Došla jsem do domku a na posteli ležel něco jako dopis. Ale nebyl napsán v angličtině byli tam spíše nějaké klikyháky. Nešlo to nijak rozluštit. Zahodila jsme to tedy z okna. Co bych dělala s něčím co ani nevím co je. Tak si sednu na tu postel a koukám se z okna. U toho jím moji snídani. Maliny a borůvky, ale to je jako vždy. Když dojít tak vstanu a jak jsme se dobře podívala tak byl zase ten papírek na posteli. Tentokrát jsem ho tam nechala ležet. Nevšímala jsem si ho a šla jsme se raději převléct. Najednou mi začli probíhat myšlenky hlavou. Typu jako, něco jak kdyby mi chybělo. Něco bez čeho žádné dítě nemůže žít. Něco co mě vždy vyplňovalo tu díru v srdci. Přemýšlela jsem nad tím hodně. Nemůžu si vzpomenout, co to je. Jelikož to kamarádi nemohli být, vždy jsme byla ta tichá, skromná dívka. Ta která byla přehlížená, ta na kterou nikdo neznal. Ta co je prý ta divná bez kamarádů. Ano kamarádství jsem naposledy měla tak ve školce, natož abych měla vztah. Vím na dnešní poměry nemít vztah v 15 je hrůza, ale mě je to jedno. Chci si být jistá, že mě moje budoucí druhá popovička bude mít doopravdy ráda. A né jen na sex, aby mě pak hned opustil po tom co bych se sním vypsala. Co jsem o tom přestala přemýšlet se mi najednou začal matně zjevovat můj pokoj v Londýně. Ani né po vteřině jsem se z mých halucinací probrala. Raději jsem všechny myšlenky hodila za hlavu a šla jsem na pláž. Nešla jsem na tu co mám pod domkem, ale na tu kde jsem potkala Kylliana. Byl to místo daleko od tábora a nebylo tam nic jiného slyšet než vlny co se odrážejí od břehu. Ticho, ticho které mě uklidňuje. Sem tam i zazpíval ptáček. Nikdy jsme nebyla šťastnější než zde. Ležet pod skálou, na ještě studeném písku. Koukat se na oblohu, nemít ponětí o čase. Nikam se nehnat, jen ležet a přemýšlet. Bylo to tu i hezké a tak jsem si šla i zaplavat do toho moře. Jelikož jsem neměla u sebe plavky a zpátky do domku a zase sem se mi nechtělo, tak jsem se vysvlékla do spodního prádla. Všude klid a ticho, nikde ani jeden ztracený kluk nebo Peter Pan. Jak říkám klid, klid který mi za můj celý život chyběl. Žádný stres jsem tady v zemi nezemi nepociťovala. Ale teď mi to došlo....
————————————————————————
Něco už bylo v té předchozí 17. Kapitole, která je již smazaná. Neboť se mi moc nelíbila a (taky ta předchozí 17.) byla psaná na rychlo.
ČTEŠ
PETER PAN IS HERE
FantasyMladé teprve 15-ti lété dívce umře její otec, který ji ve všem podporoval. Nedokáže se vyrovnat s jeho smrtí, co se stane když dívka uvěří v pohádky? Vždy byla jiná než ostatní v jejím věku. Nechce vyrůst a tak udělá věc, kterou nikdo nečeká. Je to...