Rivals (Larry) | CZ ✅

30.

Upozornění: Nejedná se úplně o něco... pro slabší povahy. I tak ale přeji příjemné čtení.

Člověk nikdy neví, jak moc se všechno může zamotat. Není dobré si neco předem plánovat až příliš dopodrobna, ani dělat unáhlené závěry. Nikdy totiž nemůžete přesně vědět, co se stane.

Můžete čekat pád, nejistotu a samé špatné věci, i tak ale může přijít spása. Stejně si ale můžete být jistí i něčím dobrým, co se potom pokazí.

Život je zkrátka nevypočitatelný.

Uběhly dva měsíce od té osudné události na Londýnském pridu, přesto se však všechno zdálo tak nějak... až příliš čerstvé.

Víte, lidé občas zmatkují a sami si vše zbytečně komplikují. Kolikrát moc dobře ví, co by chtěli, jen si to zkrátka nedokáží plně přiznat. Někdy je právě tento problém tím jediným, který je dělí od štěstí.

Jenže co když tento fakt zkrátka nedokáží přijmout?

Co když se tak moc bojí, že by o šanci na své štěstí mohli přijít, až si ji nechají utéct?

Co když je občas to všechno zkrátka jen a jen v hlavě?

,,Ještě kousek!" zavolal brunet na svého nejlepšího kamaráda, ,,No, tam někde to bylo!"

,,No, samozřejmě! Teoretik se ozval! Rad má, že by je ani Bendl nespočítal, ale že by mi podal pomocnou ruku, to ne!" rýpnul si černovlasý, jak do jejich třídního učitele, tak i do hnědookého, přičemž byl jeho nerudný tón samosebou na místě.

Nebylo se čemu divit, kraťasy měl lehce vyhrnuté, jelikož stál po kolena ve vodě, a naděje na to najít, co hledal, se s každým jeho krokem snižovala.

,,Ale no tak! Nemluvte o škole!" ozval se hlas s irským přízvukem.

Blonďatý chlapec právě vyšel z domu a mířil si to přímo k velké na zemi položené dece, na níž seděl jeho přítel. V rukou držel dva tácy s jídlem a k údivu všech přítomných se místo zkoumání jejich obsahu díval na cestu.

Čas občas lidi mění k nepoznání.

,,Promiň, zlato," pousmál se Liam omluvně.

Jakmile se tácy ocitly na dece a modrooký vedle nich, mohl brunet svou omluvu ještě podpořit tím, že svému příteli vtiskl jemnou pusu na tvář.

,,V pořádku, já jen... vím, že začíná už za dva dny, ale stejně. Nač si kazit tak krásný den?" pousmál se Ir a následně položil hlavu Liamovi na rameno.

Tomu tohle gesto též vykouzlilo úsměv na tváři, a tak blonďatého jednou rukou objal kolem pasu a přitáhl si ho k sobě ještě blíž.

,,Máš pravdu," přiznal potom, ,,teď nemá cenu se stresovat školou. Za jak dlouho tady budou, Zee?" zavolal potom znovu na černovlasého.

,,Copak já vím?" protočil jmenovaný tmavě hnědýma očima, ,,Nejspíš už tady dávno měli být. Wali ale nikdy nebyla nějak extra dochvilná, takže se není čemu divit."

,,Lidé se můžou změnit," argumentoval brunet.

,,To je svatá pravda," zasmál se vysoký kudrnatý chlapec, který právě spolu se svou sestrou kráčel směrem ke skupince svých přátel.

Nesli ven poslední tácy s obloženými chlebíčky, jednohubkami, sušenkami a kdoví, s čím vším ještě. Konec prázdnin se blížil kosmickou rychlostí, a tak se tihle dva nabídli, že u sebe doma zorganizují jakousi poslední letní party.