Nenávidím tě Weasly! Nápodobně Johnsonová! ✔️

12. Prasinky a Hagrid

Když jsme vyšli z hradu, šli jsme směrem k Hagridovi, abychom si s ním mohli po dlouhé době popovídat. A vysvětlit to proč jsme se ráno nehádali pod podmínkou, že to nikomu neřekne. Měli jsme štěstí a nikoho ze studentů jsme nepotkali, navíc buďme upřímní tohle by se těžko vysvětlovalo. Dva 'nepřátelé' jsou k Hagridovi a k tomu se baví a nelítají žádné kledby či urážky.

"Myslíš, že nás nikdo neuvidí?" zeptám se ho když jsme napůl cesty u Hagrida a podívám se na něj. Usměje se, ale přijde mi, že jsem na moment v jeho oříškově hnědých očích zahlédla bolest. Raději se nebudu ptát jestli jsem viděla dobře přece jen mohla jsem se splést.

"Ne, Zmijozelští si totiž určitě nenechají ujít chování Nebelvírských, Mrzimorských a Havraspárských" zasměje se a já se přidám. Pak už jsme ticho, ale je to příjemné ticho kdy není potřeba mluvit. Za tu chvíli dojdeme až k Hagridově hajence a George zaklepe. Uslyšíme jak jde Hagrid ke dveřím až je otevře Tesák vyběhne ven a já ho hned pohladím.

"Vás dva bych tu společně nečekal. Co se stalo, že se zas bavíte?" zeptal se nás překvapený Hagrid

"Jo a pojďte dovnitř přece nebudete venku" řekne ještě Hagrid a my vejdeme dovnitř i s Tesákem a sedneme si na židle. Já pořád hladím Tesáka a George se dá do vysvětlovaní...

"Takže pokud to dobře chápu, vy jste se schodli, že se zas budete bavit, ale tajně?" zeptá se pro kontrolu Hagrid a my přikývnem

"Tak teď už chápu proč se ráno málem profesor Snape udusil když vás viděl" zasmál se Hagrid a my s ním

"A kam dete v tomdle slunečným počasí" zeptá se a já mu odpovím

"Tak první jsme šli za tebou a pak jdeme do Prasinek"

"Tak už jděte stejně mám ještě práci, Snape chce nějaké ty byliny" řekne a my se teda vydáme na odchod

"Ahoj Hagride" zavoláme a vyjdeme ven, ještě slyšíme jak se s námi loučí.

Jak vyjdeme z hajenky jdete vrátíme se kousek k hradu, abychom mohli jít do Prasinek. Jdeme sice v tichosti, ale nám to nijak nevadí. Když dojdeme do Prasinek zajdeme do tří košťat na máslový ležák. Když si objednáme jdeme si sednout ke stolu vzadu kde by nás nikdo neviděl, protože kdokoliv dneska může do Prasinek. Je sice Listopad, ale je ještě teplo takže je ideální zrovna teď nakupovat u Madam Malkinkové šaty na ples. Ano bude ples a to na výročí smrti Cedrica. Brumbál nám to oznámil na začátku roku, že ples bude 6. prosince a, že účast je povinna. Navíc pochybuji, že by nikdo nepřišel i Zmijozelští neprotestovali.

U tří košťat jsme strávili přesně 3 hodiny což známena, že by sme měli jít pomalu do hradu, protože ostatní budou mít nejen strach, ale už budou i při smyslech. Teda doufám, protože to jinak bude peklo. Nemyslím tak, že nás Malfoy pozve na Malfoy Manor. Teď, ale nevím jestli chci, aby byli při smyslech nebo ne.

"Myslíš, že už budou při smyslech nebo se budou chovat jak ráno?" zeptá se mě George a já se začnu smát.

"Proč se směješ?" nechápe

"Zrovna jsem totiž přemýšlela nad tím samým a došla jsem k tomu, že pokud ne bude to peklo, ale nejsem si jistá co je lepší jestli když budou vpohodě nebo když budou jako ráno" dokončím svůj krátký monolog

"To je pravda" řekne a my se začneme smát. Na to, že by mělo být teprv kolem sedmé, už zapadá slunce. Ale zbarvení oblohy do růžové a oranžové, k tomu fialové mraky, zapadající slunce a pár hvězd, které už jdou vidět vypadá přímo fantasticky. A u toho přímo před námi majestátní hrad a škola zároveň, je na procházku ideální.

"S kým tam vlastně jdeš?" zeptal se zničeného nic

"Kam?" mám takové tušení, ale nejsem si jistá takže se radši zeptám kam.

"Ples na počest Cedrica" řekne jakoby nic. Takže jsem měla pravdu!

"Aha, no s Bootem, teda asi.." řeknu váhavě protože nevím kam tímhle rozhovorem směruje

"Asi?" pozvedne obočí

"Pozval mě i Rosier což jsem hned zamítla a poslala ho k vrbě mlátičce, jinak mě ještě pozval Creevey, Moon, Higgs, Williams, Avery, Macmillan, Bones, Corner, Fortescue, Chambers, Smith a Towler" dořeknu a podívám se na něj, protože by mě zajímalo kam tím směřuje.

"Aha" zasměje se

"Proč se vlastně ptáš?" řeknu hned co se dosměje

"Nemůžu?"

"Můžeš, ale mě zajímá proč tě to zajímá"

"Jen tak" řekne a já pozvednu obočí, ale nijak to už nekomentuju protože jsme blízko hradu a nechci, aby nás někdo slyšel. U hradu se rozloučíme a jdeme každý jinudy. Zajímalo by mě, proč ho to zajímalo.

Pohled George:

Jak jsem si mohl myslet, že s nikým nepůjde?! Mělo mi to dojít. No nic, vypadá to, že strávím nějakou chvíli na Astronomce. Navíc dlouho jsem tam nebyl takže tam aspoň skvělé strávený páteční večer.

Takže konec téhle kapitoly. Uznávám, že je delší než ty ostatní, ale co už. 😁❤️ Jinak mám pokračovat v téhle knize? 🤔

Gigi❤️