Ta z lékarny

•51•

Cameron

Otevřu oči. Jako první se kouknu do ostrého světla. Takže oči znovu zavřu.
Pak je zase otevřu a pomalu se posadím. Nemocniční pokoj?
Vůbec nevím jak jsem se tu dostal,ale vzpomněl jsem si na Rose.
Rychle jsem vstal,jenže vešla sestra a zpražila mě pohledem.
"Lehnout! Vždyť jste omdlel pane! Dva dny jste spal" vyjela po mě a já se lekl sám toho,jak dlouho jsem spal jen když jsem omdlel.
"Rose kde Je?" zeptám se.
"Tyhle informace vám nemůžu podat já. Omlouvám se" řekne a pomalu mě položí zpátky na postel.
"Pošlu za vámi jejího lékaře" zašeptá a já přikývnu. Bojím se. Sestra odejde a já se znovu posadím. Nebudu prostě sedět. A nemůžu.
Po asi dvaceti minutách se otevřou dveře a vejde doktor.
"Cameron Parker?" zeptá se a já přikývnu. "Vaše přítelkyně Rose..." odkašle si. "Je na pokoji vedle vás. Můžeme být rádi že žije. Její stav je mnohem lepší a už se i probrala a snaží se komunikovat. A další zpráva je.. že i když to není na sto procent,protože je hodně brzo,ale dělali jsme hodně podrobné a velké vyšetření,ale šance že by mohla být těhotná tam je. Prostě vyšli nějaké výsledky a-" nedořekl protože jsem ho přerušil. "Můžu ji vidět?" zeptám se. Pro mě bylo hlavní,že vůbec žije.
"Jo jasně. Pojďte zamnou" řekne zaskočeně a já vyskočím na nohy.
Jdeme pomalu ke dveřím a doktor zaklepe a vejde. Jakmile se mi dostane pohled na Rose,musím se chytit abych nespadl znovu na zem.
Rose se na mě podívá první zaskočeně,ale pak se trochu usměje a po tváři ji začnou téct slzy. Rychle za ní popojdu a chytnu ji za ruku.
"Neplač prosím. Hlavně neplač" říkám a líbám ji hřbet ruky.
"Promiň mi to..." řekne Rose jako kdyby se dusila a já se zamračím.
"Neomlouvej se,nemáš proč. A hlavně nemluv" prosím a ona přikývne. Oba brečíme a já ji stírám slzy.
Rose mi je chce taky utřít,tak se k ní nahnu a ona je setře. Krásně se na ní usměju a ona taky.
Po chvíli jsme se ona uklidnili a jen v tichosti sedíme.
"Kdybys nepřišel.. byla bych mrtvá" zašeptá a já se na ní nemůžu podívat. Má pravdu.
"Já vím. Ale přišel jsem" zašeptám já a ona přikývne. "Proč si přišel?" zeptá se.
"Odešel jsem od Amy. Jednoduše,prostě jí to ani nevadilo" přiznám a konečně se na ní kouknu. Jen chápavě přikývne a já taky. "Miluji tě" zašeptá. Chvíli nic neříkám a pak se na ní usměju. "Já tebe víc" řeknu a dám ji pusu na čelo.
"Víš že je tu Emily?" zeptám se jí.
"Ne nevím. Ještě zamnou nikoho nepustili. Až na tebe" přizná a já se usměju. "To je dobře. Aspoň jseš na chvíli jen moje" řeknu. Jenže v tu chvíli se otevřou dveře a dovnitř vtrhne Daisy.
První koukne na mě a pak na Rose.
A pak se rozpláče. Vezmu si ji na klín a po chvíli vejdou i ostatní. Emily,teta a od Rose máma. Všichni jsme si začli povídat a někdy jsme se i zasmáli.
Naštěstí téma Nick nikdo z nás nezačal.

A tak jsme strávili "krásný" rodinný den.

Omlouvám se.. kratší,ale nemám dořešené Vánoce a do toho mi vlezli nějaké komplikace s tátou.
Jinak hezký čtení!❤