Bradavice a Já

Zkoušky A Zase Zkoušky

Nadešel den, kdy se máme vrátit do Bradavic. Jela jsem tedy nejdříve domu pro své věci, které potřebuji na hodiny a pak jsme jeli rovnou na nástupiště 9¾. Tam jsme se potkaly s Hermionou a Cho, která se k nám přidala když se Lenka připojila k Verče. Musím říct, že na mé bývalé kamarádky musím pořád myslet a týká se to většinou toho, jak se s nimi usmířit. S Kájou to nebude vůbec lehké a u ostatních nemám moc možností jak se s nimi setkat.
Mé myšlenky se dále ubíraly tímto směrem i cestou do kupé. Až v kupé mě ,, probudila "Hermiona a zeptala se mě co to se mnou je. Nezmohla jsem se na odpověď protože v tu chvíli prošla kolem Kája a podívala se přímo na mne. Z jejích očí jsem vyčetla, že se zabývá tím samým jako já. Jenže pak zmizela za rohem a já se podívala na Hermionu a řekla :,, Víš já pořád myslím na mé bývalé kamarádky. Chci se s nimi usmířit, ale nevím jak. " Ona se jenom usmála a řekla:,, To je v pořádku já bych to taky řešila být na tvém místě a sice nevím jak ti pomoct s Kájou a Anne, ale můžu ti pomoct s Verčou. Přece jen jsme ze stejné koleje." Pak jsem jí poděkovala a objala jsem ji. Chtěla jsem ji ještě ujistit, že jí taky se vším pomůžu, když jsem usla únavou, jelikož jsem se moc nevyspala.

Probudila jsem se až když jsme stáli  na nástupišti u Bradavického hradu. Všichni jsme vystoupili a vydali se na cestu do hradu. Jakmile jsme došli do síně začala hostina. Po hostině jsme si šli vybalit a když jsem se chystala na spaní, Cho jen tak prohodila, že se chystají pololetní zkoušky. Ztuhla jsem na místě a dostala nervák. Okamžitě jsem všeho nechala a letěla do společenský, kde jsem se dívala na nástěnku. Bylo tam napsáno že za týden budu mít pololetní zkoušky, které jsou ústní, písemné a praxe. Po téhle šokující informací jsem letěla zpět do pokoje a začala jsem vytahovat učebnice a sešity co potřebuju na učení. Holky mě s pobavením sledovaly a já na ně stěkla :,, Copak jste nikdy neviděli holku s nervákem? " Nato holky dostaly záchvat smíchu a já jsem jen zakývala hlavou zleva doprava a pustila jsem se do učení. Učila jsem se dlouho do noci a když už to holky nemohly vydržet vzaly mi všechny učebnice i sešity a schovaly je. Hodinu jsem je pak proklínala, což obsahuje například :,, Jestli kvůli vám dostanu špatnou známku, tak vás zabíjí!!! " nebo ,, Však ještě uvidíte!!!" nebo ,, Kde jsou ty učebnice, jestli mi to hned neřeknete, tak na vás pošlu zmijozeláky!! Cho už to nevydržela a podala mi pití. Po tomhle jsem usnula jak poleno a mám určité podezření ze mi tam přimíchala spací lektvar. Každopádně jsem usla a probudila jsem se až ráno, kdy začal další perný den.

Celý týden jsem se učila od ranného rána do hluboké noci. Samozřejmě vyjma vyučování, i když i tam jsem se soustředila více než obvykle a učitele byli více než jen spokojení. Bohužel zítra už je den D. Jelikož je odpoledne posledního dne, kdy nejsou zkoušky rozhodla jsem se jít ven na procházku. Neodolala jsem však a vzala jsem si s sebou učebnici přeměňování, protože mi to připadá nejtěžší. Sice to zvládám nejlépe že třídy, to ale neznamená že se na to  nemusím učit. Byla jsem už u lavičky když v tom mě něco nebo spíše někdo shodil na zem. Otočila jsem se na záda, jelikož jsem spadla obličejem na zem a spatřila jsem....... Ne! Proboha jen to ne! DRACA!!! Stal nade mnou a spolu se svými kumpány se smál na celé kolo. V příštím okamžiku už ležel na zemi i Draco a já jsem vůbec nevěděla co se děje. Když jsem se zvedla že země za pomoci Hermiony, která se tady zničeho nic zjevila, otočila jsem se a spatřila jsem změť nohou a rukou. To se pral Draco s... HARRYM! Jenom to ne! Viděla jsem že se blíží Snape a tak jsem použila jedno malé kouzlo, které způsobilo že Draco stal nad Harrym s napřaženou pěstí a neměl na sobě žádnou známku boje zatímco chudák Harry byl pomlácený až až. Samozřejmě že to byla jen iluze, ve skutečnosti jsem s potěšením zjistila že Harry je mnohem méně pomlácený než Draco. Profesor Snape došel rychlým krokem k nám a když viděl co se děje, vůbec se mu to nelíbilo. Ale ne proto že je to špatně, ale že nenachytal takhle Harryho místo Draca. Teď musel s Harrym na ošetřovnu a s Dracem k sobě. Naštěstí jsem řekla že se o Harryho postarám a když odešel odstranila jsem iluzi. Harry i Hermiona se na mne s obdivem podívali a celou cestu mi děkoval že záchranu, protože moc dobře věděli že Snape by si takovou věc nenechal ujít a vynasnažil by se, aby dostali ten nejvyšší trest. Před branou jsem se ještě zastavila, abych Harrymu ošetřila rány. Samozřejmě kouzlem. Poděkoval mi a pak jsme se rozloučili a já jsem se šla vyspat. Přece jen zítra musím být fit na zkoušky.

A je den D. Dnes nemáme vyučování protože dopoledne mám ústní zkoušky, které jsou podle mého názoru těžší než ty písemné. Odpoledne máme volno u mě vyplněné učením se na písemnou část zkoušek. Zítra pak mám dopoledne zase volno s učením a odpoledne praxi s písemnou částí zkoušek. A jde se do učebny, kde se bude zkoušet a první zkouška je z obrany proti Černé magii. V učebně jsem si sedla přímo před katedru a už to jelo. Obranu proti Černé magii jsem zvládla podle mě na výbornou a stejně tak i ostatní zkoušky z bylinkářství, přeměňování, kouzelných formulí a ze starodávných run. Odpoledne jsem se jako obvykle tento týden učila celou dobu co jsem měla volno. Pak jsem šla na večeři, která byla více chutná než normálně, jelikož jsou zkoušky. Po večeři jsem šla spát, ale než jsem to stihla zastavil mě Harry, aby mi ještě jednou poděkoval.

Ráno jsem se vzbudila a podívala se na budík zhrozila jsem se bylo přesně 8 hodin Zaspala jsem, vykřikla a rychle jsem běžela do skříně, najít si nějaké oblečení. Pak jsem šla rychle do koupelny, provedla jsem ranní hygienu a šla si připravit tašku na vyučování. V tom jsem si uvědomila, že dopoledne vlastně vyučování není. Oddechla jsem si a podívala jsem se na holky, které se válely smíchy po posteli. Zle jsem se na ně podívala a šla jsem se (už zase) učit. Popravdě už toho učení mám dost a těším se až to zkouškové období skončí, ale teď toho nemůžu nechat. Už mi zbývá jen praxe a písemná část zkoušek. Když jsem odtrhla oči od učení, zjistila jsem že už je poledne honem jsem si zašla na oběd, který byl jako vždy výborný a utíkala jsem ke skleníku kde začíná praxe i písemná část. Bylinky mi moc nejdou, ale poctivě jsem se učila, takže by to neměl být problém. Přesně jak jsem se domnívala, věděla jsem vše až na jednu otázku a teď musím ještě na další zkoušky, které už nejsou tak těžké. Naštěstí jsem to zvládla podle mého názoru na výbornou a po tomhle jsem se šla jen a jen vyspat.

Tak po dlouhé době je tady další kapitola. Omlouvám se že to tak trvalo, ale neměla jsem žádné nápady. V téhle kapitole jsem použila přesně 1250 slov a doufám že se vám bude líbit. Tak u další kapitoly AHOJ. 😁😁😁😁😊😊😊