PETER PAN IS HERE

25.

           V táboře jsem Peterovi nabídla vodu a šli jsme do chatky. Peter se dal do řeči ,,Tak vy si tu tak žijete? V takových chatkách jo?" ,,Radši sklapni" ,,Vsadím se, že tam máte i topení" ,,Hej mohl by jsi prosimtě držet hubu?!" ,,Proč?" ,, Že bych nebyla sama v chatce?" ,,A jo tak sorka." ,,A Wendy, že tam máte i obří skříně?" Byl hrozně vlezlý, ne nevadilo by mi kdyby všichni věděli, že je tu Peter Pan, ale to že já bych měla pak zase samotku, tentokrát už na sedmnáct dní. ,,Hej víš co, mohl by jsi jít zpátky za Hookem?" ,,Copak ti moje přítomnost vadí? Tak koukej!" Rozeběhl se do prostřed tábořiště a zařval ,,Váš Peter Pan je tady!!" ,,Co sakra blbneš?" Zvolal jsme, když jsme s brekem obíhala do chatky. ,,Počkej, já to tak nemyslel." Ale bylo už pozdě dveře od chatě se otevřeli a dívky vyběhli ven za ním. On se mezitím snažil dostat zamnou, ale marně. ,,Tak počkej na mě" volal na mě. Ozvala se jedna z dívek ,,Já na tebe ráda počkám Petere <3" začali volat všechny ,,Já taky!" ,,Moc ráda na tebe počkám" ,,Ne ten je můj" dívky se překřikovali jedna přes druhou. ,,Wendy pomož mi, prosím" byla jsme už v chatce a vidím jak Pan otevírá pusu a něco říká, ale nic jsme neslyšela. Seděla jsme na posteli a brečela, brečela jsme, protože nechci zase na samotku. Je to tam hrozný, jste bez jídla jen máte sklenku vody na den. Je to chatkách bez oken s jednou velmi nepohodlnou židlí a stolkem. Nic víc nic míň. Bohužel se vzbudila i Nevyšší. Došla až k Peterovi, dívky jí ustupovali a omlouvání se za povyk. Začala mluvit, vůbec jsme jí neslyšela, ale pochopila jsme že je to dost špatné. Dívky sklesle odešli do chatky. K nám první vešla Eva a zpustila ,,Znáš se s ním?" ,,N..... NE" ,,Nekecej, chceš si tady před námi něco dokazovat?" ,,NECHCI!" ,,Proč si ho sem volala?" ,,Já ne to on sám" podala jsme dopis Evě ,,To má být další legrace" roztrhala to ,,Co to děláš?" ,,Co? S tím prázdným papírem?" ,,Nebyl prázdný!" ,,Jak to?" ,,Tak proč máš modrý inkoust na prstech?" ,,Kde?" Byla zděšená, protože tady byl povolený pouze černý inkoust. I inkoust mušle mít svoje pravila, není to vtipný.
Nevyšší mi ťulala na okno a ukázala ať jdu ven. Vyšla jsme tedy, viděla jsme jak všechny dívky jsou natlačené u okně a koukají se. Ona začala mluvit ,,Nezajímá mě proč, jak ani kdy si tu Petera Pana dotáhla. Zavolám Hooka a ten vás odveze tam kam patříte. Takže Pana do země nezemě a tebe Wendy k soudu o rozhodování, zda půjdeš do nebe, nebo zpátky na svět." ,,Promiň" zašeptal Peter ,,Ticho, sama budu chtít ať si znova na světě mezi živými. U soudu nebudeš moci vypovídat jen si vezmeš kartu a otevřeš jí. Vymaže ti paměť a narodíš se nové rodince. Není ten svět hezký?" Nejraději bych řekla, že ne ale nebudu si to dělat ještě těžším.