jsme nenašli nic co by se tohoto témata jakkoli týkalo. Po další hodině a půl jsme se na to vykašlali a rozhodli se že to zkusí zase zítra. Avšak ani zítra jsme nebyli o nic víc úspěšní než před tím. Když už jsme o vzdávali ,napadlo mně že jsme se nepodívali do sekce s omezeným přístupem. Háček byl ale v tom že, aby jsme se tam dostali museli jsme mít povolení o nějakého učitele, což se povedlo jen málokomu a v dnešní době už nikomu ,kvůli nějaké události , která se stala už dávno. Harry však řekl : ,, To nebude problém. Řeknu vám něco, co vím jen já a Ron. Za mnou!" Šli jsme tedy za Harrym a on nás dovedl ke své ložnici, do které se mi moc nechtělo a jak jsem brzy zjistila tak ani Hermiona se do toho moc nehrnula. Harry nás však nechal stát před ložnicí a my jsme tam s napětím čekaly. Trvalo to docela dlouho ,až jsme se začaly bát jestli tam neusnul.když jsme se odhodlávaly tam vejít ozval se ta námi hlas. Lekly jsme se a otočily jsme s kletbou na jazyku,ale když jsme se otočily stál tam Harry.Tak jsme se naštvaly,že jsme mu každá vlepila jednu pořádnou facku a  jelikož jsme měli hotovou kletbu tak nám z hůlky vystřelily kletby, které Harryho zasáhly, odzbrojily ho a odmrštily. Hned jsme k němu běžely, jenže když jsme k němu došly, tak ne dýchal. Podívaly jsme se na sebe s pohledem plným děsu a okamžitě jsme začaly s resuscitací. Hermiona mu stlačovala hruď a já jsem mu po chvilce začala dávat dýchání  z úst do úst. Neprobouzel se a tak jsme pokračovaly. V tu chvíli mi nepřišlo divný že ho vlastně teoreticky líbám ale naopak měl krásně hebké a jemné rty. Při dalším dýchání z úst do úst se Harry usmál do,, polibku " a oplatil mi jej. Okamžitě jsem se odtáhla a utekla jsem pryč. Slyšela jsem jak  se za mnou rozběhl a tak jsem ještě zrychlila a zjistila jsem že se můžu pohybovat jako blesk bez jakékoliv únavy, zadýchání či zpomalení. Zastavila mne až paní profesorka  McGonagallová , která se na mne dívala s krajním úžasem a řekla ať jdu s ní. Došli jsme k nějakému chrliči, za kterým, jak jsem právě zjistila, byl vchod do Pracovny Albuse Brumbála. Profesorka McGonagallová zvolala:,, Albusi! Tomu nevěříte!". Dalších pár minut si tam něco šuškali něco pod vousy. A profesor Brumbál se na mě po nekonečné době podíval z pod měsíčkovitých brýlí a vysvětlil mi co se děje vypadá to že patřím k Předurčeným a všichni Předurčení jsou spojení myslí. Koukám na něj s otevřenou pusou a slyším se jak říkám,, To existují další jako já? A umí to stejné co já? ".,, Ano i Ne. Jsou také Předurčení, ale neumějí to stejně co ty pokud nejsou že stejného rodu. A tyto rody jsou čtyři. Více se dozvíš později." Jako v mlze jsem opustila pracovnu ředitele a došla jsem do koleje, jelikož mám po zbytek dne volno. Ale to jsem se spletla a jak máme dnes ještě dvě hodiny obrany proti Černé magii. A začínaly za dvě minuty. Popadl jsem potřebné věci a začala jsem utíkat zase tou svou superrychlostí.,, Hmmm budu se to muset naučit ovládat! " zamumlala jsem, ale v tu chvíli jsem za svou schopnost byla ráda, akorát by jsem měla umět zastavit jinak se bouchnu do hlavy,stejně jako teď. No nic hlavně že jsem tady. Mimochodem za kolik jsem to stihla? Cože!!! Je pořád stejně jako když jsem začala běžet! Panebože já jsem tak rychlá, že překonám i rychlost plynutí času! Uklidnila jsem se a vešla do třídy. V tom mě napadlo :,, Co když mě někdo viděl?! ". Nevědomky jsem to však vykřikla na celou třídu a všichni si mne měřili pohledem plným zmatku a pobavenosti. Radši jsem si sedla a dívala se do lavice, ale nemohla jsem přestat myslet na to co mi řekl profesor Brumbál a na to co se stane jestli mne někdo viděl. Najednou mi došlo, že když jsem tak rychlá, tak mně nemůže nikdo vidět, ledatak skvrnu, která ale honem rychle zmizí. Spokojeně jsem se usmála a a za chvíli vešel do třídy učitel společně s dvěma žáky vyššího ročníku. Zatvářila jsem se nechápavě, ale když jsem spatřila hůlky v jejich rukách, pochopila jsem že se bude odehrávat kouzelnický souboj. A to přímo před námi. Začalo to. Všude kolem létaly kletby ale nás se ani nedotkly, neboť kolem těch dvou protivníků postavil pan učitel ochranou bariéru, která pohlcovala kouzla když do ní narazila a tím pádem nás nemohly zasáhnou žádné kletby vyslané bojovníky, a které byly mnohem těžší na odražení a pro nás prvňáčky bylo téměř nemožné je odrazit,takže jsem ráda, že je kolem nich ta bariéra. Souboj nakonec vyhrála holka, o které jsem zjistila že pochází z mudlovské rodiny a tím pádem je mudlorozená. Zbytek  další hodiny jsme stavili psaním si poznatků z předchozího boje a já se těším až konečně budou souboje i mezi námi. Hodina skončila a jelikož jsem neměla nic na práci šla jsem se nasvačit. Ve Velké síni jsem potkala Harryho:,, Hele moc se ti omlouvám jo? " řekl a díval se na mne prosebným pohledem. Chvíli jsem váhala ale pak jsem jeho omluvu přijala. A odešla jsem si nabrat ten moc dobře vypadající koláč s dýňovou pastičkou. Najednou jsem uslyšela houkání sov a jedna z nich mířila ke mně, při čemž měla v zobáku nějaký úředně vypadající dopis. Bohužel ho sova upustil přímo do džbánu s limonádou, ale jelikož mám rychlé reflexy stačila jsem použít zaklínadlo Wingardium Leviosa, takže jsem si dopis přenesla přímo k sobě namočený jen na kraji. Ten jsem však vysušila jednoduchým kouzlem, které jsem se naučila z knihy, která se jmenuje Kouzla pro sto použití a právě teď se hodilo. Rozevřela jsem dopis a přečetla ho nahlas tak aby to slyšel i mě kamarádky, které seděly přímo vedle mě.,, Slečno Flamelová dostáváte se prosím po večeři do mé pracovny. Albus Percival Wulfrik Brian Brumbál. PS: Přines Bertíkovy fazolky 1000krát jinak. " seděla jsem tam s do široká otevřenýma očima a nevěřícným pohledem. Strašně jsem se bála že se to bude týkat mého,, běhání" a tak jsem po zbytek svačiny nic nedělala a pak jsem se zvedla společně s holkám a šla jsem do společenky, zatímco mi holky septaly slova útěchy a ujištění že nepůjde o nic vážného. Ale já jsem v koutku duše věděla že půjde. A to hodně. Další dvě hodiny jsem strávila v pokoji jakoby duchem nepřítomna a jediné co jsem udělala je že jsem si utáhla kravatu, než jsem šla na večeři. Sešla jsem schody bez nehody, čemuž se divím, jelikož jsem absolutně netušila co dělám. Sedla jsem si na židli a dala jsme si vajíčka se slaninou. Po večeři jsem se zvedla a holkám jsem řekla, že nebude třeba aby šly se mnou a že to zvládnu sama. Prošla jsem tedy dveřmi Velké síně a vydala jsem se ke schodům. Uprostřed schodů jsem uviděla stát nějakou holku, ale když jsem přišla blíž, otočila se a já spatřila její tvář, která mi byla velmi velmi povědomá. Přede mnou stála Kája. Ztuhly jsme a já se jí zeptala :,, Kam máš namířeno? ",, K Brumbálovi." řekla Kája a já se na ni překvapeně podívala plus jsem jí řekla že tam jdu taky. Po chvíli jsme se obě mlčky rozešly po schodech nahoru a po chodbě ke kamennému chrliči kde jsme se na sebe podívaly a jelikož jsem heslo věděla už z minula tak jsem ho vyřkla a vstoupily jsme na schody. Když jsem je vyšla nemohla jsem popadnout dech. Zřejmě se nezadýchávám jen když používám svou superrychlost. No nic. Už jsme stály před obrovskými kovanými dveřmi. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Uslyšela jsem pobídku ,,Dále", tak jsem začala otevírat dveře a..........................

Ahoj p dlouhé době je tady zase kapitola. Doufám že se vám líbí a taky že se vám líbí tento příběh Xd. Myslíte že se stane něco úžasného nebo strašného? A jak se s tím vypořádá Kája? To uvidíte příště tak čau. 😁😂😊