Rivals (Larry) | CZ ✅

12.

Louis už začínal být vážně zoufalý. Byla sice pravda, že jeho tým dal zatím celkem deset gólů, z čehož on skóroval sedmkrát, Dave dvakrát a nějakou záhadou se jednou trefil i Ed, bruneta ale štvalo něco jiného.

Jak se sakra stalo, že Styles právě vyrovnal?

Rozhořčeně se otočil na Nialla a založil si ruce na hrudi. Zhluboka dýchal, oči zorničky se mu zúžily a vypadal spíš jako rozzuřený býk než jako sotva sto sedmdesát centimetrů vysoký chlapec.

,,Já si říkal, jestli jsem přeci jen radši neměl hrát ten golf." pokrčil Ir nad vyčítavým pohledem modrookého rameny.

Míč logicky nezastavila žádná branková síť, a proto se díky Stylesově střele dostal až někam za chatky.

,,Já pro něj dojdu." pousmál se milé a ochotně zrzek z druhé strany, který byl nyní s Louisem v týmu.

Sotva však stačil vykročit, podjela mu noha a on se tak ocitl na zemi. V ten moment odkudsi zleva vypukl hlasitý smích a když se kapitán tím směrem podíval, zjistil, že ho má na svědomí Eleanour a její dvě kamarádky.

Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že ty tři spolu vlastně na chatce nejsou, a začal v duchu tiše litovat tu nešťastnici, která byla přidělena právě k nejhlasitější brunetě. Louis si byl totiž stoprocentně jistý, že ona nebude zrovna tím typem holky, která by se své spolubydlící třeba zeptala, když si bude chtít na chatku pozvat své kamarádky.

On by s ní čtrnáct dní v jedné místnosti nevydržel a byl si tím tak moc jistý, že na chvíli uvažoval, jestli pořád není lepší být s...

Ne, dobře, tak ne. To jednoznačně ne.

I když...

Ne, rozhodně ne.

Co ho to sakra zase napalo?

Vždyť nic přeci nemohlo být horší, než dva týdny strávené v jedné chatce se svým úhlavním nepřítelem.

Odvrátil se od těch slepic, ze kterých by nyní díky jejich hlasitým výlevům nejradši udělal kuřecí vývar, protože sakra, ten aspoň narozdíl od nich mlčel, a jeho pohled tak padnul právě na Stylese.

Ze zelených očí šlehaly blesky a bylo vidět, že kudrnatý si nic na světě nepřál víc, než aby už konečně sklaply. Modrooký s ním v tomto naprosto souhlasil, taky by ocenil, kdyby ho konečně přestaly rozptylovat od hry. Jenže v momentě, kdy by toho nechaly v jeho případě, stejně by tomu bylo i u Stylese a to se Louisovi taky zrovna dvakrát nezamlouvalo.

Počkat! Co kdyby...

Ještě předtím, než vlastně stačil zvážit všechna pro a proti, už se stihnul rychle otočit zpátky k těm třem kvočnám a na Eleanour mrknout. Nevěděl, jaké budou následky, byl si ale jistý, že to jeho úhlavního nepřítele vykolejí.

A že měl sakra pravdu.

Kudrnatý se totiž ani nenadál a Tomlinsonův tým už zase vedl. A to rovnou o čtyři góly. Zbývala jim poslední, jedna jediná branka k tomu, aby jeho tým prohrál. A to on nemohl dovolit.

Co ho ale naštvalo nejvíc, byl pohled na to, jak kapitán oficiálního fotbalového týmu, který před chvilkou střelil další gól, věnuje jeden ze svých zářivých úměvů té hloupé Calderové, jejíž IQ podle Harryho bylo ještě níž, než ten míč, který Liam tenkrát kopnul do jeho jezírka.

Co sakra může Tomlinson vidět na někom, jako je ona?

To nevěděl.

Hlavní ale bylo, že tento fakt ho dokázal natolik dopálit, že byl ochoten udělat cokoliv pro to, aby svého protivníka porazil. Jistě, jednalo se sice o jeho úhlavního nepřítele, i tak to ale byla docela přátelská hra. Tedy až dosud.