Nikdo v táboře nebyl, ani oheň nehořel. Tak po cestě k domku jsem přemýšlela o tom rozhovoru. Neboť mi nějak uvízl v hlavě, proč stín bere jen ty vyvolené? A proč jsem mezi nimi i já? Otázky prakticky bez odpovědi, že by tohle bylo to nebe, to ne to je spíš peklo. Už jsem byla u východu z tábora. A najednou jakoby vchod byl něčím ohraničený. Už zase, že ho to baví být jak malý kluk. Asi mi začlo přeskakovat v hlavě, neboť jsme na tu řečnickou otázku znala odpověď, ale nebylo to moje vnitřní myšlení. Byl to nejspíše hlas Petra. Říkal: "Wendy jako děti jsme chtěli být dospělí. Chovali jsme se tak a snažili je ve všem napodobit. Když pak vyrosteš uvědomíš si, že být dítě je vlastně hezké a že jako dospělí máš už moc povinností." No jo, ale tohle s tím nemá nic spolčeného, a teď mi padej pryč z mých myšlenek! A pust mě! Byla jsme šíleně naštvaná, ale on zase, že si nejdříve dohrajeme hru. Těžko ji dohrajeme, když ani nezačala. A on na to, ale jo. Kde máš oblečení? Petře Pane nech toho. Ale já nejsem Peter Pan, já jsem jeho stín. Drze mi odsekl. Padej mi z myšlenek. To poslední jsem asi vykřikla moc nahlas, neboť nějací ztracení kluci vyběhli ze stanů. V tu chvíli jsem zazmatkovala a ihned jsem
ČTEŠ
PETER PAN IS HERE
FantasyMladé teprve 15-ti lété dívce umře její otec, který ji ve všem podporoval. Nedokáže se vyrovnat s jeho smrtí, co se stane když dívka uvěří v pohádky? Vždy byla jiná než ostatní v jejím věku. Nechce vyrůst a tak udělá věc, kterou nikdo nečeká. Je to...
