Bradavice a Já

Závěrečné Zkoušky

Důležité oznámení na konci kapitoly, určitě si jej přečtěte!!!

Ještě pořád jsem byla trošku na prášky z toho co se stalo, ale za chvíli budou závěrečné zkoušky a já se musím učit. Uzavřela jsem tedy všechny myšlenky i stou vzpomínkou dozadu mého podvědomí a pustila se do práce. Nebylo toho moc, co bych neuměla a tím pádem bych se to musela učit. Bylinkářství mám perfektně naučené nazpaměť, na zaklínadla má talent a ty ostatní předměty jsou podobné, jediné z čeho mám strach je zkouška z lektvarů, protože Snape mě moc nemá rád, jakožto hroznou šprtku. Nesnáší mě skoro stejně jako Harryho, Rona a Hermionu. Naneštěstí v lektvarech vedle mě sedí nějaký vtipálek a když děláme nějaký lektvar vždy mi do kotlíku hodí jinou přísadu, než která tam má být. A pak se divím, že mě Snape nesnáší, když mu neustále něco bouchá ve třídě. Ale tentokrát to bude jiné, protože každý sedí sám a já tudíž taky a jestli se něco stane kvůli tomu vtipálkovi, přísahám že mu pričaruju parohy a to natrvalo. Začala jsme se tedy učit, teď už spokojená představou vtipálka s parohy. Chvíli jsem se opravdu sama učila, ale pak mi došlo, že Hermiona se určitě taktéž učí a tak bych se mohla učit s ní. Sebrala jsem své věci ze stolu a šla jsem najít Hermionu. Nebylo to nijak těžké, vždy když chceš najít Hermionu stačí jít do knihovny. Ano, vešla jsem do knihovny a okamžitě jsem si orisedla k Hermioně, se kterou jsem se na přivítanou objala a se kterou seděli u stolu i Ron a Harry. Ti nebyli tak nadšení z toho, že by se měli učit a tak jsme je k tomu doslova nutily. Nakonec se nám to povedlo a tak jsme se celý den učili, jelikož jsme měli zrovna volno. S Hermiono jsme se takhle učili celý týden, který zabýval do zkoušek, zatímco Harry a Ron dělali kdovíco všechno, jen aby se nemuseli učit. S Hermiono jsme se snažily je k tomu dokopat, ale nakonec jsme to vzdal a učily se jen spolu, jelikož těm dvěma se do palic ani myš nevejde. Celkově jsem se toho naučila víc, než jsme vůbec probírali, jenže jsem stále měla pocit jako bych toho uměla málo. No jo, to je tak, když je někdo ten typ člověka, který chce mít vše perfektní. Ano jsem tak trochu perfekcionista.

Den zkoušek:
Po týdnu učení konečně nastal den zkoušek! Jako první měl Havraspár zkoušku z Bylinkářství. Jak jsem očekávala, byl to test a praxe v jednom. Do testu jsme měli napsat jak se správně pěstuje Dalimilovo neprůchodné křoví, jež má podobné účinky jako ďáblovo osidle, které ovšem jen škrtí, zatímco Dalimilovo neprůchodné křoví také škrtí, ovšem má i trny a váčky s ve kterých je bílá tekutina,jejíž účinky jsou podobné jako u mudlovského minutového lepidla. Také jsme měli napsat jak pečovat o ďáblovo osidlo, které má šlahounovité výhonky, kterými vás škrtí. Nesnáší světlo a miluje tmu a chlad. Test jsem podle mě zvládla bravurně a teď jsem šla na praxi. V praxi jsme přesazovali aksovník vonný. Tento druh pokojové rostliny vyluzuje vůní masa a sem tam si něco pobrukuje nebo zakřičí. I to jsme podle mě zvládla perfektně a proto právě mířím k učebně lektvarů, kde máme další zkoušku. V okamžení, kdy jsem vešla  mě profesor Snape usadil v poslední lavici a zadal mi práci měla jsem uvařit unavující roztok.,, Přísady: kotel šnečího složí , trs chlupů lenochoda a hrst úhořích oček. Příprava: všechno smíchat dohromady a nechat hodinku na volném prostranství. První dávka nemá žádný účinek. " mumlala jsem si pro sebe, zatímco jsme vařila lektvar. Díky pár šikovných kouzel jsem si zajistila aby ke mně nemohl nikdo kromě profesora Snapea. Takže když ke mně přišel ten vtipálek a chtěl mi do lektvaru hodit roh jednorožce. Má obranná kouzla ho nejen zastavila, ale i odhodila stranou. Díky tomu jsme lektvar zvládla výborně a to vím díky barvě, kterou lektvar nabral. Po tomhle úspěchu jsme šla na dějiny. Ty se mi učí nejhůře i přesto že jsem skoro stejně jako Hermiona vůči jeho hlasu imunní. Strašně ráda bych si schrupla, jenže si musím psát poznámky a tak zatímco celá třída spí jsem jediná kdo si píše poznámky. Do příštího roku musím najít nějaké kouzlo, aby brk psal vše co budu chtít. Naštěstí mám doma jednu knihu, ve které by možná mohlo něco takového být. To si ale budu muset počkat až do příštího roku. V učebně jsme si sedla dopredu a hned jsem dostala test. Měli jsme napsat vše co víme o staroegyptském kouzelníci. Bylo toho hodně, jelikož jsme to brali celý rok a to dost podrobně. Začala jsme psát a za chvíli jsem měla popsány celý pergamen i z druhé strany, tak jsem musela požádat o nový. Vypadalo to jako hotová esej. Všichni ze třídy na mne koukali ohromeně. Sice také měli hodně informací napsaných, ale nikdo to neměl tak dlouhý jako já. Naše kolej je v dějinách asi nejlepší, jelikož sice nejsme imunní, tedy někteří ano, ale dokážeme si napsat aspoň nějaké ty informace bez výjimky. Já jsem taková Havraspárská Hermiona. Každopádně jsme nakonec odevzdal tři pergamenový test a profesor Binns se na mně dokonce usmál! Další na řadě testů byly kouzelné formule, kde se zkoušelo Wingardium Leviosa, Lumos, Nox a Accio. Wingardium Leviosa se zkoušelo tak, že jsme měli zvednou cihlu a jít s ní ke zkoušejícím a zpátky. Zvládla jsme to levou zadní a hopsala jsme si stoupnout do řady na zkoušení kouzla Lumos. Zvládli to všichni a teď je řada na mne, abych ukázala co umím. Nadechla jsem se a křikla :,, Lumos", na což se místnosti rozlilo tak jasně světlo až jsme si musela zakrýt oči a všichni ostatní také. Okamžitě jsem vyřkla kouzlo na zhasnutí hůlky Nox. Takže to vlastně bylo takové combo. Profesor Flitwick mi zatleskal a nabádal ostatní k tomu, aby si že mě dali příklad. Strašně jsme se červenala z té pochvaly. Pak jsem jen musela přivolávacím kouzlem přivolat koště z nedalekého příštěnku a mohla jsem jít na zkoušku z létání na koštěti. Došla jsem tam asi za pět minut i když jsme věděla že přijdu pozdě. Nepoužil jsme svou superrychlost, jednak proto aby to nikdo nezjistil a jednak to ještě ne ovládám a tak mi to nešlo. O prázdninách to musím potrénovat. S koštětem v ruce jsem následovala madam Hoochovou ke tribuna okolo famfrpálového hřiště. Tam mne a dalším 11 lidem vysvětlila, že test bude spočívat v tom, že budeme hrát famfrpál a ona podle toho jak ovládám koště a dalších kritérií určí naší známku. Rozdělila nás do týmů po šesti a mně přidělil roli střelkyně. Se mnou v týmu byla i Lenka a Cho. Lenka byla odrážeč a Cho zas chytač. Hráli jsme chvilku, ale zato jsme hráli opravdový famfrpál! Strašně mě to bavilo dala jsem nejvíce gólů že všech střelců a Cho chytla zlato ku. Nakonec nás tým vyhrál a madam Hoochová si mě a Cho odvedla stranou.,, Děvčata máte talent. Přespříští rok se určitě přihlaste do výběru týmů. " řekla nám a my se na sebe s radostí podívaly.,, Určitě" odpověděly jsme obě dvě naráz. Pak jsme propadly záchvatu smíchu,zatímco jsme odcházely stíhané pobaveným pohledem madam Hoochové. Zbývaly už jen dvě zkoušky a to z přeměňování a obrany proti Černé magii. Nejdříve musím složit zkoušku z přeměňování a až pak z obrany. Do učebny jsem se dostavila přesně na čas a paní profesorka McGonagallová mi zadala úkol. Stálo tam:
1. Proměnit zvíře v pohár na vodu
2. Proměnit knihu v brk
Zaradovala jsem se tyto dvě přeměny mi jdou perfektně. Začala jsem s prvním úkolem. Měla jsem přede mnou myš a přemýšlela jsem, jestli se mám pokusit udělat to neverbálně nebo ne. Nakonec jsme se rozhodla pro kompromis. Zlehka jsem dvakrát poklepala na myš a mávla hůlkou, přičemž jsem skoro neslyšně šeptala: ,, Feraverto". Myš se premenila v krásný drahokami posetý pohár na vodu a já do něj pomocí kouzla Aquamenti nalila vodu. Profesorka se nepostřehnutelně pousmála a zapsala si to. Potom jsem pokračovala s knihou, kterou mám proměnit na brk. Toto už je složitější, ale pořád se to dá. Pronesla jsem :,, Penna-grafo" a provedla jsem hůlkou čáru odshora dolů. Přede mnou se kniha proměnila v černý brk, ten jsem odevzdala profesorce a šla na obranu. Už jsme pocitovala hlad, protože jsem kvůli učení vynechala i oběd. Každopádně jsme se spolu s ostatními Havraspárci doplatili před učebnu a vešli jsme dovnitř. Profesor Quirell nás svým obvyklým koktavym hlasem, vyzval aby jsme si dali menší duel. Rozdělil nás tedy do dvojic a mohli jsme začít. Proti mě stál ten vtipálek z lektvarů. Uklonili jsme se a začali. Nebyl tak hrozný jak jsem očekávala, ale na mě neměl (pozn. autora: Vím že to zní egoisticky, ale tak to není) . Všechny jeho útoky jsem odrazila a sama jsme ho odzbrojila. Všechny zkoušky jsem měla tedy za sebou a mohla jsem se jít pořádně najíst. Po vydatné svačině, kterou jsme měla místo oběda, jsme šla najít Hermionu. Uviděla jsme ji s Ronem a Harrym vycházet ze školy a tak je se k nim přidala když Hermiona říkala :,, Všichni říkají, že jsou ročníkové zkoušky hrozně, ale mě to docela bavilo." V tom jsem s ní musela souhlasit. Chvíli jme se ještě bavili a pak jsme šli spát, jelikož už byl večer.

Vítejte u další kapči. Ano po dlouhé opravdu dlouhé době jsem konečně vydala kapitolu. Doufám že mě omluvíte,ale s holkami jsme řešili nějaké detaily do budoucna a různé věci ohledně knížky. Doufám že se vám kapitolka líbila a teď k té nejdůležitější věci, o které jsem vám říkala na začátku kapči.Chceme v polovině druhého ročníku udělat ask, a tak jsme si založily tellonym. Jmenujeme se tam diamondsquad a byly by jsme rády, kdyby jste nám tam psyli otázky. Vždy napište komu ta otázka patří, pak na jakou osobu je a už jen tu otázku např.: Kája G. - Pansy- máš ráda Draca?
Takže instalujte a pište otázky a uvidíme se u další kapitoly. Jinak mám tady přesně 1658 slov.