Rivals (Larry) | CZ ✅

4.

Chvíli bylo ticho. Všichni tři beze slov sledovali blonďáka, který se právě zastal úhlavního nepřítele svého nejlepšího kamaráda. Nikdo z nich totiž nechápal. Dva roky tady fungovalo rozdělení celé školy na dvě strany, které se vzájemně nenáviděly, a teď se stalo tohle?

První z nich se vzpamatoval Louis, který se, i přes to, jak byl naštvaný, cítil dotčeně a vzhledem k tomu, že druhý pocit převládal, se nakonec rozhodl na Nialla nekřičet.

,,Tak to ti teda pěkně děkuju. Kamaráde." zašeptal kousavě a radši než aby vypustil z pusy něco dalšího, čeho by později třeba mohl litovat, přešel přímo ke startovní čáre.

Nevšímal si Stylesova pohledu, tenhle debil mu teď byl naprosto ukradený.

V jeho zorném poli se objevil Payne, který taktéž opustil tu jistě šťastnou dvojici, kterou tvořil Louisův úhlavní nepřítel a nejlepší kamarád, kterého mu nyní ten kudrnatý pitomec ukradl. Doufal, že ho aspoň pozvou na svatbu, když už se k sobě ti dva tak mají.

Naštvaně zavrtěl hlavou.

V periferním vidění zaregistroval, jak se Payn nadechl a pravděpodobně se chystal něco říct. Po chvíli ale opět pusu zavřel, a tak se Louis rozhodl ho ignorovat, dokud nezačne ten debilní závod.

Jediné, co mu teď kolovalo hlavou, bylo to, jak to jeho kamarád svými slovy opravdu hodně pokazil.

Jak jen Niall mohl být tak slepý?

Nebylo snad očividné, že Styles to prostě podělal?
Jistě, naboural do něj trakař, ale to ho podle Louise stále neomlouvalo v tom, že to neustál a spadnul.

Nebo snad bylo opravdu tak těžké se na těch rukách udržet?
Jestliže ano, byl to podle Louise jedině důkaz toho, že Styles prostě nemá a ani nemůže mít větší svaly než on.

,,Sedni si." řekl Harry a opatrně pomohl Horanovi na zem.

Bylo to sice poměrně problematické, jelikož blonďák nemohl došlápnout na pravou nohu, nakonec se však podařilo ho bez pádu dostat bezpečně na tartan.

Co to sakra Harry právě dělal? Neměl by mu teď místo něj pomáhat kdokoliv jiný? Třeba někdo z jeho kamarádů? Třeba Tomlinson? Hmm?

,,Bolí to, když s tím nehýbeš?" povzdechnul si a dřepnul si vedle lehce vykolejeného Ira.

,,Ehm... ani ne. Je to v p-pohodě. Vlastně... t-to nebolí a-ani když-když s tím hýbu. J-jenom když na ten kotník došlápnu." zamumlal koktavě Horan.

Harry na to nic neřekl. Jenom tiše pokýval hlavou, na důkaz toho, že i když měl chvilkami pocit, že si díky nízké hlasitosti Horanova hlasu nejspíš bude muset pořídit naslouchátko, přeci jen slyšel, co blonďák říkal.

Otočil hlavu a jeho pohled padl na tělocvikáře, který si do papíru připevněného k deskám něco zapisoval, pravděpodobně výsledky dosud posledního závodu. Harry se chvilkově pozastavil nad tím, že by jejich učitel tělocviku uměl psát, hned na to se ale zamračil ještě víc.

Proč sakra červený trpaslík nešel na zemi ležícího blonďáka zkontrolovat?

Co kdyby se mu něco stalo? Jestliže ho paměť nešálila, a že to v Harryho případě opravdu nemívala ve zvyku, tak by podle zákona Horanovi rodiče toho učitele klidně mohli žalovat, kdyby Irovi vážně něco bylo. Sice to podle jeho názoru nic horšího než výron být nemohlo, ale i tak.

To to snad tomu podělanýmu červenýmu hajzlovi trpasličímu, jak ho Harry nyní v hlavě přejmenoval, bylo opravdu úplně jedno?

Vyvodil závěr, že pro jejich učitele byl očividně důležitější zápis výsledků, protože ty přeci díky jeho špatně sloužící -jestli vůbec sloužící- paměti může rychle zapomenout.
Jinak si totiž nic z toho nedokázal vysvětlit.