Rivals (Larry) | CZ ✅

Epilog

No... je to tady. Tento, na moje poměry až extrémně krátký,
Epilog je tím (TÉMĚŘ!) posledním,
co nám ještě zbývá. Tak tedy...
slabší povahy nechť si připraví
kapesníky a já Vám už mohu jen a pouze popřát příjemné čtení.

Uběhly dva dny a nastal ten první v novém školním roce.

Celá parta se ještě na své poslední prázdninové party domluvila na tom, že se ráno sejdou před školou, a tak tam taky čekali. No, na koho asi.

,,Promiňte, my se fakt snažili," vysypal ze sebe udýchaně černovlasý, čemuž se všichni oprávněně divili.

Zayn a běžet?

A navíc dobrovolně?

,,V pohodě, už jsme si zvykli," zasmál se Liam, který si u sebe za pas držel svého blonďáka.

Ten se nad slovy svého hnědookého přítele zaculil a pohledem od černovlasých sourozenců přešel ke svému nejlepšímu kamarádovi a jeho polovičce.

,,Připraveni na coming out?" nadzvedl obočí.

,,Já ano," přikývl odhodlaně kudrnatý, ,,a ty, Lou?"

,,Jako nikdy," usmál se modrooký, chytil Harryho za ruku a propletl si s ním prsty.

Byla to pravda. Oba dva cítili, že to museli udělat buď teď, nebo už nikdy.

,,Tak už můžeme jít, když jsme všichni, ne?" zeptal se Ed všech přítomných.

,,Běžte napřed, nepotřebujeme bodyguardy," ujistil je Harry.

,,Jak myslíš," pokrčil Liam rameny, ,,ale kdyby něco, jsme připraveni během vteřiny zasáhnout, jasné?"

,,Jasné," přikývl kudrnáč a sledoval všechny své kamarády, jak se vydali do jámy lvové.

,,Co se děje?" zeptal se ho starostlivě Louis.

Na to se Harrymu na tváři objevil úsměv jako důkaz toho, že vše bylo v pořádku a přesně tak, jak to být mělo.

Volnou rukou pohladil menšího bruneta po andělské tváři a podíval se do těch dokonalých oceánových očí.

,,Miluji tě, rozumíš? Miluji," řekl a přiložil své rty na ty Louisovy.

Líbat svého přítele a cítit tak všechnu tu něhu, upřímnost a lásku byl podle obou z nich ten nejdokonalejší pocit na světě.

Pokud předtím měli nějaké pochybnosti, nyní zmizely. Jestliže si předtím nebyli jistí, teď už byli.

Bylo jim jedno, co si celá škola bude myslet.

Už je nezajímaly nějaké hloupé strany, bylo jim u prdele, že kdysi bývali jejich vůdci.

Žili v přítomnosti, tady a teď.

A tak nakonec nabrali všechny síly a jakmile jim došel dech, vydali se ruku v ruce do budovy, ve které je lidé nemuseli přijmout, naopak je mohli nenávidět a pokoušet se jim ze života udělat peklo za to, jací opravdu byli, oni ale věděli, že s láskou svého přítele to zvládnou.

Jen málokterý vztah dvou tak mladých lidí by byl schopen vydržet delší dobu a jen málokdo by byl schopen s jedním jediným člověkem strávit všechen svůj čas vlastně do konce života.

Ti dva ale byli něčím jedineční.

Jejich láska nikdy nezmizela, a tak svého milovaného taky už nikdy nepustili.

Konec

Chce se mi brečet. Reálně v očích cítím slzy, které chtějí ven. Bože. Radši se co nejrychleji vrhnu na to překvapení, které pro Vás chystám. Chci totiž s tímto příběhem strávit co nejvíce času, i když už ho vlastně moc nezbývá. Nikdy by mě nenapadlo, že loučení se s ním mě bude tak moc bolet. Je těžké dát mu sbohem. Je to má srdeční záležitost a já prostě... mám pocit, jako by spolu s ním část mě umřela. Zní to strašně, ale já se tak právě vážně cítím.

Co se nových příběhů týče, nebojte se, jednoznačně budou. Už teď mám tolik návrhů, že nevím, s kterým začít. Chci je napsat všechny. To ale nejde najednou, a tak se nyní hodlám věnovat především psaní příběhu jménem ,,Já tebe víc.", který mám tu čest tvořit spolu se svým úžasným matlou renn_barnes_
Když už jsem u toho self proma, jestli jste to ještě neudělali, podívejte se i na můj již dokončený příběh ,,I'm not gay."

Nezapomeňte, že vyjde ještě to překvapení, jehož součástí bude i charakter ask, přičemž otázky můžete psát do komentářů buď sem nebo k předešlé kapitole (tam máte vysvětlený i způsob, jak to formulovat).

Moc děkuji za veškerou zpětnou vazbu, vážně. Alespoň vím, že z toho nejsem na měko jako jediná.

Tak tedy... ahoj... u toho překvapení (jo, je to tak... brečim).

Mia_Charlotte