Rivals (Larry) | CZ ✅

5.

Ani jeden z chlapců nechápal, jak se vše mohlo seběhnout tak rychle.
Bylo to jako včera, kdy si dělali vzájemné naschvály a celá škola jen přihlížela tomu, jak se tihle dva nenáviděli. V podstatě nenastal den, kdy by mezi nimi došlo k jakémukoliv fyzickému kontaktu, ale teď?

Teď Louis tiše zatínal břicho a držíc se na rukou se v duchu modlil, aby ten velice zvláštním způsobem i příjemný dotek z jeho nohou zmizel co nejrychleji. Harry mezitím, ačkoliv se snažil sebevíc, nemohl odolat vzpomínce na to, jak Tomlinsona držel dneska na chodbě, jen za trošku jinou část těla.

Tělocvikář odstartoval poslední závod, který měl rozhodnout o všem. O celkovém pořadí, i o tom, zda jsou tihle dva schopni se vzájemně nezabít.
Mnozí jim možná nedávali velkou naději, ale i když se to možná zdálo absurdní, oba dva rivalové byli přesvědčeni o tom, že tenhle závod prostě musí vyhrát.

Trakaře se daly do pohybu a Harry absolutně přestal vnímat okolí. Nevšímal si ostatních dvojic ani červeného trpaslíka, vnímal jen a pouze svůj dech a Tomlinsovi nohy, které pevně držel a snažil se tak modrookému pomoci, co nejvíce to jen šlo.

Louis střídal ruku za rukou a jeho jedinou vidinou se stal prostor za cílovou čárou. Z čela mu pomalinku stékaly maličké kapky potu, ale to on automaticky ignoroval.

Oba dva se soustředili jedině na to, aby se, co nejrychleji to bylo možné, dostali do cíle. Okolí jako by neexistovalo. Myšlenka vítězství byla tak lákavá a silná a Louis i Harry, aniž by to o sobě navzájem věděli, se jí chytili tak pevně a už ji nepustili, že když v cíli svůj trakař rozbili, nebylo nikoho, kdo by mohl pochybovat. Byli první. Vyhráli.

Vše potom bylo hrozně zmatené. Když zbylé trakaře dorazily do cíle, chvíli se po sobě všichni zvláštně a zmateně dívali. Nikdo totiž nechápal, jak mohlo spojení Stylese a Tomlinsona do jedné dvojice tak skvěle fungovat. Nakonec se ale naštvanému učiteli podařilo je uklidnit a získat si pozornost všech svých žáků. Tedy... tak to alespoň vypadalo.

Harry z řečí červeného trpaslíka nevnímal ani slovo. Pouze tiše postavál vedle Liama někde vzadu, opět ztracen v myšlenkách na jeho střet s Tomlinsonem před hodinou. Aniž by si to uvědomoval, modrookého bruneta sjížděl pohledem a přemýšlel nad tím, proč mu cestu musel zkřížit zrovna tenhle zatracený Tomlinson.

Louis byl jako u vytržení. Především do posledního závodu dal své maximum a proto teď hltal každé slovo jejich učitele jenom kvůli tomu, aby už konečně znal celkové výsledky těch stupidních závodů těch ještě stupidnějších trakařů.

Zbývalo vyhlásit první dvě místa, když Harry zpozorněl. To znamenalo, že už stoprocentně byli minimálně druzí.
Jenže kdo by chtěl skončit na druhém místě, když může být první?
Lous ani Harry jednoznačně ne. Vítězství bylo něco, čím by mohli dokazovat tomu druhému, kde by bez nich nebyl, jenže...

,,Jako druhý se umístil tým složený z Liamam Payna, Nialla Horana..."

A bylo jasno.

Harry měl Liama rád, byl to jeho kamarád, ale sakra, nikdy nebyl víc zklamaný, když jeho jméno slyšel.

Neudělal ten zkurvenej červenej trpajzlík další chybu? A i kdyby, změnilo by to něco?
Nejspíš ne. Učitel byl učitel, svou pravdu by si prostě nějak obhájil. Navíc, Harry měl i tak pocit, že už dneska jejich tělocvikáře naštval dost.
A ještě... on za to přeci nemohl nebo snad ano?

A v tu to Harryho napadlo. Tohle všechno přeci byla Tomlinsonova chyba. No ano, za všechno mohl ten debilní Tomlinson! Kdyby nevytvářel zbytečné spory, možná by Horan s Liamem mohli dopadnout mnohem lépe! Možná, že by jen kvůli tomu jednomu debilnímu závodu mohli být první! Harry sice neznal přesné výsledky, byl si ale jistý, že o moc neprohráli. Proč jen musel ten skrček věčně všechno kazit?