Bradavice a Já

Tajemný Jednorožec

.... vstoupila jsem. V pracovně už byl jak profesor Brumbál tak i Verča, o které jsem vůbec nevěděla že tady bude. Jsme tady úplně všechny až na Terku. Kdyby jsme tady byly i s Terkou bylo by to až moc divný, takže jsem ráda že tady není. Profesor Brumbál nám pokynul, aby jsme si sedly a my jsme tak učinily. Verča i Kája se koukaly úplně stejně překvapeně jako já a profesor Brumbál zase pozoroval nás s pobavenými jiskřičkami v očích! Ale stále nic neříkal, vypadá to jako by na něco nebo někoho čekal. V tu ránu někdo vrazil dovnitř a my jsme se otočili tedy všichni kromě Brumbála, který měl výhled přímo na dveře. A v těch dveřích stala Terka. Tak jo teď už to divné je. Jsme tady všechny bývalé kamarádky a to je divný. Normálně se potkáme třeba jen jednou za měsíc (samozřejmě mimo hodin) a to jen po jedné,takže to že jsme tu všechny něco znamená. Něco co se nám teď chystá Brumbál říct. Podíval se na nás tak vážně jak jsme ho nikdy neviděly a pak řekl něco co nám všem změnilo život.,, Všechny jste Předurčené. A všechny máte nějaké schopnosti,jelikož procházíte každá z jiného rodu, které jsou ale propletené událostmi, které se staly v době vašich předků. Slečna Flamelová má superrychlost, slečna Wolfová superflexibilitu, slečna Greenová nitrozpyt a slečna Salamander empatii. Ještě vás musím upozornit že se mohou vyskytnout ještě další dary, vzhledem k tomu z jakého rodu jste a ne nebudu vám říkat jaký rod to je, to musíte zjistit samy. Mimochodem schůzky na ovládání vašich schopností budou jednou za měsíc a vést je budu já. " Pozorně zkoumal naše reakce. Já jsem (jako vždy, už mě to začíná fakt štvát) seděla se spadlou bradou až na zem. Terka vypadala jako tělo bez duše. Verča vypadala jako pes, který má zácpu, až tak moc jí to šokovalo a dokonce i Kája vykazoval nějaké to překvapení. Ještě nějakou chvíli jsme si tam poseděly a nevypadalo to, že by jsme toho chtěly přestat. Takhle jsme tam tedy seděly ještě dlouho po té co nám oznámil tu šokující zprávu, dokonce tak dlouho, až nás musel Brumbál vyhodit a to doslova. Už podruhé za den jsem se odpotácela bok po boku s holkami jako v mlze ke vchodu do Havraspárské věže, který stojí na vrcholku točitého schodiště a klika ve tvaru zvířete na Havraspárském znaku mi položila hádanku. Zodpovědět správně na hádanku, kterou klika položí je totiž jediný způsob jak se dostat do společenské místnosti Havraspáru. Hádanka dnes zněla :,, Kdy dveře nejsou dveře? " Z posledních sil jsem odpověděla a dostala jsem se do společenský, kde jsem se následně skácela na nejbližší pohovku. Přece jenom tolik zpráv za jeden den je až moc, ještě k tomu když zjistíte, že jste jedna z předurčených. Pět minut jsem se ještě nemohla uklidnit a až potom jsem byla schopna rozumně uvažovat a uvědomit si jak jsem se vlastně dostala dovnitř,protože dle mého mínění jsem nebyla schopna odpovědět ani na jednodušší hádanku natož na tak složitou jako byla tahle. No co, asi mám dobré uvažování i když nejsem úplně při smyslech. Bohužel ještě musím na večeři a ta bude za... ne.... to není pravda.... PĚT MINUT!!! Okamžitě jsem s nové nabitým elánem popadla co bylo nejblíž a utíkala jsem do Velké síně, jenže jako vždy poslední dobou jsem zase použila svůj dar a běžela jsem moc rychle. Naneštěstí mě načapal Snape, kterému sice nijak moc nevadím, ale i tak mi naparil školní trest a tak jsem se měla večer dostavit k Hagridově budce na kraji Zapovězeného lesa. Díky tomuto,, milému " setkání se Snapem jsem měla celý zbytek dne náladu pod psa a holky mi to vůbec nezjednodušovaly spíše naopak. Pořád blabolili jak o závod, ale já jsem se naštěstí nedávno naučila umění neposlouchat a tak jsem jejich řeči vůbec nevnímala. Těsně před společenkou jsem se od holek odloučila s tím, že mám trest. K hájence jsem došla jako první a tak jsem čekala na Hagrida, který měl za chvíli přijít. Jaké ale bylo mé překvapení když se tu objevila i Verča s Dracem a zlatým triem. Po nekonečných minutách čekání, ve kterých jsme si stihli vysvětlit proč máme trest, - tedy jen já a trio- konečně přišel Hagrid a ten nám řekl, že už pěkných pár dní se nacházejí mrtví jednorožci a dnes ráno našel krev jednoho z nach a toho máme jít teď hledat. Rozdělil nás do skupin, přičemž já jsem s Harrym, Hermionou a Hagridem, zatímco Verča je s Dracem, Ronem a Tesákem. Nechtěla bych. No každopádně jsme se vydali hledat toho jednorožáka. Procházeli jsme lesem po stezce, která byla zarostlá jak Hagridovy vousy. Každopádně za několik minut jsme uviděli červené jiskry. A sakra Verča s ostatními asi budou mít problémy a dřív než my. Ha. Hagrid s Hermionou šli za nimi a já tak zůstala sama s Harrym.,, Ehm... Víš jak jsme byli na té chodbě a já udělal tu pitomost. Moc se ti omlouvám. Já... nenapadlo mě, že to bude tak moc vadit, ale to jsem se spletl. Promiň... " řekl mi Harry a já jsem se na něj podívala s úsměvem, jelikož jsem se mu chystala sdělit to co se stalo díky tomu incidentu. Když v tom jsme uslyšeli takový chlamtavý zvuk, připlížili jsme se blíž ke zdroji toho zvuku a vykoukli zpoza krve. V tom momentě by se mi krve nedořezal. Stali jsme na mytine kde uprostřed ležel Jednorožec, ale nad ním dřepěla nějaká shrbená postava a víte jak jsem se zmínila o chlamtavém zvuku? Tak ten vydávala ta postava, protože pila jednorožcovu krev. Brrrr jak nechutné. Koukali jsme na ně jak vyorané myši, načež ta postava zvedla hlavu a pozorovala nás svýma krvavýma očima. Najednou jako by se vznesla  ze země a bez jakéhokoliv šustnutí či zvuku se vzduchem nesl směrem k Harrymu. Postavila jsem se před něj, ale to už si to k nám cupital nebo spíš dupal kentaur. Odehnal od nás tu bytost a poradil nám ať odsud zmizime, že se stane něco strašného, prej to vidí ve hvězdách. Pak přiklusal další a za chvíli přišli ostatní z našeho trestu. Jelikož jsme Jednorožce našli, mohli jsme jít zpět. Po cestě se nic zvláštního nestalo kromě neustálého stěžování si Draca a jeho ujišťování, že to nenechá jen tak. Došla jsem ke vchodu, zodpověděla jsem hádanku a lehla si na postel v pokoji. Okamžitě jsem padla do otevřené náruče spánku, naštěstí nerušený žádnou noční můrou o té strašně bytosti. Pořád mám ještě před očima jeho krví potřísněné ústa.

Čauky mňauky. Už jsem zase tu. Další kapitola v tak krátkem úseku. Já vím no nejsem super? Ne, dělám si srandu. Snad se vám kapča líbila a já jdu na další tak ahoj. Posílám pusu. Mimochodem tentokrát je to jen 1129 slov tak doufám, že to nevadí. Čuuuuuuus.