Ta z lékarny

•23•

Nějak hodně jsem toho nenaspala. Spala jsem jen hodinu a rozhodla se si udělat něco k jídlu. Vytáhnu si vejce a zeleninu a co jiného než omeletu bych si mohla udělat ? Vše pak do sebe naházím a už jsem zase u toho. Nevím co mám dělat.
V tom mi začne vyzvánět telefon. Amy? Co ona po mě může chtít, zamyslím se.
Pak jen zmáčknu tlačítko přijmout a pak už slyším Amy jak rychle mluví a mě padá telefon z ruky a dopadá na podlahu. Vezmu do ruky klíče,obuju se a vyběhnu směr nemocnice. Slzy mi po cestě tečou jako vodopády a lidi se za mnou otáčejí. Ještě přidám v běhu a už běžím rovnou k recepci. "Měl by tu ležet můj...ehm...brácha" řeknu rychle ,protože vím že jako kamarádku by mě tam nepustily. "Cameron-" ani nedořeknu. "Jo ten tu je. Ale právě je na sále, můžete počkat v bufetu nebo se posaďte na židli hned tady" řekne. "Radši budu stát" řeknu a pohledem jsem vyhledala Amy i s Jackem. Rychle přiběhnu a první padnu kolem krku Jackovi. Pořád brečím a nemůžu přestat. Pak hned obejmu Amy.
Myslím že slov teď tady nebylo třeba.
Ale i přesto jsem se musela zeptat.
"Co se stalo?" řeknu zoufale. "Autonehoda" řekne jednoduše Jack.
"To je takový kretén! Neměla jsem ho vyhazovat ode mě!"zakřičím. "Není to tvá chyba" řekne Amy. "Jo je ! Já ho vyhodila a kdybych ho nevyhodila nic by se nestalo!" zařvu. Jack udělá krok a za zápěstí si mě přitáhl k sobě. "Rose řvaním a obviňováním sebe ničemu nepomůžeš. Takže se uklidni a běž si sednout" řekne hrubým hlase. Jen se mu vysmeknu a jdu si sednout na židli. "To si tu přiběhla i v pyžamu?" zeptá se mě sestřička. "Když už jde o život člověka,kterého milujete šla by jste i nahá" řeknu ostře a na to jen sestřička přikývne a dál si všímá svého. Ještě že tak,protože bych ji zabila.