Po pár dnech Camerona pustily a my se rozhodli si udělat filmový večer. Celý dům,který mám pořád sama pro sebe jsem uklidila,protože to tady vypadalo jako po třetí světové válce. Udělala jsem si pořádnou hygienu a chystala jsem se jít pro Camerona,ale předběhl mě. Protože když se rozezněl zvonek,myslela jsem si že to byl pošťák nebo Jack. Ale byl to Cameron. "Nedohodli jsme se že pro tebe dojdu? Víš že máš pořád zlomenou nohu" řeknu ale on se jen ušklíbne a na pozdrav mi dá pusu.
Jen protočím očima a Cam si sedne na gauč. "Tak co si pustíme?" zeptá se. "Napadlo mě že by jsme si mohli pustit Titanic. Včera byl v telce a já ho chtěla vidět" řeknu a přinesu z kuchyně dvě mísy s popcornem a skleničky s colou.
"Titanic vážně?" řekne. "Máš snad lepší návrh?" zeptám se. "No měl bych. Ale asi by se netýkal filmu" řekne. Bože můj.
"Já si myslím že ten titanic bude lepší" řeknu a sednu si na druhou stranu gauče. Jenže mě Cam chytne za zápěstí a stáhne do klína.
Rychle vstanu a sednu si normálně vedle něj. Chvilku se na sebe jen koukáme ale pak se mu bez přemýšlení vrhnu na rty a tak se to znovu stalo. I s jeho zlomenou nohou a rukou jsme se dokázali spolu vyspat na gauči a rozlít colu a i vyspat popcorn. No co? Aspoň jsme si nějak užili ten večer. Po tom co jsme si užili,tak ráno rychle vstanu ,obleču si jeho tričko a spodní prádlo a začnu uklízet tu spoušť.
"Proč to uklízíš teďka?" zeptá se s jeho typickým chraplákem. "Protože ta cola co se rozlila je všude a asi se sama neuklidí. Jo a to samé i popcorn" řeknu s kapkou pobavením v hlase a popcorn co zametu dám do koše a celý obývak jen vytřu. Cameron se mezitím vydal si dát sprchu a já konečně s dobrou náladou se dám do vaření snídaně. Udělám obyčejné palačinky a kakao k tomu.
Talířky s palačinkama položím na bar a Cameron s radostí skáče dolů po schodech pravděpodobně s dobrou náladou. Jo ehm. On neskáče tak doslova. Ale snaží se s tou sádrou.
Pak konečně usedne a oba s úsměvem na tváři jíme naší snídani a teď můžu říct že jsem zase o něco šťastnější.
To jsem ale nevěděla co mi do života ještě může přijít.Och Bože.. Mě to psaní vůbec nejde,a do toho ještě škola.. A jop zase jsem onemocněla tak doufám že vydám aspoň ještě dvě části do týdne.
ČTEŠ
Ta z lékarny
Ficção AdolescenteOsmnáctiletá dívka jménem Rose, po prázdninách nastupuje na novou školu společně se svou nevlastní o dva roky mladší sestrou. Rose se snaží najít už dlouho brigádu protože chce vypadnout od rodičů a od všech těch stěhování. Ale přiměje ji něco nebo...