PETER PAN IS HERE

Kapitola 1.

Sedím ve škole v lavici a pořád se dívám z okna. Učitelka zase mele ty svoje kraviny o rovnicí a nerovnicích, i když jsme to probýrali minulý rok. Zvoní, konečně. Ve třídě jsem si z nikým moc tak nerozuměla. Všichni si tam začli povídat a já, já si jen tak mohla přečíst knihu. Vždy když je přestávka, ráda si čtu. Dnes jsem se rozhodla si číst pohádku, kterou jsem našla u babičky na půdě. Byla o klukovi co nechce nikdy vyrůst nebo-li nesla název Petr pan a ztracení chlapci. Je to tak překrásný příběh nejde ho nemilovat. Začít se do něj, byla to mojí maminky nejoblíbenější pohádka. Jméno jsem dostala právě podle hlavní postavy Wendy Darlingové. Tedy moje celé jméno je Wendy Emily Stones.

Uběhl asi půl rok. Za týden budu mí narozeniny. Sednu si do lavice a z brašny vytáhnou učebnici a sešit do občanské výchovy. Měli jsme záskok za učitelku a tak jsme si povýdali co bude chtít dělat jako dospělí. Někteří chtěli být učiteli jiní astronauti, piloti, vojáci a další. Když přišla řada na mě řekla jsem, že nikdy nechci vyrůst, že chci být pořád dítě. Všichni se mi začali posmívat, učitel je sklidnil ,, Wendy, ale vždyť je ti 14 a jsi v devátém ročníku, měla by sis už podat přihlášku na střední školu ve vybraném oboru.'' ,,Ale já chci být pořád dítě'' ,,všichni musí vyrůst i ty Wendy i já jsem musel.'' Po škole si mě ten učitel odchytí a říká mi, že bych byla dobrým právníkem a dá mi do ruky papírek ke je napsané London Academy of Laws bylo tam i datum přijímaček 20.4.1967. Po cestě domů si prohlížím ten papírek. Nakonec ho zahodím. V periferním vidění zpozoruji jak papírek padá do louže a rozmáčí se. Když otevřu dveře a jdu do kuchině všimnu si sedící Maminky u stolu s dopisem. V očích má slzy. ,,Mami co se stalo?'' ,,holčičko moje posaď se prosím.'' ,,Víš .... Tatínek je voják.'' ,,Ano to vím, kdy se vrátí z fronty?'' Zeptám se s úsměvem na tváři. ,,On....On....'' rozkloktala se máma ,,mami, on se nevrátí viď" ,,bohužel už ne" dojdu k ní a objemu ji. Máma mi do ucha zašeptá ,,Nedokážu tě a tvé sourozence uživit, jelikož jsi nejstarší budeš muset skončit se studiem a jí pracovat, rozumíš'' ,,Ale mami já chci studovat.'' vyhrkla jsem ze sebe ,,To vím Wendy, ale sama se třemi dětmi mě neužíví mzda pouhé prdavačky. Pozítří nastupuješ ke mě do práce, Wendy nebuď smutná úsměj se ať se mi ztráta tvého otce vyrovnává lépe." Odešla jsem tedy do pokoje a zamkla si dveře.