Bradavice a Já

Pomsta Pomluvami

Po ohňostroji jsme se všichni přesunuli do našich ložnic, aby jsme nemuseli uklízet to, co jsme při čučení nadělali. Já jsem samozřejmě byla mezi nimi, jenže mi přišli nefér, aby to uklízeli jen prefekti, takže jsem se tam vrátila.

A nikdo tam nebyl. Měla jsem strašnou chuť se vrátit a nechat to tak, ale moje svědomí by mi to nedovolilo a později by jsem se sem stejně vrátila a akorát by jsem měla méně energie, což nechci, bo se chci ještě vyspat.

Najednou mě ale napadlo, že bych to mohla zkusit uklidit bez hůlky. Samozřejmě sedací pytle odstraním pomocí kouzla, jelikož nevím jak jinak by jsem to udělala. Jakoze mohla bych to vynést, ale nevím kam, takže radši použiju hůlku. A stejně tak to udělám i při přenesení původních věci zpátky na místo, protože to jinak ani nejde.

Tak se do toho tedy pustím. Nejdříve jsem pomocí kouzla odstranila pytle, aby jsem mohla uklidit. Pak jsem si vykouzlila mop vysavač a hadru s kýblem plným vody s mýdlem.

Potom jsem začala doopravdy uklízet. Nejprve jsem vzala vysavač a pořádně jsem místnost povysávala. Byla to celkem zábava, jelikož jsem měla puštěné písničky na plné koule, ale samozřejmě jsem musela místnost opatřit protizvukovým kouzlem, takže nikdo nic neuslyší.

Pak jsem popadla mop, pořádně jsem ho vymáchala ve vodě s mýdlem a začala jsem vytírat. U toho jsem se kroutila do rytmu hudby. Jednu polovinu místnosti jsem už měla hotovou a šla jsem na druhou, když se za mnou najednou ozvalo uchechtnutí.

Okamžitě jsem se otočila s nataženým mopem, jako bych toho neznámého chtěla srazit. Jenže jakmile jsem se otočila, zjistila jsem, že tam stojí Seamus. A směje se až se za břicho popadá.

Asi se na mě nějakou dobu koukal, což je velmi pobuřující. Ale musím uznat, že to musela být prča pozorovat mě. Ještě k tomu když jsem tady úplně sama. Tedy až na Seamuse, který tu teď přišel.

Každopádně až se Seamus dosmál, trošku pohoršeně jsem se ho zeptala, co tady jako dělá? Vždyť je v Nebelvíru. A jeho odpověď zněla:,, Jen jsem se chtěl podívat jak si vedeš a popřát ti vše nejlepší do Nového roku. "

,, Děkuji. Tobě taky přeji vše nejlepší do Nového roku Seamusi. Nicméně byla bych ti vděčná, kdybys mi pomohl s tímhle úklidem, ať můžu jít spát dříve."

A Seamus k mému překvapení souhlasil a začal uklízet se mnou. Ale to vy jsme to nebyli my, kdyby jsme do sebe nevrazili a přesně to se stalo, takže teď oba ležím na jedné hromádce.

Musím říct, že pád byl měkký, jelikož Seamus dopadl přede mnou a já spadla na něj. Mám ale pocit, že Seamus můj názor nesdílí. Poznala jsem to podle jeho skučení. Prý ať zvednu ten svůj zadek jinak se udusí.

Já jsem tak radši udělala co chtěl. Přece jenom, komu by se chtělo uklízet mrtvolu, že? Ne samozřejmě že si dělám srandu. A naštěstí se Seamus zdál celkem v pořádku, jenom ten ksicht byl fakt k popukání.

A tak jsem chytla záchvat smíchu. Seamus se na mě nechápavě a trochu ublíženě koukal, ale pak se začal smát se mnou. Postupně jsme se zvedli z podlahy a rychle jsme douklízeli zbytek společenky.

Bohužel jsem si ale uvědomila, že máme po celé společence okna a že by jsme to asi měli odkouzlit. Jenže popravdě řečeno, mé se ta okna líbí tak jak jsou. Možná aji navrhnu prefektům, aby se to tak do konce školního roku nechalo, protože si nejsem jistá, jestli by se to tak mohlo nechat nafurt.