Ta z lékarny

•32•

Celý týden probíhal úplně v pohodě. Mám domluvenou schůzku tady v nemocnici a i když je to dítě Cameronovo,tak se na něj těším a na potrat nejdu. Je pravda že jsem o tom přemýšlela,ale je i šance že těhotná být už nemusím ,proto jsem se rozhodla takhle. Dneska mám v plánu jet s Nickem do kina na odreagování, pořád musím myslet na to že nikdo krom Nicka a tety,neví že jsem těhotná. Nick mi pořád říká že on se o mě postará,jenže řekněte mi jak by to vypadalo? Můj sice nevlastní bratranec a vychovávat semnou moje dítě? Nevím co by na to řekla teta nebo máma.

S Nickem jdeme na nějakej horor,jaký nevím ,protože to vybíral Nick. Oblečená a přichystaná stojím dole u dveří a Nick ještě nevyšel z pokoje. A když už jsem se rozhodla tam jít tak seběhl schody, usmál se na mě, popošel ke mě a chytil mě za zadek. "Nicku" syknu. "Klid chtěl jsem ti dát do zadní kapsy mobil" řekne a doopravdy ho tam dá. "Dík" řeknu ale i přesto že je v kuchyni teta tak mě pořádně políbil a to mě naštvalo. "Nedomluvili jsme si,že takové věci nebudeme dělat když je v domě teta" řeknu potichu a vyjdu z baráku. "Rose nezlob se,tvým rtům prostě odolat nejde"  postěžuje si a já se zasměju. "To i spoustu jiným holkám viď?" řeknu jízlivě.
"Snad nežárlíš na ty holky ,které mě doučujou " řekne a vezme kolem pasu.
"Ne nežárlím. Ona tě snad doučuje jak správně se trefit pérem do díry?" řeknu.
"Žárlíš" řekne jednoduše a poplácá po zadku. "Potřebuji si zavolat. Takže drž hubu ano?" říkám a jeho ruce z mého těla sundávám a přidám do kroku.
Vytočím číslo od mamky a čekám až to zvedne. "Rose bože zlatíčko!" řekne.
"Mami chci ti něco oznámit" řeknu a Nick jde potichu za mnou. "No povídej" řekne smutně. "Víš jak si mi říkala že nechceš být ve čtyřiceti babička" řeknu a slyším jak vyjekla. "Já budu babička!" zakřičí. "No vypadá to tak" řeknu zase ja ale potichu. Máma jen křičí a raduje se a už to vypráví Emily. Ta pak se raduje s mamkou pak jen slyším zvonek co zvoní u nás doma. "zlato přijedu co nejdřív ale teď potřebuju otevřít,opatruj se!" zakřičí a típne telefon. "To bylo lehčí než jsem čekala" řeknu po chvíli ticha. "Tvoje máma je fakt úžasná. Řekneme ji že to dítě máš semnou ?" zeptá se. "Nicku .. To vážně ne. Ona podle mě bude vědět s kým to dítě mám. A s tebou? Bych to dítě nechtěla" řeknu. A on se usměje. "Kecy" řekne. Jen zakroutím hlavu a neuvědomím si co dělám,ale propletu si s ním ruce. Střetneme se pohledem a usmějeme se. Měla bych to říct i Cameronovi.. Jenže si neumí představit jeho jako tátu mého dítěte,po tom všem co mi udělal a co se mezi námi stalo.
Ale i přesto všechno ho pořád miluji.

Seděla jsem dnes v čekárně u zubaře takže,jsem měla čas něco napsat a je to tady tak aspoň něco❤