Už jsem si zvykla na to že mi Cameron píše a volá. Ale dostala mě zpráva: "Kdo je Nick?" Vůbec nechápu kde na něj přišel nebo jak se o něm dozvěděl.
Ale zpátky k přítomnosti. Právě ležím v porodnici a každou chvíli může malá vylézt na svět. Mám kontrakce a Nick jako můj bratranec je tady semnou.
"Auuu! Kurva ať už je venku!" zakřičím.
Nick se jen pousměje a jeho rty přiloží na ty moje,ale to dělat neměl protože do dveří vtrhla moje mamka. Bez hnutí na nás koukala. "Mami byla to normální pusa na uklidnění,podpora" říkám a mamka si oddychne. "Incest v rodině bych vážně nezvládla" řekne a my s Nickem po sobě střelíme pohledem.
"A co tu vůbec děláš? Já myslela že u porodu bude Jen-Aaaaauuu!" křičím a pak už mamka volala doktora a sestry. Nějak detailně je nevnímám,snažím se jen tlačit to mimino ven tak jak říkají no a pak už slyším její krásný pláč, což rozbrečí i mě. Je nádherná,nos má po Cameronovi a je to opravdu holčička.
"Jaké jste vybrala jméno?" zeptá se sestřička. "Daisy" odpovím. "Dobře takže Daisy Lengester, jak jste mi na poslední prohlídce říkala?" ptá se. "Ne vlastně chtěla bych,aby byla Parker.. po tátovi" řeknu opatrně a mamka se na mě jen chápavě usměje. "Dobře Daisy Parker, tři kila dvě stě, čtyřicet devět centimetrů. Datum a čas narození 19.10. 2019, 17:46" říká a přepisuje na kartu od malé. A s pouhým gratuluji odejde. Malou mi zatím okoupali,zvážili,změřili a já se teď s ní mazlím.
Celou dobu bylo ticho ale pak mě Nick něčím zarazil. "Co bys chtěla k narozeninám? Nestihl jsem ti ani popřát tak teď všechno nejlepší sestřenice" řekl a dal mi pusu na rty. "Cože?" řeknu.
"Všechno nejlepší zlatíčko"popošla máma a taktéž mi dala pusu.
"Já mám narozky?" ptám se.
"No jo. Je 19.10 ,je ti devatenáct" řekne a já se usměju. "Mám narozky ve stejný den jako malá" řeknu a oba přikývnou.
"To je v pořádku že jsi zapoměla, byla si hodně ve stresu. Joo a tohle nám bylo posláno, prý to bylo před naším domem kde jsme bydleli" řekne máma a vytáhne velkou kytici a nějakou obálku. Došlo mi co to může být a od koho,tak jsem záporně zakývala hlavou. "Dobře dobře promiň" omlouvá se máma. "To je dobrý. Jsem ráda že vás mám" řeknu a rozpláču se. Oba mě obejmou a pak do dveří vrazí rychlosti blesku teta. "Joo hromadné obětí!!" zakřičí a běží nás obejmout. Pak nás upozorní malá že je tady,tak máma vstane a podá mi ji.
"Díky" řeknu potichu. Malé dám pusinku na čelo a na nos.
A teď už můžu říct že jsem o něco šťastnější než před devíti měsíci.
Omg už je na světě Daisy! Jo a omlouvám se pokud vám nebudou sedět data a různé takové blbosti,ztratila jsem se a prostě jsem napsala první datum které mě napadlo xd
ČTEŠ
Ta z lékarny
أدب المراهقينOsmnáctiletá dívka jménem Rose, po prázdninách nastupuje na novou školu společně se svou nevlastní o dva roky mladší sestrou. Rose se snaží najít už dlouho brigádu protože chce vypadnout od rodičů a od všech těch stěhování. Ale přiměje ji něco nebo...
