Rivals (Larry) | CZ ✅

21.

Středa i čtvrtek byly pryč a Louis si připadal, jako by snad jeho hlava už doopravdy dosahovala velikosti pátracího balónu. Nebylo se taky čemu divit, měl totiž pocit, že celé dva dny v podstatě neposlouchal nic jiného, než jen naprosto rozhořčené učitele, jak vždy spolu se slovy: ,,Kvůli těm hloupým výletům jsme pozadu." opravují své žáky, a pak samozřejmě i Stylese, který zase opravoval ty učitele.

Všechno dohromady se mu v hlavě míchalo tak, že už vlastně ani netušil, jestli seděl na hodině matematiky, zeměpisu nebo angličtiny.

Jedním z mála předmětů, který byl schopen odlišit, se stal přírodopis. Na otravné pištění té zmalované fuchtle už byl alergický natolik, že kdykoliv ho slyšel, nebylo pochyb.

Další viditelná změna měla přijít v pátek a to v podobě tělocviku. Louis radši nechtěl ani přemýšlet nad tím, co si ten neschopný moula, jemuž museli říkat pan učitel, vymyslel tentokrát.

Venku už začínalo být chladno a ačkoliv fotbalový tým stále chodil trénovat na trávník, na dvouhodinovku tělocviku nyní spolu s Niallem mířili do tělocvičny. Na jednu stranu se mu ulevilo, jelikož konečně nastal nějaký předmět, o kterém by se dalo říct, že ho měl alespoň z části rád. Na druhou stranu byl přesvědčen, že díky kombinaci debilní tělocvikář a debilní Styles vše opět půjde do kytek.

Kdyby jen věděl, jak moc se bohužel nemýlil.

,,Tak si dejte dvě kolečka klusem na rozběhání, pak první půlka kolečka zakopávání, druhá půlka předkopávání a nakonec poslední kolo běh na padesát procent. Všech pět kol běžte bez zastav..." chtěl pokračovat učitel, kdyby ho jeho vysoký kudrnatý žák nepřerušil.

,,Čtyři kola!"

Nikdo se nemohl divit ani tomu, že Harry už byl na pokraji zhroucení.

Když ho napadlo, že by se mohl přihlásit do fotbalového týmu, ani zdaleka si nemyslel, že by mohlo jít o něco tak šíleně náročného. Nejenom, že byl zničen již prvním tréninkem, to bylo v porovnání s tím, co mělo následovat nic. Ve středu ho poté čekaly skvělé dvě a půl hodiny nesmyslného pobíhání po trávě za tím podělaným míčem, zatímco Tomlinson ho mezi všemi ostatními prakticky přehlížel.

A právě to už ho začínalo neskutečně vytáčet. Ta ignorace. Ten nezájem.

Ačkoliv bylo očividné, že by si za svůj výkon zasloužil minimálně metál, jediné, co k tomu ten den kapitán řekl bylo obyčejné: ,,Fajn, tak v pátek."

Harry nechápal, proč si modrooký držel tak chladný odstup od svých spoluhráčů.

Choval se tak ale ke všem nebo šlo jen o něj?

Přehlížel ho snad kvůli tomu, co se málem stalo poslední noc na tom výletě?

To zelenooký netušil.

Ať už to ale bylo jakkoliv, jisté bylo, že třetí a zároveň poslední trénink za týden míval fotbalový tým v pátek. Ano, správně, právě v den, kdy už museli trpět dvouhodinovku tělocviku s červeným trpaslíkem.

Původně se to nezdálo tak špatné, páteční trénink měl být údajně nejkratší a nejvolnější, v kombinaci s tělocvikem, jako byl právě tento, si však Harry nebyl stoprocentně jistý, jestli bude schopen to každý týden přežívat.

Když se nad tím tak zamyslel, vlastně už se ani moc nedivil, že si někteří učitelé na Tomlinsona stěžovali, vždyť oni opravdu měli víc tréninků než třeba hodin přírodopisu. Ne, že by tedy něco namítal, s tou nepříjemnou rašplí zkrátka nikdy nikdo nechtěl strávit alespoň o vteřinu víc času, než doopravdy nutně musel a dokonce ani Harry nebyl výjimkou.