Ta z lékarny

•8•

Ráno mě přesněji vzbudila moje příchozí zpráva. O půl osmý Tě vezu do školy. Tak se připrav.
C
To je vždycky taková vlezdoprdelka? Hm to je asi jedno. Rychle vstanu,zajdu si udělat hygienu a trochu se nalíčím a obleču. Vezmu si na sebe tmavé modré džíny a obyčejné bílé tričko. Vezmu si batoh a běžím dolů po schodech kde slyším pro mě dva velmi známé hlasy jak spolu mluví. "A jak jste se poznali?" zeptá se ho moje máma. Teď musím rychle zakročit. Protože se z toho vyvine něco špatného. "Dobré ráno ve spolek. Ahoj Camerone. Co tady děláš?" vyhrknu vše najednou. "To tě tvůj přítel nesmí ani vyzvednout do školy?" ptá se mě mamka. A když se podívám na Camerona jak zadržuje smích mám chuť ho zabít. "Není to můj přítel,ale jen můj kamarád" řeknu příliš přeslazeně. Moje kroky následují k botníku,kde si vyberu své adidasky a beru si klíče do kapsy.
"Tak jdeš kamaráde, nebo tu budeš mluvit s mámou rovnou o mé první menstruaci?" řeknu a neuvědomím si ani co. "To bych rád slyšel" řekne. "To ti povím někdy jindy" řekne moje máma a odběhne si někam pryč. "Ne nepoví" řeknu si pro sebe. Cameron se jen potichu zasměje.

Řeknu vám ty pohledy,když jsem vystoupila z auta od Camerona? Nechápu jak tohle ty jeho coury zvládaj.
A když se blížím ke škole vidím celkem překvapenou Amy. Ale ještě než za ní stačím dojít mě Cameron k sobě stáhne a věnuje mi celkem dlouhou pusu a nezapoměl mi zmáčknout zadek. A když svou akci skončím tak já začnu svojí.
"Co Děláš?!" rychle ho od sebe odstrčím.
"Co?Dal jsem ti pusu na rozloučenou" řekne a přistoupí o další krok blíž ke mě.
"To bylo naposled" řeknu a následně celkem svižným krokem se blížím k Amy.
Která na mě valí otazku za otázkou.
"Spala jsi s ním?" "On Tě zavezl do školy?" Ale já to už nemůžu vydržet. "Ne nespala a ano odvezl,a ta pusa? To nic nebylo,asi se chtěl pochlubit svým kamarádům!" zakřičím na ní když zastavíme u mojí skříňky. A ona na mě zírá s pootevřenou pusou. Ale já to neřeším. Vezmu si věci ze skříňky a mířím si to do třídy biologie. A když prochazim chodbou tak slyším tu partičku kluků kde nechybí Cameron.
"Hele to je ta z lékarny, Co nám říkal Cam!" zakřičí nějakej pošuk.
Nádech výdech Rose. Jsou to jen stupidní kreténi. Rychle otevřu třídu a vpadnu do ní. A když se podívám na své spolužáky a následně na mou spolusedící. Lituju že jsem dneska vůbec šla do školy. A když vidím Jacka jak se na mě usměje tak mu vracím jen vražedný pohled. On jen nechápavě zvedne obočí. "Cameron ti to vysvětlí" řeknu a následně hodím s taškou a sednu si na své místo.

Konec. Konečně konec školy pro dnešek.
Teď? Si jdu splnit svůj trest. Celkem svižným krokem si to mířím do jídelny,kde Cameron není. Jak nečekané?
Rychle začnu zvedat všechny židle a když zvedám poslední tak se objeví Cameron. "Jen vytři. Já jsem si svůj podíl splnila" řeknu a beru batoh ze země. Na to nic neřekne. Jen přikývne.
A to už přešlo čáru. "Sbohem" řeknu a mizím z jídelny. Ale domů nejdu. Mířím si to krásně k Amy,která sedí na lavičce jako tělo bez duše. Jen si k ní v tichosti přisednu. "Omlouvám se že jsem na tebe tak vyjela, ale ten Cameron mě pěkně sere" řeknu a chytnu jí za ruku,kterou mi opětovně stiskne. "V pohodě. Já Camerona znám. Každý týden si svým autem vozí jinou" řekne a já přikývnu.
"Tomu i věřím" řeknu a pevně ji obejmu.
"Ale teď už musím. Doma na mě čeká moje rodina. Teda poloviční"řeknu a kráčím si to domů.

Odemknu dům ale nikdo mě nepřivítal.
"Je někdo Doma?"zeptám se nahlas.

Ale pak slyším vzlyky,které vedou z obýváku. A když vidím Emily a mámu jak se objímají a pláčou,tak už mi tečou taky slzy. "Co se stalo?" řeknu mezi vzlyky a zatímco se všehny objímáme.
"T-táta" nedořekne Emily protože ji přeruší máma. "Marco zemřel" řekne a teď se mi zastaví srdce. Nechápu.
Teď už Emily nemá ani jednoho rodiče.
A je jí jen šestnáct. Jediné co teď potřebuje je objetí. Tak ji jen pořádně obejmu a moje máma se přidá.

Jaj další je tady❣💫