Příběh labyrintu určitě všichni známe. Ale tenhle bude odlišný od ostatních. Proč tak začnete číst a zjistíte.
Moje 1. knížka takže respekt a na vlastní nebezpečí 😂😂😂
Probudila jsem se a strašně mě bolela hlava. Myslela jsem si, že jsem se jen praštila do hlavy a teď ležím ve své posteli a něco se mi zdá, ale mýlila jsem se. Otevřela jsem oči a okolo sebe viděla jen tmu. ,,Kde to jsem!?" Ptala jsem se sama sebe. Najednou jsem se zastavila a cuklo to se mnou. Nademnou svítilo červené světlo, které později zezelenalo. Do očí mě uhodilo ostré světlo, kvůli kterému jsem si musela zakrýt oči. Za chvíli jsem si je odkryla a hned po tom ke mně někdo skočil.
Bála jsem se tak jsem radši couvala dozadu. Přiblížil se tak jsem se ještě posunula a narazila na kovovou mříž. „Neboj se já ti nic neudělám." řekl. Já se pořád hrozně bála a nevěřícně jsem na něj koukala. Prohlédla jsem si ho a vyděla že má vlasy špinavý blond. Měl pohublé tělo a svaly. Natáhl ke mně ruku a řekl mi že mi pomůže nahoru. Tak jsem mu dala svou.
Zvedl mě a řekl že mi pomůže vylézt nahoru. Když jsem byla nahoře, všimla že tam jsou jen kluci. Ten kluk který mi pomohl nahoru se zařadil za ostatními
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jeden z nich za mnou přišel byl tmavé pleti. „Ahoj já jsem Alby jak se jmenuješ? Pamatuješ si své jméno?" řekl. „Já- ehmm Ni..Nicol." „Dobře takže ti můžu říkat Nici?" Nevěděla jsem co mám říct tak jsem jen přikývla. „Newt tě tady provede." Ostatní tam pořád stali a koukali na mě. Bylo mi to nepříjemný. A najednou Newt zařval „Nemáte co na práci? Běžte si po svým čóni!!!"
Až odešli tak se na mě otočil a začal na mě mluvit. „Ahoj já jsem Newt. Alby je hlavní vůdce a když tady není tak ho tu nahrazuji. Tak pojď ukážu ti to tady." Šli jsme prvně do jídelny a kuchyně. Tam mě Newt představil kuchaři. „Ahoj Pánvičko vedu nového bažu." „Ahoj já jsem Pánvička. Jsem tady kuchař. A jak se jmenuješ???" „Nicol." Zašeptala jsem. ,,Těší mne.'' usmál se na mě. Pak jsme šli dál, prošli jsme všechno od zahrad po ošetřovnu. Pak mě ještě Newt vzal na jednu rozhlednu a zeptal se mě na otázku kterou jsem nečekala. „Tak co jak se ti tady zatím líbí?" „Je to tady zatím fajn jen jak to že jsem tady jediná holka?"
„To nikdo neví." Jak to že jsem jediná? A kdo nás sem poslal? Honily se mi hlavou myšlenky.
Když jsem se tak ptala sama sebe tak na mě Newt ještě promluvil „A máme tady tři pravidla!" „Jaká?" "Za prvé zapoj se. Nemáme čas na příživníky. Za druhé nikdy neubliž druhému placerovi. Za třetí nikdy nechoď za ty zdi opakují nikdy!Guty?" Zeptala jsem se co znamená Guty. „To je něco jako dobře." „Aha."
"Tak pojď ukážu ti kde spíš." Newt už šel po žebříku dolů, ale já furt stála a koukala na ty zdi. Najednou se mě Newt zeptal a já se lekla. „Jdeš?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jo hned jsem tam." Když jsme došli k lesu všimla jsem si hodně sítí, byly různě dané od sebe. Šla jsem za Newtem a on se mě zeptal jestli mi nevadí že budu spát vedle něj. „Ne. Nebude." „Na sítí máš batoh který s tebou přijel máš v něm potřebné věci. Teď ale musíme za Albym na poradu kápů.
Když jsme tam došli řešili se pro mě dost divný věci. Po poradě jsme šli na večeři já se pořád držela u Newta. Vzala jsem si večeři a nevěděla kam mám jít, abych nikomu nezavazela. Alby mi řekl ať jdu k nim. Tak jsem si přisedla. Seděla jsem na kraji a Newt mi řekl ať posunu blíž. Uviděla jsem Asiata který tady celou dobu nebyl a najednou se jako duch objevil. „Kdo to je?" Zeptala jsem se. ,,To je Minho, je to kápo běžců.'' Přikývla jsem i když jsem moc neměla šajna co to znamená. Po večeři byla oslava na moji počest .
Já si šla místo slavení sednout pod strom který byl poblíž, a sledovala buď noční oblohu. Asi po 30 minutách co jsem tam seděla za mnou přišel Newt. „Proč neslavíš?" Zeptal se. „Víš já moc na oslavy nejsem." Asi po 15 minutách jsem začala usínat a nakonec jsem usla na Newtovy.
Newt
Skoro celý den jsem byl s tou novou ale večer na její oslavu jsem si povídal s Albym. Potom jsem si všiml Nicol sedí dál sama pod stromem. Tak jsem za ní šel. Asi po 15 minutách mi usla na rameni a já už byl taky ospalej, tak jsem jí vzal do náruče a odnesl do sítě a pak si šel sám lehnout.
Tak tady je moje první kapitola. Doufám že se vám líbila. Vaše Nicol.️❤️
