PETER PAN IS HERE

8.

                  Když mně zaregistroval hned začal něco mumlat. Všichni na nás divně dívali, kdokoliv z Lost boys se na mne podíval vypadal tak divně tak smutně. Něco jako by v jejich srdcích chybělo. Něco jako rodičovská láska a také jako láska mezi lidmi. Každý z nich když jsem se objevila, se podíval tak nejednou šťastně. Tak jak nikdy nebyli, všichni mají úsměvy na tvářích a já jediná jsem smutnější a smutnější. Vždy si vzpomenu na Bratry a sestru. Jak ti my chybí. Peter na mě mával rukou jako, že mám jít k němu. Šla jsem abych jsem zase nebyla tolik jako ve vězení. Došla jsem k němu a hned povídal. ,,Wendy teď všem řekni jak se ti tu líbí." Žuchnul do mně a zašeptla ať řeknu dobré hodnocení. ,,No ... No... líbí se mi tady." Nechci lhát, ale bojem se Pana. Všichni kluci odpoví, že je to super. ,,Wendy posaď se támhle." Řekl Peter Pan a ukázal na posezení okolo ohniště. Sedla jsem si ke Kevinovy a Peter Pan se na mně tak divně Peter podíval a já usoudila že si mám k němu přisednout. Udělala jsem tak. Peter rozkázala chlapcům ať rozdělují oheň. On si vytáhl z pod trička jeho flétnu a začal na ni hrát. Tentokrát jsem ten zvuk už slyšel bylo to něco tak mocného. Zapomněla jsem na všechno co mi tu vadí na všechno co se mi kdy stalo. Dokonce i na moji rodinu a sourozence. Na to co mně bolí, čeho se bojím. Těžko se to popisuje. Bylo to prostě to nejlepší co bylo na ostrově. Nedocházelo mi, že se všemi manipuluje, že všem říká jenom to co chce a nezajímají ho naše zájmy, naše rodina ho nezajímala. Jen on sám sebe.

————————————————————————

Chci se omluvit za kratší kapitolu, ale jsou prázdniny tak moc nestíhám.