2.

1.6K 59 0
                                    

Jelikož jak čtu často knihy, představují si jako kdybych byla právě hlavní postava. Protože jsem tento týden četla Petra Pana, vžil jsem se úplně do role Wendy. Nevím co mě to popadlo, přistoupila jsem k oknu a následně otevřela.
          Byla jsem odhodlaná to vyslovit. ,,já věřím'' nic se nestalo a tak se více přiblížím k oknu. Stále nic, rozhodnu se tedy sednout si na parapet. Bydleli jsme v paneláku a z mého okna  šlo vidět na náměstí. Zkusila jsem to tedy ještě jednou.
V tu chvíli v místnosti zhasnou všechny světla a začne tam být velký mráz. Tak velký že voda ve Wendině váze s kytkami zmrzne. Šel slyšet hlas Meluzíny, jak zvolává o pomoc. Wendy byla tak odhodlaná, že umře a nebo se dostane do Neverlandu. Bylo to malé hloupé děvče, co ještě věřilo na pohádky.
  Byla jsem rozhodnutá skočit, ale najednou mě za ruku chytí černý stín se zářivími oči. Popadl mě za ruku a letěli jsme k modré hvězdě. V pravé ruce jsem držela knihu a v levé ten stín. Usnula jsem. Bylo to tak neuvěřitelné, ale i velmi únavné. Vzbudí mě najednou slunce. Není to možné to nebyl sen, před sebou vidím ostrov. Doletím ke břehu a stín mě pustí. Podívám se a před sebou džungle, když se chci otočit na stín už tam není, tak jsem se lekla až jsem spadla. Vydala jsem se do džungle. Jdu a najednou slyším klučičí hlasy. ,,Stín dovedl někoho nového rychle chlapci." Schovala jsem se za strom pod pešinku. Pozorovalala jsem probíhající chlapce. Otočím se a zase se tak šíleně leknu že nestíhám pobrat dech. Stojí tam jeden z nich. ,,Neboj se jsem přítel utíkám před Petrem Panem.'' ,,počkat takže jsem v Neverladu?'' ,,ano'' ,,a ty jsi Lost boy'' ,,byl jsem oddělil jsem se už mě nebavili ty Panovy hry.'' ,,on je zlý?'' ,,no jak to samozdřejmě vezmeš'' divně se tak u toho pousmál ,,ale není jako v té tvé knize.'' Ukázal na moji knihu, která ležela na zemi, po tom jak mě vyděsil. ,,měli by jsme raději zmizet'' navrhne a já jsem souhlasila. Běželi jsem dobrých pár minut a já už nemohla. Měla jsem sice boty ne jako on, ale měla jsem sukni a tričko s dlouhým rukávem. On vytáhl kudlu a řekl ať se nyhýbu, že by to pak bolelo. Odřízl mi rukávy od trika. ,,hned je to lepší co Wendy'' bez váhání dodám ,,jaktoze znáš moje jméno neřekla jsem ti ho.'' ,,ach já se nepředstavil'' ,,ty děláš pro Pana že?'' ,,no né tak úplně ... já jsem totiž Peter.... Peter Pan.'' Cuknu sebou. Peter zapíská a zkeřů se objevý Lost boys. Upadnou do bez vědomí, když se probouzím vidím že jsem v posteli a vedle mě je má kniha. Nad nadpisem je připsáno ,podle lží', celý název pak zní: podle lží příběh o Petru Panu a ztracených chlapcích. Chtěla jsem se pro tu knihu natáhnout nešlo to byla jsem k posteli připoutána a kniha zmizela. ,, A hele kdo se nám vzbudil.'' Lekla jsem se, když se kouknu nad sebe vidím ho. Vidím Petra Pana v celé jeho kráse, ale ani né tak docela v mých představách vypadal hezčí ,,ihned mě pusť Petře'' ,,nedovolil jsem ti aby jsi mi mohla tykat Wendy'' ,,a já, ale tobě taky ne'' chití mě za bradu a povídá ,,Wendy ach ty jsi tak hloupé děvče, já jsem tu ten hlavní a tohle je moje království, já se prosit nemusím.'' Přestane mě držet a v ruce se mu oběví kniha. Sedne si ke mně na postel.

PETER PAN IS HEREKde žijí příběhy. Začni objevovat