Ta z lékarny

•38•

"Tak tady máte klíčky a-" nedořekne chlápek,protože se Daisy rozpláče.
"Pardon. Omluvte mě" řeknu a Daisy rychle vytáhnu s provizorní postýlky.
"No já už tady nemám co dělat. Ať vám byt dělá samou radost. Nashle" řekne a aniž bych se s ním taky rozloučila odejde. "Tady budem bydleeet" řeknu šišlavě Daisy. Ta se na mě usměje což mě přinutí taky k úsměvu.
Z menší kuchyňky vejdu do obýváku a zavřu okno,protože je tu celkem zima.
Malou položím do kočárku a projíždím s ní po bytě tak jak se dá. V obýváku je krásný velký gauč a krásná televize,kterou Nick vzal se svého pokoje aby jsme nekupovali novou. V obýváku je zatím lino,ale Nick už shání koberec kvůli malé. Pak je tu ložnice s velkou manželskou postelí a naproti nevisí normální  televize,ale nějaká menší která je tu kvůli malé. Pak dva menší noční stolky,do kterých půjdou nějaké věci od malé. A samozřejmě obrovská skříň,kde já a Nick budeme mít věci. Hned vedle ložnice je dětský pokoj,ve kterém zatím nic není,protože Nick ještě nepřijel s věcmi. A pak jako vždy koupelna a záchod.

Když se Daisy znovu rozpláče,tak se rozhodnu ji dát najíst. Sednu si na gauč,vyhrnu si tričko a je to. Malá si pochutnává na mateřském mléku.
Tedy do té doby,než někdo začne zvonit na zvonek. "Broučínku neboj za chvilku už bude klid" řeknu a rychle ji položím do postýlky a běžím otevřít. "Ahoj" řeknu když otevřu dveře. "Kotě ten skleněný stolek do obýváku se po cestě rozbil" řekne a já se pousměju. "Nevadí stejně by tu dlouho být nemohl" řeknu a pouštím jeho kamarády dovnitř aby nosili další věci. " Ty si krmila malou?" zeptá se. "Jo proč?" zeptám se já.
"Na tričku máš mokré kolečka od tvých-" nenechám ho domluvit a rychle mu zakryju pusu. "Teď když je tu Daisinka tak žádné perverzní a sprosté výrazy" řeknu a mířím si to za Daisy a Nick v patách. "Však bradavky není nic sprostého" namítá. "Vím ale,to slovo je prostě nevím. Neříkej ho" řeknu a beru Daisy abych ji dokrmila. "Proč? Já chápu že z něj vlhneš,taky se mi kamarád probouzí ale je to jen slovo" řekne a já se rozesměju. "Běž radši pro další věci dolů" řeknu a Daisy začne sát.( To je divný xddd) Nick mi stihne dát pořádného francouzáka a pak odchází.
"Bude to tu s ním těžké. Vím prdelko" říkám Daisy a dávám ji nějakým způsobem pusu na čelo. Ale vzápětí se usměju. Daisy je to co jsem v životě potřebovala. I když mi je teprve 19.

Po kojení malá hned odpadla. Já jsem se rozhodla dát do pořádku kuchyň.
Skládám nádobí do skříněk. Smývám prach ale pak se zastavím. Na stolku stojí květiny,které mi byli poslány z Bostonu. Prý to leželo před naším barákem. Odložím hadr a jdu pomalu ke květinám. První si k nim čichnu a potom vezmu lísteček a čtu si nahlas:     
            K narozeninám pro mou květinku,posílám ti tyhle květiny jako důkaz toho že věřím že se vrátíš a nezapoměl jsem na tebe. Moc tě miluji a krásné 19 narozeniny Rose alias ta z lékárny

Vzápětí cítím mokré cestičky,které dopadají na stůl. Když uslyším klíče v zámku,tak rychle slzy utřu a květinu dám nahoru na lednici. "Rose?" uslyším za sebou. "Hm ?" odpovím ale neotáčím se.
"Otoč se a řekni mi proč pláčeš brouku" řekne a pomalu mě otáčí.
"Jen jsem ráda že bydlím s mým bratrancem a úžasnou dcerou,která se tak zasraně podobá Cameronovi" řeknu a na konci se mi zlomí hlas a znovu se rozpláču. Nick nic neříká a jen mě objímá a já objetí opětuji.  "Hádám že ta květina je od něj" řekne a já přikývnu.
"Pojď se prospat. Jsi určitě unavená,já malé ten pokoji dodělám" řekne a já se usměju. "Díky" řeknu a pomalu jdu do ložnice za malou. Ještě než ale usnu,tak se rozhodnu udělat jednu věc. Pošlu zprávu.

Já: Díky za květiny
Cameron: Pro tebe bych obětoval svůj život.

Ale na tohle už mu neodepíšu. Vytáhnu z mobilu sim kartu,a strkám tam novou.
Teď už žádný Cameron. Pak se už jednoduše propadnu do říše snů.