Bradavice a Já

Až Nad Hlavu

No..... musím říct, že ty pravidla jsou pěkně blbý. Samozřejmě vím, že je to rozumné. Proto večerce ani nic nenamítám, ale chození na hodiny jen s učiteli? To je fakt na nic. Ne že by mi vadilo, když nás doprovází učitelé, aspoň se jich můžu na něco vyptat, ale to, že se vyrazí v jeden čas mi vadí.

Někdy totiž nestihnu udělat úkol (to se týká především astronomie, že které jsem jen tak mimochodem už jednou dostala T a nikdy se nedostanu nad M) a tak si ho dělám před tou hodinou, protože to díky mé superrychlosti stihnu, ale teď to tak dělat nemůžu, protože vyrážíme dost brzy a já tam pak už sama nemůžu. Kdyby jsem nestihla odchod, tak by jsem musela zůstat na pokoji!

Takže toto mělo za následek, že jsem se ponořila do učení ještě víc. A tuhle mou zapálenost umocnilo ještě to, že nám učitele dávají testy co tři dny! Jak to mám asi stíhat? A ještě k tomu se blíží závěrečné zkoušky.

No a tak nedělám nic jiného, než že se učím a učím. Stejně to má i zbytek mých kamarádů. S Robim se už všichni baví jako by s námi byl vždycky, což je skvělé. A jak jsem předpokládala nejvíce si s ním rozumí Liam.

No... nicméně teď mířím na snídani, kde už na mě čekají ostatní. Trochu jsem dnes zaspala. Ale jen trochu! Naštěstí jsem tam došla rychle. Ani schody mě nezdržely!

V síni jsem vyhledala kámoše a sedla jsme si k nim. Bohužel si k nám Seamus sednout nemůže, neboť je v Nebelvíru. Ale někdo kdo si k nám sednout může a taky to udělal, i když ho tu nechci je Justin.

Ten už naštěstí s jídlem taky končil a tak jsem rychle řekla, ať jdou napřed, že je doženu hned jakmile dojím. Všichni se tedy zvedli a jak Justin prošel kolem mě, položil mi jakoby náhodou ruku na záda. Okamžitě jsem ji setřásla a řekla jsem si, že to budu ignorovat.

Pak už naštěstí odešel a já jsem osaměla. Když už jsem se zvedla, aby jsem se vydala za ostatními, protože jsem už dojedla, zaslechla jsem někoho bavit se o Nan a Rogerovi a o tom, že prý spolu spali!

Okamžitě jsem změnila směr a vydala jsem se k hloučku lidí, kteří si to šeptali. Byla mezi nimi i Levandule a Parvati. Samozřejmě mi došlo, že jim někdo něco řekl. A ten někdo je s největší pravděpodobností Kája!

Zeptala jsem se tedy Parvati a ta mi řekla, že se mám zeptat spíše Lev. Tak jsme si ji odvedla stranou a tam mi řekla:,, Víš nevím jak to, ale před chvílí jsem měla konverzaci s někým v mě hlavě a ten mi to řekl. Možná to ani nikdo nebyl a já to prostě jen věděla! Možná mám věštící schopnosti. "

Hned jsem ji ujistila, že je rozhodně nemá, protože Nan a Roger spolu nespali. Tvářila se sice trochu zklamaně, ale pak mi řekla, že je to teď už stejně jedno. Toto mě celkem naštvalo. Musím najít způsob, jak to zastavit dřív, než to dojde až k Nan a nedej bohu k Rogerovi. Mohlo by to způsobit něco špatného.

Bohužel mě teď nenapadá jak to udělat a navíc musím na hodinu. No nic vymyslím to pak. Teď už fakt musím na hodinu Bylinkářství. Ne že by jsem to normálně nestíhala, ale teď to s těmi pravidly je těžký.

No nic už se fakt těším na bylinky s Nebelvírem. Doufám že budu ve dvojici s Nevillem...

Vyučování bylo jako vždycky zajímavé. Tedy aspoň bylinky byly. Dějepis zas až tak moc ne. Právě teď mířím s ostatními na oběd. Když tu se náhle před námi objeví Brumbál:,, Slečno Flamelová, byla byste tak hodná a následovala mě do ředitelny? ". Zděšeně jsem se podívala na holky s klukama a opustila jsem je s přesvědčením, že to bude průšvih.