•41•

1.5K 54 0
                                    

Oslava pokračuje a pokračuje,rozdali jsme si dárky. Já jsem dostala náramek z pandory od Nicka. A od ostatních květiny,peníze a čokolády. Daisy se teďka rozdávají dárky a přeje se jí. Já jsem až poslední takže mám čas.
Ale pak v té rychlosti nevím co se stalo,ale Daisy začala sprintovat pryč.
Rychle se za ní rozbíhám a už ji vidím pod autem. Tedy viděla bych,kdyby ji ten člověk nechytil. Nekoukla jsem se na toho dotyčného a rychle k sobě stáhla Daisy. "Daisy! Jseš normální?" ptám se jí. "Rose?" zeptá se pro mě až moc známý hlas. Když se kouknu nahoru tak nemůžu uvěřit svým očím. Rychle Rose,řekni něco smysluplného. "Camerone?" zeptám se. "Co tady děláš?" zeptám se a snažím se neudržovat oční kontakt. "Tvoje máma mě pozvala na oslavu" řekne a teď se mu podívám do očí. Pořád se na mě dívá s takovou láskou. "Jop. Já mám oslavu" řeknu a nevím co mám dělat. Teď tu stojím před ním já a jeho dcera a on to neví ! "Tak asi pojď- si tam sednout" říkám pomalu aby mi rozuměl. "Jo.. všechno nejlepší" řekne a podá mi taštičku. Vezmu si ji od něj a s velkou opatrností ho obejmu. "Díky" řeknu a Daisy beru za ruku. "Maminko kdo je ten pán?" zeptá se Daisy. "Maminko?" zeptá se Cameron. "Camerone-" nedořeknu,protože mě vyruší Nick. "Camerone?" zeptá se a v hlase mu jde lehce poznat že je naštvaný. "Klid prosím" řeknu a odstrčím Nicka od Camerona. "Ne! Ty jsi ten čůrák co mi zbouchl sestřenici,udělal ji děcko a pak ji podvedl!" zakřičí a už na Cameronovu čelist dopadá pěst od Nicka. Strejda od stolu to spatřil a doběhl k nám. "Nicku! Kurva uklidni se! Je tu Daisy" zakřičí na něj a za rameno ho odtáhne od Camerona. "Nesahej na ní! Je ti to jasné!" zaječí Nick ještě na Camerona než Cameron zmizí z dohledu. Rychle se ohlédnu za sebe a uvidím mámu s vystrašeným obličejem. Jen na ní kývnu a rozběhnu se za Cameronem. "Came!" zakřičím. "No tak stůj" říkám a když se zastaví tak narazím do jeho zad a spadnu na zem. "Promiň" otočí se Cameron a podává mi ruku,kterou příjmu a tak mě zvedne. " Řekni mi co chceš slyšet a já ti to řeknu" řeknu a musím se pochválit s jakým klidem jsem to dokázala říct. "Ja ti udělal dítě?" zeptá se jako první otázku. "Jo. Holčičku Daisy,dneska má pět roků" řeknu a Cameron přikývne. "Takže proto si odjela" řekne a teď přikývnu já. "Proč si mi to neřekla?"zeptá se. "Chtěla jsem. Ale u tebe doma byla Amber a mě si od tama vyhodil přece" řeknu už se zlomeným hlasem. "Promiň" řekne a pohladí mě po tváři. Ale já vím co pak následuje tak jeho ruku jen setřásnu.
"Můžu se tě na něco ještě zeptat?" zeptá se. "Jop" řeknu "Nick a ty? Jako chápeš" řekne. " Je to bratranec sice nevlastní ale je. Ano něco jsme spolu měli ale to je za námi" řeknu a trochu se zasměju a on taky. Pořád na sebe jen koukáme a nevíme co máme říct. Nebo spíš to ticho oba potřebujeme. Cameron vyrostl. Přibral na svalové hmotě a narostlo mu malé strniště. "Tak vrátíme se na tu oslavu?" zeptám se a on se na mě tak divně koukne. "Je tam moje dcera a vůbec nevím jak se k ní mám chovat a vůbec nevím jak se mám chovat když my dva spolu nejsme. A vlastně nevím co jsme" vyšiluje a já si jen povzdychnu a promnu si spánky. "Já taky ne a sice jsem měla v plánu tě pozvat ale neměla jsem odvahu a nakonec místo mě to udělala moje máma! Daisy neví kdo je její táta,řekla jsem ji že byl zbabělec a prostě nás nechal takže bych navrhovala aby si byl první její kamarád nebo strejda něco v tom smyslu chápeš" už vyšiluji taky a Cameron mě zastaví v mém pochodování sem a tam. "Tak pojď já to zvládnu" řekne a já přikývnu. "Jseš krásná" řekne. "Taky nejsi k zahození" odpovím a rozejdu se zpátky na oslavu a mě v patách Cameron. Jsem z něj nervózní a nevím jak se mám chovat.
Mám jen dvě možnosti. Buď se k němu budu chovat jako ke kamarádovi A nebo bych klidně po něm hned teď vyjela a rozdala si to s ním hned za rohem,ale radši se budu přiklánět k te první možnosti.

Aa po týdnu je tu další 😁 jen nevím jestli to není nějak moc na rychlo..snad chápete😏

Ta z lékarnyKde žijí příběhy. Začni objevovat