Nenávidím tě Weasly! Nápodobně Johnsonová! ✔️

16. Co bude teď?

Nakloní se ke mně a políbí mě.

V tu chvíli se nemůžu ani pohnout. Po tom všem co se stalo mě políbí?! Rychle se odtahnu a překvapeně se na něj podívám.

"Promiň j-já nechtěl, nechal jsem se unést" snažil se říct, ale já zavrtěla hlavou

"Pokud to 'přátelství' měl být vtip, mohl jsi mě toho ušetřít" řeknu naštvaně, ale pořád se na něj překvapeně dívám a u slova přátelé ukážu uvozovky

"Co? Ne! Myslel jsem to vážně" odporuje mi

"Teď to tak nevypadalo" odporuju tentokrát já jemu. Odvrátí odemně pohned a mezi námi se rozhostí ticho. Nepříjemné ticho.

"Zapomeneme na to, co se právě stalo" řekne bez emocí a já sebou trhnu. Když naposledy mluvil bez emocí tak naše přátelství zkončilo.

***flashback***

Seděla jsem ve společence a četla knihu, když v tu chvíli vešel obrazem naštvaný George. Vzhlédla jsem od knihy a všimla si, že míří rovnou ke mně.

"Ahoj Georgie" usměju se na něj, ale on se neusměje spíš se tváří chladně

"Nazdar" odsekne chladně

"Stalo se něco?" ptám se ustaraně

"Proč se s ním bavíš?!" vyštěkne

"S kým?" nechápu o čem mluví a navíc takhle se ke mně nikdy nechoval

"Rosierem" jeho jméno řekne znechuceně a já se na něj překvapeně podívám

"Není zlý a hezky se s ním povídá" usměju se při vzpomínce na Jasona

"Neměla by si s ním mluvit" řekne chladně, ale jeho oči takové nejsou a jde z nich poznat, že to myslí vážně

"To nemyslíš vážně" vykřiknu překvapeně, jeho oči zchladnou

"Miluješ ho?" zeptá se vážně a přitom chladně

"Ne a i kdyby ano nemusí tě to zajímat" řeknu mu popravdě. Podívá se na oheň v krbu a já v jeho očích na malý moment zahlédnu bolest, ale tu hned vystřídá chlad

"Lžeš" otočí se a chce odejít

"Proč se tak chováš?" zeptám se ho a po tváři mi steče slza po tváři, ale ignoruji ji

"Protože můžu"

"To není odpověď! Řekni mi to, vždyť jsme přátelé" řeknu a po tvářích mi stečou další slzy

"Tak v tom případě už nejsme přátelé" řekne bez jakékoliv známky emoce v hlase a odejde. Zavřu knihu a odhodím ji na zem. Pomalu se zvednu a odcházím do pokoje.

***konec Flashbacku***

"Souhlasím" řeknu tiše a on přikývl. Pak jdeme v tichosti do společné místnosti kde se pouze rozloučíme. Když vejdu do pokoje holky tu ještě nejsou a mě se začnou s oči kutálet slzy. Neobtěžuju se je setřít a pouze si lehnu na postel a brečím. Brečím tak dlouho dokud nejsem vyčerpaná a usnu.

***

Ráno když se vzbudím holky už jsou vzhůru a starostlivě se na mě podívají. Já se na ně usměju a zmizím v koupelně. Když se podívám do zrcadla všimnu si, že mám červené a opuchlé oči od pláče a řasenku rozmazanou pod očima. Přelíčím se a převleču se z šatů do normálního oblečení jelikož dnes je sobota. Když si vzpomenu co se včera stalo a ještě mě to přinutilo vzpomínát na Rosiera tak se mi chce znovu brečet. Tehdy měl pravdu, že Rosiera miluju, uvědomila jsem si to ani ne měsíc po rozpadu našeho přátelství a začátku naší nenávisti. Nad tím, ale nechci přemýšlet narozdíl od toho, že nevím jak se budeme chovat.

Vyjdu z koupelny a hned se mě holky začnou vyptávat.

"Co se včera stalo?" zeptá se ustaraně Katie

"Nic se nestalo" vypnutím úsměv, ale podle toho jak se tváří mi to nevěří

"Neříkej, že nic! Nejdřív se s Georgem hádáte, pak se bavíte, pak se zase hádáte, ale už se aspoň nechcete proklít a můžete být v jedné místnosti to nám Hagrid řekl a teď jdete na ples, usmívate se, bavíte se spolu jako by se nic nestalo a pak přijdeme a zjistíme, že jsi brečela, takže nám řekni co ce stalo" řekne ustaraně Nala a já se smutně usměje

"Nechci o tom teď mluvit, možná později jo?"

"Dobře" řekne Alice a všechny mé obejmou.

Pohled George:

Ještě jsem na Astronomce a snažím se urovnat v hlavě co se právě stalo. Tohle se, ale nikdy nemělo stát. Zase mě bude nenávidět. Vezmu si jednu z lahví ohnivé whisky, které tu mám schované. Sednu si na zem, opřu se o zeď, piju whisky, dívám se na hvězdy a u toho si říkám jaký jsem idiot.

***

Ráno se vzbudím jako první a tak jdu do velké síně a doufám, že tam Angelina bude. K mému štěstí tam není a tak si povzdechnu a pokračuju ve snídani.

Celý den čekám až ji uvidím, abych si s ní mohl promluvit a to štěstí se mi naskytne až k večeru, přesněji před večeři.

"Johnsonová!" zavolám na ni a ona se otočí

"Co chceš Weasley?" zeptá se otráveně

"Jen se zeptat jestli se budeme chovat jako dřív, tím myslím přátelé, ale pře ostatními jako nepřátelé" řeknu tázavě a ona se usměje

"Samozřejmě" řekne a odejde, nejspíš za holkama, já se pouze usměju a odcházím za Fredem a Leem

Co víc k tomu dodat? Asi jen to, že jejich vztah je pořád stejný a přitom jiný. 🤗 V další kapitole by to byl skok v čase a to přesněji na začátek března, ale nic moc důležitého by se mezitím nedělo.😁

Gigi❤️