Ta z lékarny

•3•

Myslím že mi upadnou ruce. Nesu plno tašek a lehké vůbec nejsou. Mám různé polštářky,nějakou lampu a nějaké světýlka nad postel. Teď jsem v nějakém obchodě ani nevím v jakém ,ale líbí se mi tady menší komoda a je ve slevě. Jenže to neunesu,tak tu zajdu pak s tátou.
Už jen chodím kolem obchodu,někde se stavím třeba pro nějaké prádlo nebo oblečení,ale už mě to celkem nebaví.
A když už jsem v centru. Chtěla jsem si najít brigádu a na začátku byla lékárna.
Když jsem k ní došla,hned na mě vykoukla cedulka,hledám lékarnici na plný úvazek nebo jen dočasně. Vejdu dovnitř a vidím dvě starší paní,které stojí za pultama. Postavím se do fronty,i když je celkem nefér vůči ostatním za mnou. Protože já se jdu zeptat jen na brigádu.
Když na mě dojde řada,tak se mile usměju na paní a ta mi úsměv opětuje.
"Dobrý den,přišla jsem abych se vás na něco zeptala" řekla jsem a nervózně jsem mačkala poutko od tašky. "Dobrý,tak sem s tim" řekla a ruce položila na pult. "No jestli pořád hledáte tu lékarnici,ale jen dočasně. Teda já bych musela jen dočasně" řekla jsem a usmála se. "Ano,dobře běž dozadu a za patnáct minut přijdu" řekla a ukázala na dveře vedoucí do skladu.

"Dobře tak zítra v devět,budu se těšit" řekla mi a podala mi ruku. "Já vám taky děkuji" řekla jsem a potřásla s rukou.
"Můžeme si tykat jestli chceš" řekla a já přikývla. "Sylvia"  "Rosamund,ale říkej mi Rose" řekla jsem a znovu jsme si potřásly rukama. "Tak ahoj" řekla jsem a vyšla ze skladu. Na to mi Sylvia jen zamávala.

Nejhorší je si vybalovat knihy a různé věci z krabice. Domů jsem došla kolem sedmé,a teď už vybaluji jen knihy a je půl desáté a to vstávám v sedm. Knihy skládám do poličky,kterou mi táta přišrouboval nad psací stůl. Na zem mi máma pořídila huňatý bílý koberec.
Nakonec pod postel zasunuji krabici s věcmi od mého pravého táty. Je tam nějaké oblečení a plno papíru a fotek.
S tátou jsem měla dobrý vztah,teda do té doby než zemřel. Měla jsem jedenáct když umřel,takže si ho dost pamatuji.
Máma si pak našla Marca. Teď je to můj nevlastní táta,protože se vzali. No a taky moje nevlastní sestra Emily, se kterou někdy až moc dobře vycházím.
Mamka mi říká že je to moje vlastní sestra a vlastní otec,ale pro mě oni nikdy nebudou nic vlastního.

V lednici konečně něco máme, tak si udělám moje oblíbené lasange.
Začnu vytahovat ingredience a začnu kuchtit. Po půl hodině je mám na stole a s chutí jím. Je jedenáct ale to mě nezastaví v tom abych dál jedla.
Když mi začne vyzvánět hudba z telefonu a kouknu se kdo volá mě srdce vynechá pár úderů. Wiliam. Jen tohle jméno,mi dokáže udělat husí kůži. Když telefon típnu,tak mi volá znovu. Jen abych upřesnila. Je to můj bývalý a než jsem odjela,tak mě podvedl. Takže číslo znova típnu a dávám ho do bloku a hned si ho i mažu. Tady totiž snad začnu svůj nový život. Možná si najdu nejlepší kamarádku a další kamarády. Budu mít skvělou brigádu a žádné konflikty a žádní kluci. I když přiznejme si, taky nejsem úplně svatá. Byla jsem na táboře,který je něco jako polepšovna,jen kvůli toho že jsem přišla domů opilá a nějakou drogu jsem v sobě měla. Samozřejmě nebylo to poprvé a můj nevlastní táta mě tam poslal. Bylo mi šestnáct a tam jsem poznala i Wiliama.
A když jsem tehdy zjistila že je ze stejného města,byla jsem štěstím bez sebe. Ale co mě jednou podvedl náš vztah šel od desíti k pěti. A když jsem se prestěhovala byl to definitivní konec ,protože mě podvedl znovu. No a teď jsem tady a doufám že tady začnu nový život.

Už je skoro půlnoc tak jdu nahoru si lehnout. Zalezu si pod peřinu, a zavřu oči a po chvíli úplně usnu.

Další♡