Rivals (Larry) | CZ ✅

15.

Následující tři dny pro všechny ostatní účastníky tohoto výletu hrůzy, jak mu později většina z nich začala přezdívat, probíhaly velice podivně. Obě dvě strany se opravdu nedokázaly vystát a Styles s Tomlinsonem přitom na každém kroku vypadali, že šťastnější už být nemůžou. Kdyby někdo náhodou nevěděl, že ti dva jsou vlastně úhlavní nepřátelé, možná by si myslel, že to mezi nimi až jiskří.

Stále však nebylo pochyb o tom, že rivalita mezi nimi očividně nadále zůstávala, jen už ne v té nenávistné formě.
V podstatě na jakýkoliv kopec si jen učitelé vymysleli, že budou své žáky vláčet, ti dva pokaždé celou cestu utíkali a i tak jim vždy zbyly nějaké ty síly do závěrečného sprintu.

Jestliže byl nahoře první Styles, Louis nadával na jeho dlouhé žirafí nohy a to, že takhle ho on přeci nikdy porazit nemůže.

Naopak kdykoliv vyhrál Tomlinson, Harry musel neustále opakovat, že on má díky své výšce větší zátěž, a tak ho zkrátka nedoběhne.

A právě ve čtvrtek, když měli žáci vždy zadaná místa, kde museli čekat na zbytek výpravy, byl menší z nich na všech záchytných bodech první.

Louis si samozřejmě myslel, že se jeho fyzická zdadnost konečně projevila jako ta lepší, ne že by ovšem nebyla ani před tím.

Jeho největší rival ale až moc dobře věděl, proč vždy prohrával. Důvod byl v podstatě tak jednoduchý, že ho až udivovalo, že si modrooký stále ničeho nevšiml. Víte, kdyby totiž Harry běžel jako první, musel by se otáčet dozadu, aby na Tomlinsona viděl, kdežto když byl až za ním, měl tak dokonalý výhled na jednu z jeho nejlepších částí.

Nechtěl, aby se to dělo, ale kdykoliv se jen dostal do blízkosti toho hobbita, jak ho Zayn jednou trefně nazval, nemohl jinak. Později si vše mohl vyčítat kolikrát jen chtěl, vždyť je to Tomlinson, můj úhlavní nepřítel,... i tak ale stejně nakonec pokaždé doběhl až za ním.

Kapitán fotbalového týmu do něj ovšem ten večer rýpal tak dlouho, až v pátek ráno Harry věděl naprosto přesně, co má dělat.

Po snídani se domluvili se Zaynem a Liamem, že jim ani to, že je nedali na společnou chatku, nezabrání v realizaci jejich plánu, který spolu vymýšleli ještě den před odjezdem.

Možná se jim Tomlinsona podaří vystrašit natolik, že by si znovu mohl lehnout k Harrymu do postele... ehm, počkat, co?

Od toho rána, kdy se vedle sebe probudili, už se tato situace neopakovala. Oba dva se totiž cítili trapně, jelikož, což ani jeden z nich nemohl popřít, to bylo nejkrásnější probuzení, jaké kdy zažili. Ani jeden z nich se však necítil natolik odvážně a jistě, aby tomu druhému něco třeba jen naznačil, a tak, ačkoliv by oba moc chtěli, už v jedné posteli vícekrát nespali.

,,No tak! Harry! Co se děje?" máchal mu Zayn rukou před očima, což ho vlastně konečně vrátilo zpět do reality.

Právě seděli u Liama na posteli a ještě dovymýšleli poslední detaily jejich plánu.

,,On mě snad úplně ignoruje." založil si Zayn ruce na hrudi.

,,A nebo se jenom zamyslel, Zee. Chápu, že ty to ve zvyku nemáš, ale někteří lidé to občas dělávají..." ozval se brunet vedle něj, který následně okamžitě dostal polštářem do hlavy.

,,Nechte toho vy dva," protočil Harry očima ,,měli bychom pohnout, jestli to chceme stihnout ještě dneska."

,,Fajn, fajn, však už jdeme." začal se černovlasý zvedat.