Bradavice a Já

Krvavý Nápis

Mé pátrání po špehovi, muselo nakonec počkat na konec týdne, jelikož nám toho učitelé napařili až moc. Teď už je naštěstí volno, takže se můžu naplno věnovat pátrání. Během týdne mi přišly ještě další tři vzkazy:
1. Proč jsi mě neposlechla? Ty šaty se ti asi nelíbí co? Tak co takhle zkusit tu červenou minisukni co?
2. Ani minisukně neuspěla? Jak chceš, ale nemám pocit, že by ti takovéhle oblečení vadilo. Tvé pyžamo je krátké až až.
3. Pořád tě sleduji.
Vzkazy jsou hrozně oplzlé, avšak nejhorší je ten poslední vzkaz. Nejvíc mi na nich ale vadí to, že nevím kdo je posílá. To jsem se však rozhodla změnit. Vím, že to musí být kluk. Já vím je to podivné, jelikož kluci nemají do dívčích ložnic přístup, ale zase holka by něco tak hnusného žádné jiné holce nenapsala, takže to musí být kluk. Také předpokládám, že je z našeho ročníku, takže by neměl být takový problém přijít na jeho jméno. Bohužel ale pořád nevím, který kluk to je. Mám ale podezření na jednoho velice konkrétního kluka, jehož jméno zní......... JUSTIN! Tímhle problémem se ale budu zabývat až později, jelikož už mám strašnej hlad a snídaně je už za pár minut. Rychle jsem teda sešla ze schodů a pospíchala jsem na snídani. To by jsem ale nebyla já, kdyby jsem do někoho po ceste nenarazila. V tomhle případě to byla Cho. Obě jsme se zarazily. Jako první jsem se vzpamatovala já a okamžitě jsem se jí omluvila. Chtěla jsem hned odejít, ale zastavila mě Choina věta:,, Za tohle se omlouváš, ale za pomlouvání se omluvit odmítáš!",, Já jsem vás nikdy nepomlouvala a myslela jsem si že jste lepší kamarádky. Opravdu jsem nečekala, že uvěříte všemu co kdo řekne. A omlouvat by ses měla spíš ty." osočila jsem se na ni prudce a otočila jsem se na pomyslném podpatku. Nechala jsem ji tam zmatenou stát a sama jsem si to vykročila na snídani.

Z pohledu Cho:
Po tom co mi řekla, jsem tam celá zmatená zůstala stát. Říkala že uvěřím čemkoli co kdo řekne. Takže ona nás nakonec nepomlouvala? Ach jo. Je to celé pomatené. Možná jsem se jí na to měla dřív zeptat, než se s ní rovnou přestat bavit. A navíc přece jen říkala to Pansy a spol, takže je vysoce pravděpodobně, že nám lhaly. No nic. Budu si to muset zjistit.

Zpátky z pohledu Káji:
Na snídani jsem si vybrala puding s krémovým rohlíkem, což jsem snědla ani ne za pár vteřin a jelikož jsem neměla co dělat vydala jsem se za holkama, které se rozhodly snídat až později. Naštěstí se mi po cestě nic katastrofického nestalo a tak jsem bezpečné došla až do společenky, kde už na mě čekaly Kate se Sally. Když jsem k nim došla zjistila jsem, že zatímco já jsem byla na snídani, ony zřejmě navštívily jedinou místnost v hradě, která je až po okraj plná jídla. Kuchyň. Zjistila jsem to díky poloprázdného tácku, ležícího na stole. Holky se zase pro změnu spokojeně rozvalovaly na pohovce a pomalu už pochrupovaly. Když jsem ale přišla blíž, okamžitě vyskočily a ponoukaly mě k menší procházce. Po šesti minutách přemlouvání jsem svolila a tak jsme se vydaly na procházku po chodbách hradu. Holky pořád poskakovaly a smály se na celé kolo, jak byly celé šťastné z volného dne. Naše kroky vedly i kolem nějakých dvou hloučku, postavených naproti sobě. Přišly jsme blíže a schoval jsme se za sloup. Naproti sobě tam stálo Zmijozelské famfrpálové družstvo proti Nebelvírskému. Zrovna řešili, kdo že to vlastně má mít trénink, jelikož Nebelvírci to sice měli zamluvené, ale Zmijozelci zaučovali nového chytače. To by mě zajímalo kdo to je. Odpověď se dostavila za chvíli. Nový chytač Zmijozelu je... Draco Malfoy! Ale ne. To zas bude posmívaní. Každopádně kapitán Zmijozelské týmu se ještě pochlubil novými košťaty od otce Malfoye, když z druhého hloučku vystoupila Hermiona a pronesla na Dracův účet posměšnou poznámku. Draco si to však nenechal líbit a oplatí jí to tou nejhorší urážkou, mířenou na mudlorozené. V tu chvíli jsem měla chuť jednu mu vrazit, ale nechtěla jsem nás prozradit. Nakonec to za mě vyřešil Ron, který použil na Draca kletbu Žer slimáky. Jenže jeho hůlka byla zlomená, takže se kouzlo obrátilo na něj. Raději jsem odvrátila pohled. Zpátky jsem se podívala až když ho ostatní odvedli dostatečně daleko, aby jsem se nepoblila. Druhý tým už šel směrem na trénink, ale Kája ještě zadržela Draca. O něčem se tam s ním bavila, jenže pak Draco odešel. S holkami jsme se vytratily zpátky k nám na kolej, kde jsme si posedaly na sedačky. Neměly jsme však ani chvíli klidu. Po pár minutách se totiž dovnitř vřítila Brennan Doyleová. Je to vlastně jedná holka z našeho ročníku, která je vždy v obraze a ví o všem co se v Bradavicích šustne. Teď stála uprostřed místnosti a svolávala kolemjdoucí, aby jim pověděla nějakou super zajímavou novinku. S holkami jsme se k nim přidaly.,, Takže, ehmmmm, dozvěděla jsem se, že v druhém ročníku Zmijozelu je skupina holek, která si říká Vébesky, zkráceně VB's. Prý se tak jmenuji proto, že jsou ,,Vládkyně Bradavic,,. Patří mezi ně Pansy Parkinson, Delfina Rhampsonová, Caroline Greenová, Astoria Greengrass, Isabelle Slork a Lucy Królová. Jejich příjmení si přesně nepamatuju. To je všechno. " oznámila všem jejím posluchačům. Většina se tedy rozešla, ale všichni bez výjimky si začali šeptat, o těch VB's. Jen já jsem to už věděla a tak jsem se vydala za Brennan, aby jsem se jí zeptala kdo jí to řekl. Odpověděla mi okamžitě:,, Padma Patil a Levandule Brown. " Aha, takže největší drbny našeho ročníku. Ale Brennan se se mnou bavit nepřestala. Sice jsem ji už moc neposlouchala, ale to ji zřejmě nevadilo. Dokonce to vypadá, že by sme mohly být kamarádky a to jsem ji donedávna ani neznala. Každopádně jelikož zbývala asi hodina do večeře, rozhodla jsem se zahrát si s ji šachy. Chtěla jsem vyzkoušet jestli bychom opravdu mohly být kamarádky nebo ne. Přece jenom kamarádů není nikdy dost. Dělám si srandu. Připadá mi fajn tak to chci zkusit. Brennan, budu ji říkat Nan, nadšeně souhlasila a tak jsem se do toho pustily a musím říct, že na to, že je to tak trošku drbna, je docela chytrá. Samozřejmě jsem však vyhrála já, i když bylo pár okamžiku, kdy jsem o mé výhře pochybovala. Nan je opravdu mistriní v hraní. Dokonce prý vyhrála v šachovém turnaji v mudlovském kasínu. Každopádně je v tom vážně dobrá a co víc, já si myslím, že můžeme být opravdu dobré kamarádky, tak jsem ji kamarádství navrhla a ona souhlasila. Takže teď už nejsme jen tři ale čtyři. Jelikož nám ale hra trvala skoro hodinu, musely jsme jít na večeři. Do Vs jsme došly rychle a sešly jsme si teď už i s Nan ke stolu. Nandala jsem si na talíř jídlo, které jsem rychlosti blesku snědla a když už jsem neměla co dělat, tak jsem se porozhlédla po Vs. Zjistila jsem, že nikde nevidím Harryho, Rona ani Hermionu. Dále jsem zjistila, že se většina lidí ve Vs se baví o Vébeskách. Tím myslím všechny koleje bez výjimky. Když už mě to zírání přestalo bavit, poprosila jsem holky jestli bychom už nemohly jít. Naneštěstí stejný nápad měly i ostatní koleje, takže jsme se všichni vyhrnuli z Vs najednou. Šli jsme po kolejích, a to ne ani chvíli, když se zástup zastavil. Prodrala jsem se dopředu a to co jsem viděla mě zarazilo. Na stěně bylo asi krví napsáno: Tajemná komnata je otevřená. Nepřátelé dědice, mějte se na pozoru. A pod tím visela zkamenělá Filchova kočka. Najednou se z Zmijozelské části ozval výkřik:,, Teď je řada na vás mudlovští šmejdi. " Samozřejmě že původcem výkřiku byl Draco Malfoy. Nikdo ani nedutal, když v tom přišel školník. Začal na Harryho křičet, že zabil jeho kočku a vyhrožoval mu smrtí. Naštěstí se tady objevil Brumbál a další, mezi něž patří i ředitelé kolejí Nebelvíru a Zmijozelu. Když Brumbál zjistil co se stalo, trochu zbledl a poslal nás na pokoje. Všichni se okamžitě začali tlačit a někteří jedinci začali i panikařit. Do společenky jsme takřka doběhli, jako by nás honila sama smrt. Že společenky jsme se pak přesunuly do našeho pokoje, kam se právě stěhuje Nan. Rozhodla jsem se jí s tím pomoct a tak jsem společně s ní nosila její věci z pokoje do pokoje. Naneštěstí jsem po cestě přes společenku zakopla a věci se mi rozsypaly. Začala jsem je tedy sbírat. Najednou mi ale pod ruku vklouzl další vzkaz. Tentokrát na něm stálo, ať si příště dávám pozor kam šlapu. Avšak naneštěstí pro toho špeha, mě to rozžhavilo do běla a rozhodla jsem se, že teď už zjistím kdo to je. Proto jsem začala hledat, jestli někdo nepoužil maskovací kouzla. A co jsem nenašla? Maskovací kouzlo. Připravila jsem si hůlku a kouzlo jsem zrušila. A samozřejmě to nebyl nikdo jiný než Justin. Jednu jsem mu rovnou vrazila a doporučila jsem mu, ať mě radši neotravuje jinak se to bude opakovat. Poté jsem celá naštvaná napochodovala do pokoje i s těmi zbylými věcmi. Tam jsem si lehla do postele, která je jako každá jiná v Havraspáru, celá tmavě modrá se stříbrnými rámy a závěsy okolo postele. Také byla bohatě zdobená filigránovými obrazy vystupujícími z rámů. Polštáře byly nadýchané a z hedvábí. Po krajích jsou krajky a celé je to zase barvy modři, jen jiného odstínu. Pokrývka je úplně stejná jako polštář, ale má zase jiný odstín modré. V této posteli spím už druhým rokem a přijde mi nádherná. Ostatní koleje by se ale neměly dozvědět o tom, že je tu toho mnoho z hedvábí. Každopádně jelikož jsem byla už strašně unavená, upadla jsem do hlubokého spánku. Před tím než jsem ale usnula úplně, jsem si pomyslela, že jestli je to s tou komnatou pravda, tak je Verča v nebezpečí.

Ahoj lidi. Vítejte u poslední kapitoly o prázdninách. Doufám, že se vám líbila, jelikož dali vyjde až ve škole. Jinak omlouvám se za několikráté publikování této kapitoly, když ještě nebyla hotová. Bylo to omylem. Každopádně budu moc ráda za vote, koment a sdílení. Také bude super když napíšete otázky na tellonym v biu. Zatím se s vámi loučím a u další kapitoly ahoj. Jo jinak dnes je to 1691 slov.